Ještě o vánocích 2019 byl termín koronavirus znám jen lékařům, a to nejspíše ne všem. Uplynul měsíc a toto slovo je otvírákem televizních novin a hlavním titulkem deníků. A co vy? Jste připraveni?
Je to samozřejmě strach z neznámého. Fakt, že „naše“ chřipka každoročně zabije zhruba 2500 našich spoluobčanů (odhadem asi 5x více, než nás zahyne na silnicích) nechává chladnými úplně všechny a procento očkovaných proti této smrtelné chorobě je u nás proti okolním státům nízké. Pokud se ale objeví cosi nového, o čem jsme neslyšeli a co má pověst tajemné hrozby, je na paniku zaděláno. Média to ještě přihnojí délkou příspěvků (zhruba třetina vysílacího času hlavních zpráv), na sítích se objevují obrázky padajících lidí na čínských ulicích a náhle je o čem mluvit.
Virus je vůbec zajímavý materiál. Je tvořen řetězcem ribonukleové kyseliny a jde de facto o neživý organismus. Jeho existence je umožněna možností přenosu mezi nositeli (zvířata, lidi), kde ve většině případů vnikne do buňky nositele a zůstane tam skryt. V lidském či zvířecím organismu - pokud je virus málo aktivní a nositel je dobře imunitně vybaven - zůstane zaparkován a nic se neděje. Čas od času se však stane, že vlivem změny jeho vlastností stoupne aktivita viru mnohonásobně. Tomuto jevu se říká mutace a zevním projevem jsou epidemie, kdy je díky přenosu nejčastěji kapénkovou infekcí zasaženo virem obrovské kvantum lidí. Virus napadá imunitní buňky nositele, v nich se pomnoží, buňka se rozpadne a namnožený virus postihuje další buňky nositele. Pokud se nositel už s daným virem jednou setkal, je imunitní obrana nositele dobře připravena a většinou se opět nestane nic, vyjma horečnatého onemocnění. Pokud jde však o virus se zcela novou sekvencí informací, je na průšvih zaděláno.
Virus - který nemá mozek a neuvažuje - se navzdory tomu chová velmi inteligentně. Nezabije každého, do koho vnikne. To by byl jeho konec a zanikl by s mrtvým nositelem. Jeho snahou je přežít a v klidu se uhnízdit v přeživším a čekat - mnohdy mnoho let - na svůj okamžik. Jako příklad uvádím virus způsobující pásový opar, který je zaparkován v oblasti buněk páteřních nervů a mnoho let je zcela němý. A pak - zejména u starších jedinců či lidí se sníženou imunitou - náhle obživne a způsobí bolestivou nemoc.
V naší zemi je nyní kritický nedostatek ústních roušek. Je zajímavé, že zatím nebylo médii sděleno, že tento ochranný prostředek prakticky vůbec nechrání zdravého jedince proti případné infekci. Je částečně účinný u nemocného jedince, který svým kýcháním a prskáním zejména v uzavřených prostorách spolehlivě rozšiřuje virus na další spoluobčany. Přesto už i nemocnice, které roušky potřebují zejména pro operatéry, pociťují nedostatek tohoto základního vybavení sálů.
V naší zemi zatím do dnešního dne nebyla přítomnost koronaviru 2019 nCoV (to je ten mizera z Wu chanu) prokázána. Lze však předpokládat, že pokud nastane pandemie (celosvětová infekce) dorazí i k nám. Nepříjemné je to, že jsme nyní na začátku období „našich“ chřipek a obě nemoci nejsou od sebe rozeznatelné. Jedinou možností je laboratorní potvrzení či vyloučení, což potřebuje čas a peníze.
Co opravdu může vyvolat problém, je panika. Návaly jedinců s lehce zvýšenou teplotou a kašlem, kteří se dožadují hospitalizace, aby byli tak říkajíc „u lizu“. Plné čekárny lékařů jsou totiž tím správným místem, kde si virus doslova libuje, protože jeho koncentrace je v tomto prostoru dramaticky vysoká, takže přechod z jednoho člověka na druhého je otázkou několika málo okamžiků. Navíc je řada občanů krmena různými seriály, kde se hrdina prochází naskládanými řadami svých virem zkosených spoluobčanů a není vyloučeno, že tuto fikci může začít považovat za realitu.
Co dělat? Je to jednoduché. Chovat se zodpovědně jako u každé chřipkové epidemie. Vyhýbat se uzavřeným prostorám (kina, divadla atd.). Důsledně si umývat ruce a používat kapesníky. Pakliže se objeví teplota a bolest hlavy či kloubů, nespěchat za lékařem (již zmíněno nebezpečí čekárny), ale zůstat v posteli a potit se. Zvýšit příjem vitamínů /pomeranče, grepy, nebo taky kysané zelí/. A hlavně zůstat doma a nemít pocit, že i s teplotou je nutné ještě zaskočit do práce, kde je samozřejmě „nezbytně nutné“ dodělat nějakou práci.
Takže, až dočtete tento článek, dejte si studenou sprchu (a opakujte každé ráno), uvařte si zázvorový čaj a snězte dva tři pomeranče. V tom případě jste totiž pro sebe udělali maximum. A nechte roušky rouškami.
Převzato z blogu Tomáš Vodvářka se souhlasem autora