Ale rozhodně to není důsledek genetické modifikace, jak o tom spekulují někteří vegetariáni.

Ty totiž nejčastěji obchází strašidlo geneticky modifikovaných organismů, které údajně lidem poškozují zdraví, přičemž však zapomínají na to, že by si měli dávat pozor na jedovatou zeleninu ze zahrádek. A poněvadž vegetariáni z města zpravidla toho o zelenině ví hodně málo, když se pak vydají na venkov, seberou tam ledacos, co se jim zdá být BIO a tudíž zdraví prospěšné, jestliže to vyrostlo bez postřiků. Což ještě neznamená, že v tom nemůže být toxin, který je vyvede z omylu. Ale korunu tomu zpravidla nasadí nejmladší městská populace, když se podivuje „zeleným rajčátkům“ na záhonech brambor.

Brambory patří do rozsáhlého rodu rostlin Solanum z čeledi lilkovité, kam patří i rajčata. O jejich příbuznosti s rajčaty pak svědčí i to, že během květu se na rostlině tvoří zelené, jedovaté bobule se semeny, podobné nezralým cherry rajčatům, které by rozhodně nikdo neměl nikdy jíst. Ty jsou důležité pro šlechtění nových odrůd, zatímco pro komerční pěstování jsou podstatné podzemní hlízy, které pomohly několika evropským populacím přečkat hladomor díky jejich vysoké výživnosti a schopnosti růstu v méně příznivých podmínkách než obilí. Brambory jsou jednou z nejvýznamnějších zemědělských plodin, kdy větší význam pro lidskou výživu má jen zrno obilovin.

Pokud počasí poskytne květům na bramborách dostatek času k opylení, vytvářejí po odkvětu malé zelené plody, připomínající zelená cherry rajčata, která při zrání hnědnou. Zde na snímku vyzrálé plody brambor obsahující semena, označovaná za botanická, šlechtiteli používaná k vývoji nových kultivarů. Foto: Dr. David Midgley, Wikimedia, pod licencí Creative Commons, volné sdílení.

Příbuznost brambor s rajčaty dokládá i rostlina zvaná potatom, kombinující brambor a rajče. V podstatě jde o realizaci starého nápadu šlechtitelskými postupy, kdy se na jedné rostlině spojí spodní část brambor jako podnož s vrchní částí rajčat jako roubem, kdy pak rostlina nemá žádné bramborové listy. Roubované rostliny byly ve Spojeném království uvedeny na trh zahradnickou společností Thompson & Morgan, která prodávala předroubované rostliny pod značkou TomTato už v září 2013. Ve stejném měsíci toho roku také společnost Incredible Edible z Nového Zélandu uvedla na trh podobný produkt pod názvem DoubleUP. Jak společnost Thompson & Morgan uvádí, bylo to poprvé, co se takto, bez genetických manipulací, konečně podařilo realizovat šlechtitelský koncept z roku 1833, čímž se tak z jedné rostliny dají sklízet brambory i rajčata. Zde ukázka této rarity:

Ale co je pravdy na tom, že i běžně u nás pěstované, obyčejné brambory, můžou lidem poškodit zdraví? Inu, už naše babičky říkávaly, že zelené brambory jsou jedovaté, v čemž měly pravdu. V případě, že brambory zezelenají účinkem denního světla, může se v nich množství toxických látek zvýšit až pětkrát. Zelené, nebo silně naklíčené brambory jsou toxické kvůli vysokému obsahu glykoalkaloidu zvanému solanin, který se přirozeně vyskytuje v rostlinách z čeledi lilkovitých. Nejvyšší koncentrace solaninu kromě brčálově zelené slupky hlízy obsahují očko a klíčky, kde všude slouží jako ochrana před škůdci. Při nadměrné konzumaci tyto pak negativně působí na náš trávicí a nervový systém, což může vést k otravě, i když solanin má charakteristickou hořkou a pálivou chuť, která je varovným signálem. Běžným tepelným zpracováním však není zcela zničen, proto je třeba dbát na konzumaci pouze nezávadných brambor.

Klíčky, se kterými se u brambor běžně setkáváme na konci zimy a na jaře, dle toxikologů obsahují jedovatého solaninu nejvíce. Dnes je módou klíčení a tak se lékaři stále častěji setkávají s vegetariánkami, co snědly klíčky z bramor a celou noc pak zvracely, měly průjem, točila se jim hlava, případně měly halucinace. Solanin má totiž účinky srovnatelné s otravou nikotinem, tedy když někdo požije větší množství klíčků z brambor, je to jako když sváteční kuřák najednou vykouří šedesát cigaret. Ale aby toho nebylo málo, k výskytu toxických látek dochází i u vegetariány oblíbených cuket, které přirozeně produkují toxiny na ochranu před potenciálními predátory z řad býložravců.

Zde se hovoří o vzniku tetracyklických triterpenoidů zvaných kukurbitaciny, silně hořkých látek, jedovatých pro většinu obratlovců. Přičemž kromě cuket můžou tento toxin obsahovat i plody jiných rostlin z čeledi tykvovitých, jakými jsou například okurky, tykve, či dýně. Ostatně odtud také pochází samotný název kukurbitacin, poněvadž vědecký název tykvovitých rostlin je Cucurbitaceae. Hořká chuť cukety je varovným signálem vysoké koncentrace těchto látek, kterých se můžeme vyvarovat ochutnáním kousku plodu těsně u stopky před přípravou pokrmu. Toxiny se nejvíce hromadí v přezrálých plodech, proto je dobré sklízet mladé cukety, které jsou méně náchylné k nadměrné produkci toxinů. Hořkou cuketu v žádném případě nekonzumujte ani po tepelné úpravě, protože toxin kukurbitacin se teplem nezničí.

Což se ukázalo i na interním oddělení Krajské nemocnice Tomáše Bati ve Zlíně, když byla jejich pacientka obdarovaná velkou cuketou ze zahrádky a připravila si ji spolu s rajčaty a sýrem k zapečení, kdy naštěstí večeři jedla sama. Zpočátku necítila nic neobvyklého: „Jídlo jsem jedla s chutí, ale po snězení asi dvou třetin se mi chuť začala zdát podivně nahořklá. Bohužel jsem jídlo celé dojedla,“ uvedla pacientka a dodala k tomu, že asi po třech hodinách se u ní dostavily bolesti břicha, následované obrovskými křečemi, zvracením a vodnatým průjmem narůžovělé barvy. Pro velké bolesti, již těžce dehydratovaná, se do nemocnice dostala po několika hodinách od požití cukety. Více zde: Odkaz

Ostatně ani u nás mezi spotřebiteli populární vejce z volného chovu nejsou vždy zrovna to pravé ořechové. Neboť nová studie mezinárodního týmu ve vejcích z volného chovu odhalila značné koncentrace toxických látek. Přičemž výzkum již přinesl alarmující zjištění o míře kontaminace v různých zemích, včetně České republiky. O zdrojích kontaminace ve vejcích více zde: Odkaz

Ale co říci závěrem. Inu, není všechno zlato, co se třpytí. A není každý BIO produkt až tak úplně zdravý.

Na smíku přerostlá cuketa. Vypadá dobře, ale špatně se z ní může udělat. Foto: Lmbuga, Wikimedia, volné sdílení pod licencí Creative Commons.