Do Česka se vrací zapomenutá dětská nemoc. Přibývá lidí s roupy. Oznámila to 15. února 2020 reportérka TV NOVA Lucie Cochlarová. Do Česka se infekce roupem dětským, jehož odborný název je Enterobius vermicularis, navrací a nebyla nikdy zapomenuta. Roupy tu s námi byly, jsou a budou.

Ke zprávě paní redaktorky ještě jedno upřesnění. Ne každá infekce vyústí v onemocnění, ale každá laboratorně potvrzená infekce roupem dětským se léčí. Roup dětský je výjimečný střevní parazit. Zatímco samičky jiných střevních parazitů kladou vajíčka do tenkého nebo tlustého střeva a infekce se laboratorně diagnostikují vyšetřením stolice a mikroskopem se hledají vajíčka nebo larvy červů, oplodněná samička roupa putuje aktivně análním otvorem ven z těla hostitele a zpravidla v noci klade vajíčka v okolí rektálního otvoru, z nichž se později vylíhnou malé larvy. K tomu aktu se vyžaduje teplo a vlhko. Poskytnou mu to dětičky v postýlkách jeslí, mateřské školky, ve školních lavicích nebo v noci pod peřinou.

Migrace červa ze střeva do okolí rekta svědí, proto dětí sebou „šijí“, učitel je napomíná, matka je nervózni, že dítě nesedí způsobně při jídle, a dítě si stěžuje, že ho svědí konečník, který je začervenalý. Putování samičky nekončí vždy v okolí rekta, ale migruje dál, až do ženských genitálii a způsobuje závažný problém. Publikovali jsme případ 21leté ženy, která se léčila na sterilitu. Příčinou byly nekrotické změny na tkáních vejcovodu a vaječníku vyvolané odumřelým tělem samičky roupa s vajíčky. Malý červík, veliká osobní tragédie.

Roupy se významně podílejí i na zánětu močových cest u děvčat. Vyšetřili jsme 386 děvčat v předpubertálním věku se zánětem močových cest. Vajíčka roupů v okolí rekta a vnějších genitálií byla nalezena u 50 % děvčat. Roupy se na zánětu mohou podílet přímo, nebo jako přenašeči střevních bakterii do močových cest. Ani opakovaná antibiotická léčba zánět u děvčat s nálezem roupa nevyléčila, vyléčil ho až lék proti roupu dětskému.

Roup dětský může sloužit i jako „přepravce“ jiného jednobuněčného střevního parazita jménem Dientamoeba fragilis. Slovo „amoeba“ je historický relikt. Dientamoeba je více bičíkovec než améba, proto se při běžném vyšetření stolice diagnostikuje nahodile. K přenosu z člověka na člověka využívá vajíčka našeho roupa. Můj německý kolega Günter Ockert se úspěšně infikoval dientamoebou pozřením vajíček roupa, která získal od mladého chlapce infikovaného souběžně roupem i dientamoebou. Úspěšnou infekci potvrdil u dalších dvou osob. Za zmínku stojí, že souběžné infekce D. fragilis a roupů převažují u děvčat ve srovnání s chlapci. Parazitologickým vyšetřením 414 vyoperovaných slepých střev se nejčastěji diagnostikovaly roupy a D. fragilis. Souběžný výskyt obou druhů byl u 50 % slepých střev. 

Člověk je jediný hostitel Enterobius vermicularis. Nákaza probíhá cestou fekálně-orální, přímým kontaktem s infikovanou osobou, znečištěným prádlem, a možná je i takzvaná autoinfekce, kdy si dítě zanese znečištěnýma rukama vajíčka roupů z okolí konečníku do dutiny ústní. V případě, že je jeden člen domácnosti infikovaný roupem, je vhodné vyšetřit všechny členy rodiny, k infekci jsou vnímavé všechny věkové skupiny. Při podezření na nákazu roupy se proto provádí opakovaně v několikadenních intervalech speciální vyšetření pomocí otisku lepicí pásky na kožní řasy, anebo stěrem z okolí análního otvoru. Vyšetření se provádí nejlépe doma v ranních hodinách, aby nedošlo k setření vajíček prádlem, nebo při omývání. 

 Enterobióza je v Čechách nejčastější střevní infekcí. Značné rozdíly ve výskytu mezi jednotlivými kraji je možné dohledat ve výkazech referenční laboratoře; například nulový výskyt v Královehradeckém kraji v roce 2017 a 526 infekcí v kraji Moravskoslezském jsou překvapující a do značné míry mohou svědčit o kvalitě diagnostických laboratoří.