ZBRANĚ: Dobrá zpráva
Dobrá zpráva, a že jich v dnešním světě mnoho není – zní, že „Prase bradavičnaté“ ještě nepůjde na porážku. Nejde samozřejmě o člena vepřové čeledě, ale o americké bitevní letadlo A-10 Warthog, uvedené do provozu v roce 1976 v roli lovce sovětských tanků. Americké vojenské letectvo už od devadesátých let plánuje jeho vyřazení z důvodu zastarání a neschopnosti přežít v prostředí moderní protivzdušné obrany, ale také s úmyslem ušetřit peníze pro modernější stroje, zejména F-35. Minulý měsíc však ministr letectva potvrdil loňské rozhodnutí Kongresu, že A-10, jejichž zbývajících 162 kusů mělo být vyřazeno v letošním roce, mají zůstat v provozu nejméně do roku 2030.
To je krok, který byl nepochybně ovlivněn působivými výkony A-desítek v nejnovější válce proti Íránu, kde se tato letadla osvědčila jako nenahraditelný ničitel rychlých člunů napadajících obchodní plavidla v hormuzském průlivu. Může tedy být zajímavé zopakovat si historii vzniku tohoto pozoruhodného stroje, o němž Lindsay Peacock a Bill Sweetman říkají, že „ti, kteří popisují A-10 jako nejošklivější bojové letadlo světa, rozhodně přehánějí. Sovětský bitevní vrtulník Mi-24 Hind v této kategorii vede o dvě bradavice a chobot. A-desítce však patří čestné druhé místo.“
Na přelomu 60. a 70. let zadalo americké letectvo výběrové řízení na bitevní letoun A-X schopný ničit tanky v členitém terénu s proměnlivým počasím, častou oblačností, nízkou dohledností a silnou protivzdušnou obranou. Střední Evropa, Varšavská smlouva. „Prasata“ se měla prohánět i po české obloze – s vyceněnými kly a velmi nepřátelskými úmysly. Díky poklidnému průběhu Studené války k tomu nakonec nedošlo.
V roce 1973 dospěli do závěrečného kola dva finalisté. Zatímco Northrop předvedl konvenční hornoplošník YA-9, technici od Fairchilda vyvlekli z hangáru neforemnou obludu s dvojitými ocasními plochami, dvěma motory neelegantně umístěnými nad zádí a aerodynamicky nemožným trupem. Fairchild s typem YA-10A v soutěži zvítězil.
A-10 je dolnoplošník, ale díky kabině vysunuté daleko dopředu nemá nevýhodu zhoršeného výhledu na zem, která by u bitevního stroje slídícího po kořisti byla fatálním nedostatkem. Naopak dolnoplošné uspořádání umožňuje použití jednoduchého podvozku s krátkými, robustními nohami odolnými proti tvrdšímu přistání. Jejich široký rozchod usnadňuje přistání na neupravených plochách. A-10 není stíhačka, ale bitevní letadlo; přesněji létající plošina, na kterou je třeba navěsit co nejvíc těžkých a ničivých zbraní. K tomu se nejlépe hodí spodní hrana dolnoplošného křídla nerušená dolů vyčnívajícím trupem, zejména proto, že nejtěžší zbraně je třeba umístít co nejblíž těžiště, nejlépe přímo uprostřed, aby nezhoršovaly manévrovací schopnosti letadla momentem setrvačnosti v klonění; také to omezuje nerovnovážné zatížení při asymetrickém odpálení rakety na jedné straně.
A-desítka nebyla určena pro vysoké rychlosti. Je to podzvukové letadlo, které vykonává svoji práci při rychlostech pod 500 km/h. Proto nebylo třeba vymýšlet šípové křídlo s komplikovaných profilem jako u typů F-15 nebo F-16. A-desítka naopak potřebuje schopnost startu a přistání na krátké ploše; dále let nízkou rychlostí, aby pilot měl čas zaměřit cíl, a také schopnost provádět ostré zatáčky v malé výšce. Naopak „průnikové lety“ ve vyšší rychlosti se většinou dějí ve výšce nad 300 metrů, tj. v poměrně „hladkém“ vzduchu nad úrovní přízemní turbulence, což neklade vysoké požadavky na aerodynamickou jemnost. K tomu všemu se nejlépe hodí primitivní obdélníkové křídlo s velkým rozpětím, tlustým profilem a vysokou štíhlostí (rozpětí / šířka křídla), jehož nízké plošné zatížení připomíná spíš časy Bigglesových dvouplošníků.
