Biologie bývá na školách považována za ještě nezáživnější než matematika, proto o ní lidé nic nevědí. Například o virech.

Je podivuhodné, kolik místa na koronavirových infocedulích věnovali autoři cestování do rizikových oblastí. Lidé tam prý nemají chodit na tržnice se živými zvířaty a nemají „přijít do kontaktu“ se zvířecími výkaly. Doslova je tam uvedeno „s výkaly a trusem“, jako by mezi těmi dvěma slovy byl nějaký rozdíl.

Dovolím si ty instrukce poopravit: V době světové epidemie necestujte jen tak z plezíru někam do horoucích pekel, počkejte, až epidemie pomine. Ono to počká a nikdy nevíte, s kým budete sedět ve vlaku, v letadle nebo na letišti. V jiných zemích, než je ta naše, se chovejte stejně jako u nás v době epidemie. Necourejte mezi spoustou lidí, polévku z netopýrů si dávejte dobře uvařenou a nechtějte si pak pořídit selfíčko s šéfkuchařem. Pokud vás popadne touha uklidit na ulici nějaké psí hovínko, což zřejmě děláte všude, kam přijedete - neuklízejte to. Neňuchňejte se v cizině na potkání se zvířaty, protože mohou mít v kožíšku plísně, v kůži zákožku svrabovou a ve slinách vzteklinu. Riziko, že od nich navíc chytnete i koronáče, je nula celá, nula nula nic. Prostě v cizině vás čeká nuda. Zůstaňte doma a baštěte ty metráky rýže a mouky, co jste si nasyslili.

Dovolím si ještě překlad z wikipediovštiny do lidštiny o koronaviru.

Koronáč je virus. Obalený RNA virus.

Gen je hmotný, je to složité nahloučení atomů uhlíku, kyslíku, vodíku, dusíku a fosforu podle určitého vzorce. V našich buňkách máme geny jako součást chromozomů, tedy molekul DNA, v jádře. Chromozomy jsou velké, choulostivé a vzácné, proto nesmějí opustit jádro. Gen se tudíž zkopíruje na malou molekulu RNA (to je něco podobného jako DNA, ale mnohem jednodušší) a na jiném místě buňky se podle receptu - přepsaného z genu do RNA - něco vyrobí. Například bílkovina nebo jiná RNA. Celá buňka je obalená membránou obsahující mimo jiné složité sacharidy a bílkoviny. Membrána s těmi složitými molekulami funguje zhruba jako QR kód. Říká: já jsem buňka ta a ta, dovnitř můžou jenom věci vybavené stejným QR kódem (kolegové, nervěte si vlasy, píšu to pro lidi, co je biologie nebavila).

Virus je něco až ďábelsky primitivního. Pár genů na DNA nebo dokonce jen RNA, to zabalené do pouzdra z bílkovin. Obalené viry, tedy i koronáč, mají ještě plášť z membrány ukradené předchozí hostitelské buňce.

Koronáče vdechneme nebo olízneme z vlastních prstů, a on se procedí do krve skrz buňky sliznic, co je máme v puse, krku nebo v hltanu. Nebo se procedí dovnitř přes sliznici očních spojivek, tedy očních koutků. Virus dorazí k nějaké vaší buňce, většinou na sliznici. Prokáže se falešným QR kódem, tedy svými bílkovinami či ukradenou membránou, a pronikne do té buňky, neřád. Tyhle viry, co se rychle množí, přesvědčí vaši buňku, aby začala vytvářet spoustu kopií viru, tedy spoustu DNA nebo RNA a spoustu bílkovinných pouzder. Ono se to samo poskládá do nových virů, fakt! Buňka vašim virovým vyžírkům začne být malá a oni ji roztrhnou a hurá na další buňku. Ty obalené viry se ještě cestou zabalí do cárů vaší buněčné membrány.

Váš imunitní systém zjistí spoustu nepořádku ze zničené buňky. To se musí uklidit, spustí se imunitní reakce. Její součástí je horečka. Co s nepořádkem? Ven z těla. Vyčůrat, vykašlat, vysmrkat. Rafinované viry se svezou s sebou. Až později váš imunitní systém zjistí, že vám v těle parazitují spousty virů, a snaží se proti nim vymyslet nějaké protilátky. To už jich ale máte v těle spousty a taky spousty zničených buněk. Koronáč zabíjí jenom tehdy, když zničí hodně sliznice v plicích, kudy máte do těla přijímat kyslík. Srdce pak zběsile tepe, aby dodalo více kyslíku alespoň rychlejším prouděním krve, a tohle tempo jej zničí (hrubé zjednodušení, páni doktoři, omlouvám se).

Virus nemá křídla, obvykle se váže na kapénku vyprsknuté tekutiny. Nedoprsknete deset metrů daleko, spíš tak jeden. Virus nezůstává viset ve vzduchu donekonečna. Tekutina se časem vypaří. Dokud zbývají nějaké molekuly vody navázané na membránový plášť, je virus infekční (kolegové biolozi, jen klid, zjednodušuji). Vyschlý virus už neobživne. Z důkladně vyschlého bílku také znovu neuděláte ten původní tekutý a blemcavý bílek. Dezinfekce obsahuje líh, který na sebe váže vodu. Viry v něm vyschnou (zjednodušuji, strašně zjednodušuji). Antibiotika dovedou rafinovaně škodit buňkám bakterií (například ničí speciální bakteriální obal, jaký se nikde jinde v přírodě nevyskytuje). Virus není bakterie, dokonce ani buňka ne. Antibiotika na viry nemohou zabírat. Rouška vám brání prskat kolem sebe viry a olizovat si prsty. Virus vyprsknutý někým jiným zblízka si k vám cestu kolem okrajů roušky nemusí, ale může najít. Virus vyprsknutý z dálky k vám tak jako tak nejspíš nedoletí. Respirátor funguje. Nicméně ještě pořád u nás máte větší šanci na výhru v Sazce, než na setkání s nosičem koronáče. Mýt si ruce, vyhýbat se davům, nebýt prase. Víc člověk nepotřebuje. 

Tak hodně štěstí, po skončení koronáčové epidemie se spočítáme, kolik nás ubylo ;-)

Převzato z autorovy Palety názorů a ptákovin