Na světě existuje celá řada jevů nevysvětlených, či dosud ne až tak úplně, do všech detailů objasněných.

Jedna z takových podivností, řadou skeptiků dosud považovaná za něco nepravdivého, nebo klamavého, je déšť žab nebo ryb. Jde o jev mimořádný, ne však unikátní, svým způsobem absurdní. Zpravidla nebývá zcela zřejmé, odkud že pocházely všechny ty z oblohy padající ryby či žáby, ale třeba i ovoce, lískové oříšky, fazole apod., které ve velkém množství napršely na udivené svědky takovýchto událostí v různých koutech světa. Ale v případě živočišné říše nejde jen o ryby a žáby. Jak z dochovaných záznamů vyplývá, byl roku 1578 v norském Bergenu hlášen i déšť myší. Pokud tam spadly do vody, většinou pád přežily a vylezly na břeh, přičemž se tam na podzim 1579 stejná „myší přeprška“ měla opakovat. Příběh pochází z pera dánského historika Pederse Clausena Friise, který ve svém díle o norské přírodě (Norriges Beskrivelse) tuto bizarní událost popsal. Dochované zprávy z Anglie zas hovoří o tom, jak v srpnu 1894 obyvatele města Bath šokovaly tisíce malých medúz, které zaplavily ulice, nebo jak za silné bouřky v Bournemouthu na jižním pobřeží Anglie do ulic napadalo ohromné množství mořských měkkýšů, kterých tu místní nasbírali plná vědra.

Historické záznamy o žábách padajících z nebe sahají hluboko do minulosti. Římský přírodovědec Plinius Starší učinil jednu z prvních písemných zmínek o dešti žab ve své encyklopedii Naturalis historia (Přírodopis). Řecký autor Athenaeus v prvním století n.l. citoval zprávy o sprškách žab a ropuch v Paeonii a Dardanii (dnešní Balkán), které tam zcela pokryly cesty. V roce 1625 belgické město Tournai zasáhl déšť žab a za silného deště v Lalain roku 1794 viděli francouzští vojáci padat z nebe ropuchy. A pokud jde o minulé století, pak 23. září 1973 i francouzskou vesnici Pont-Saint-Esprit zaplavily tisíce malých žab. V případě novějších událostí se i u nás psalo o tom, jak se na Odžaci, malé město v severozápadním Srbsku, v červnu 2005 snesly tisíce žab. Podle svědků během bouře spadly z oblohy tisíce malých žabek, odlišných od těch, které se v oblasti obvykle objevují, které tu pád přežily a poskakovaly po ulicích. Srbský klimatolog Slaviša Ignjatović, který se tímto úkazem zabýval, ho popsal jako „ne příliš neobvyklý“. Přičemž také uváděl, že silný vzdušný vír, nebo jev podobný tornádu, mohl nasát malé žáby z mělké vody, rybníka nebo mokřadu a přenést je několik kilometrů daleko. Když vítr zeslábne, žáby pak padají k zemi spolu s deštěm, nebo místo něj.

V Americe řada historických zpráv o takovémto záhadném jevu pocházela z druhé ruky, což činilo jejich spolehlivost zpochybnitelnou. Ale když v roce 1873 napršely žáby v Kansas City, časopis Scientific American dospěl k závěru, že to muselo být způsobeno tornádem nebo jinou bouří na pevnině, protože v okolí se nenacházely žádné bažiny ani jiné vodní plochy. Když pak 16. června 1882 i v Dubuque v Iowě pršely žáby, vědci předpokládali, že malé žabky byly zvednuty silným stoupajícím proudem vzduchu. Ačkoli nikdo ve skutečnosti neviděl jak stoupající proud vzduchu zvedal žáby ze země, zdála se být jejich teorie uvěřitelná už jenom proto, že stoupající proudy vzduchu pravidelně zvedají prach či různé nečistoty a přenášejí je na značné vzdálenosti. Přesto bývají tzv. žabí deště dosud mnoha skeptiky označovány za pouhé mýty.