Velké tlusté křídlo umožňuje A-desítce startovat z krátkých neupravených ploch, k čemuž stačí jednoštěrbinové klapky (které se před startem a přistáním vysunují z odtokové hrany křídla a zvětšují jeho plochu i vztlak při nízkých rychlostech). Použití účinnějších dvou- či trojštěrbinových klapek v kombinaci s menším a tím lehčím křídlem bylo zavrženo jako zbytečná komplikace, která by jen zvyšovala zranitelnost letadla, jež bohatě vystačí s tímto jednoduchým vybavením a pro které při jeho výkonově předimenzovaných motorech pár desítek kilogramů navíc nehraje roli. Další výhodou velkého křídla je skutečnost, že klapky stačilo umístit na malé délce odtokové hrany, jejíž větší část tak zůstala k dispozici pro instalaci křidélek (nahoru a dolů vyklápěných plošek na vnějších koncích odtokové hrany křídla, sloužících ke klonění letadla), jejichž maximální účinnost je nezbytná pro razantní manévry v malé rychlosti. Vzhledem k malé přistávací rychlosti A-desítka nepotřebuje na křídlech spoilery (nahoru vyklápěné plošky pro zrušení vztlaku po dosednutí); jediným nekonvenčním aerodynamickým prostředkem jsou vodorovně půlená křidélka - řídicí plošky, které kromě vyklápění nahoru a dolů mají navíc schopnost rozevírání do tvaru Y. Tento nástroj pilot využije při střemhlavém útoku na pozemní cíl, kdy potřebuje omezit rychlost, aby měl čas na zamíření; křidélka ve tvaru Y díky symetrickému profilu nevytvářejí klopivý moment tlačící nos letadla dolů a v kritické fázi přispívají k tomu, aby letadlo stabilním chováním usnadňovalo práci pilotovi přetíženému mnoha úkony v časové tísni pod nepřátelskou palbou.
Trup letadla je poměrně velký, což je dáno nutností najít dostatek prostoru pro hlavní zbraň A-desítky – sedmihlavňový rotační kulomet ráže 30 milimetrů – i pro palivo. To bývá zčásti neseno v nádržích zabudovaných do křídel. U bitevního letadla vystaveného nepřátelské palbě by nádrže v křídlech poskytovaly nepřijatelně velkou zranitelnou plochu; používají se proto jen při nebojových letech a A-desítka nese většinu paliva v lépe chráněných – a samozřejmě samosvorných – nádržích uvnitř trupu. Jejich poloha v těžišti navíc omezuje změnu vyvážení během letu.
Celá konstrukce A-10 vykazuje pozoruhodně mizernou aerodynamiku. Tato skutečnost vyjadřuje názor výrobce, že dosažení několikaprocentního snížení odporu draku cestou drahého tvarování a krytí je marnou snahou u letadla, které stráví většinu života nošením vnějšího zatížení s vysokým odporem, takže beztak musí mít předimenzované motory, které všechno to haraburdí protlačí hustou atmosférou hrubou silou. Jinak řečeno, nemá smysl zabývat se vyhlazováním nýtů, když pak pod křídlo zavěsíte sadu ježatých raket, které pošlou celou aerodynamiku k čertu.
Jednoduché plochy s minimem zakřivených částí velmi usnadňují údržbu, zejména když nezáleží na tom, jaká bude aerodynamika provizorně opraveného trupu při nadzvukových rychlostech. Mechanici rychle zjistili, že v nouzi se díra po průstřelu dá spravit přinýtováním víčka z konzervy. Provést takovou surovost F-šestnáctce, nejspíš by následující let byl jejím posledním.
S křídlem souvisí umístění podvozku. Obě hlavní podvozkové nohy se zatahují do gondol na náběžné hraně, a to dopředu, což má dvě výhody. Kolo umístěné před křídlem ve výřezu gondoly nevyžaduje přerušení nosníku křídla, které si ponechává maximální pevnost. U dopravních letadel a stíhaček se kola sklápějí do stran a zatahují se do výřezů v křídle. U A-10 by takové uspořádání rušilo zbraňové podvěsy; kolo sklopené dopředu šetří místo. Pokud selže vysouvací hydraulika, stačí elektricky uvolnit zámek, kolo vlastní vahou vypadne z gondoly a proud vzduchu pak „chromou“ nohu sám zatlačí do zajištěné polohy. Stejným způsobem se při poruše vysune příďové kolo. Kdyby selhal i tento postup a podvozek by vůbec nešlo uvolnit, pak při nouzovém přistání si trup sedne na kola, která i v zatažené poloze napůl vyčnívají z gondol, stejně jako tomu bývalo u legendární Dakoty DC-3. S trochou štěstí a šikovným pilotem neutrpí A-desítka při přistání na břicho o mnoho větší škodu než ohnutou anténu pod trupem. Opravy jsou usnadněny zaměnitelností dílů: směrovky, motory i hlavní podvozkové nohy jsou stejné na obou stranách.
Klíčovou vlastností pro nízkolétající letadlo je odolnost proti poškození. A-desítka dokáže letět s jedním motorem, ustřelenou celou polovinou ocasu (k řízení stačí jedna ze dvou směrovek) i bez poloviny křídla. Veškerá hydraulika je zdvojená, vedena po opačných stranách trupu, a doplněna ruční zálohou. Pilot sedí v pancéřové titanové vaně, která mu sahá po ramena, chrání i centrální palivové nádrže a odolá zásahu ráže 23 mm; v zásadě pilot nemůže být palbou zdola zraněn žádnou zbraní, která nedokáže sundat ze vzduchu celé letadlo. Čelní okno odolá zásahu ráže 7,62 mm. Motory, jejichž absurdní umístění završuje neohrabané vzezření letadla, se dostaly na místo, které na ně prostě zbylo. Svým uspořádáním chrání jeden druhý před poškozením a vzájemným odstupem omezují možnost zničit oba najednou. Jejich vysoká poloha je chrání před nasátím štěrku z neupravené plochy. Směrovky jim poskytují dodatečnou ochranu před palbou ze země a stíní výfukové plyny, čímž zmenšují infračervenou stopu letadla.
A-desítka je primárně ničitel tanků; k tomu je vybavena řízenými střelami, ale především třicetimilimetrovým sedmihlavňovým kanónem GAU-8/A podle Gatlingova patentu z roku 1861 (sic!), který střílí náboje z ochuzeného uranu o průměru 30 mm, délce 290 mm a hmotnosti 930 g. Jednosekundová dávka umístí 40 střel do kruhu o něco většího, než je délka tanku; šest zásahů se považuje za zničující útok. Zásobník na 1350 nábojů umožňuje vypálit dvacet takových dávek, s půlminutovými pauzami na chlazení.
Celý systém kanónu je pět metrů dlouhý a plně nabitý váží 1830 kg; žádné jiné letadlo neumožňuje instalaci tak velké zbraně. Při palbě kanón vytváří zpětný ráz o 40 kN, rovnající se tahu jednoho z motorů. Kvůli nutnosti umístění kanónu v ose letadla musí být příďové kolo posunuté do strany, což dotváří podivný vzhled A-10.
A-desítka je levná, pomalá, primitivní, téměř nezničitelná a smrtelně nebezpečná. Velení amerického letectva je zamilované do drahých, složitých letadel a pokouší se vojákům namluvit, že F-35 – která nese sedmkrát méně střel ráže jen 20 mm - bude moci poskytovat pozemní podporu. Ve válce v Zálivu v roce 1991 nesměly F-16 létat níže než 3000 metrů, aby nemohly být poškozeny ručními zbraněmi; u F-35 to nebude jiné. Pěšákovi pod palbou opevněného nepřítele nedodá důvěru letadlo shlížející z výšky tří kilometrů; raději uvidí tři sta metrů nad sebou hřmící opancéřovanou příšeru, která vychrlí každou sekundu sedmdesát střel velkých jak banán. V nebezpečném světě, ve kterém žijeme, je dobře, že tyhle opeřené bestie budou ještě nějaký čas nahánět strach našim nepřátelům.
Fotografie:
394 A10 Warthog Stock Photos, High-Res Pictures, and Images - Getty Images