Oproti tomu z nebe padající stovky ryb, vzhledem k častějšímu výskytu tohoto jevu, jsou považovány za obecně známou meteorologickou anomálii, i když záhadou dodnes zůstává selektivita tohoto jevu a proč se tento jev opakuje jen v určitých oblastech. Obvykle se uvádí, že tento jev nastává, když silné proudy stoupající vody ryby odněkud vyplaví, nebo vodní chrliče (tornáda nad vodou) seberou ryby z řek, jezer, nebo oceánu a nesou je kilometry vzduchem, načež je pak spustí na pevninu. Zprávy o zvířecím dešti se nejčastěji týkají ryb a žab, ale jiné, mnohem znepokojivější zprávy hovoří také o hadech, malých aligátorech, drobných savcích, dokonce o „dešti masa a krve“. V některých zprávách jsou zvířata, když dopadnou na zem, již mrtvá, mnohdy i zmrzlá, zatímco jindy jsou živá, přežila pád a mají se čile k světu.

V této souvislosti je často vzpomínán Festival rybího deště, který se každoročně slaví ve městě Yoro v Hondurasu. Tato událost vzdává hold místnímu meteorologickému jevu, kdy už více než jedno století po intenzivních bouřkách padají na ulice stovky živých ryb. Obvykle k tomu dochází mezi koncem května a začátkem července, což se shoduje s obdobím nejsilnějších dešťů. Badatelé se domnívají, že ryby unášené silnými vzdušnými víry pocházejí z blízkých řek nebo podzemní vody. Místní legenda spojuje fenomén s katolickým misionářem Manuelem de Jesús Subiranou, který se v 19. století modlil za jídlo pro chudé obyvatele regionu. A tak se od roku 1998 ve městě na jeho počest koná každoroční Festival rybího deště (Festival de la Lluvia de Peces):

Podle některých zpráv byl v 70. letech 20. století této události v městečku Yoro svědkem tým National Geographic, což z ní tehdy činilo jedno z mála věrohodných pozorování takovéhoto jevu, ačkoli zdroj, ze kterého ryby pocházely, zůstal nejasný. Jedna z hypotéz předpokládala, že ryby žijí v podzemních řekách a ve skutečnosti jsou vyplaveny na ulice, místo aby na ně napadaly. Dalším vysvětlením byl předpoklad, že blesková povodeň může zanést ryby daleko od místa jejich výskytu a když voda rychle opadne, diváky to utvrzuje v přesvědčení, že sem musely ryby napadat s deštěm. Mezi rozporuplné prvky „rybího deště“ v departementu Yoro však patří tvrzení, že ryby nepocházejí z dané oblasti, ale z Atlantského oceánu, který je odsud vzdálen více než 70 km vzdušnou čarou.

Kdy celý jev by pak měly mít na svědomí tzv. vodní chrliče, tedy víry, které ryby (někdy i kraby, nebo medúzy) vysávají do oblak. Vodní chrliče jsou vnímány jako hrozivé trychtýřovité mraky, sestupujícími z oblohy. Jiné mohou být téměř neviditelné, jako přízračná spirála větru klouzající po hladině moře. Tyto sloupy rotujícího vzduchu jsou pak označovány za vodní chrliče, běžně definované jako tornáda nad vodou. Zde ukázka vodního chrliče na videu: Odkaz

Koncem roku 2021 a začátkem roku 2022 zažili obyvatelé města Texarkana v severovýchodním Texasu „epochální meteorologickou událost“, kdy ryby začaly padat z nebe, což místní popsali jako „zvířecí liják“. Obyvatelé, kteří tu sledovali silný déšť, slyšeli zvuky, které se zdály vyvolávat kroupy dopadající na střechy. Aby pak hlásili, že když vyšli ven, našli v okolí na zemi se mrskající ryby. Takzvaný rybí déšť se obvykle připisuje chrličům vody (tornádům nad vodou), které sbírají vodní živočichy. Meteorologové z Národní meteorologické služby však oznámili, že v této oblasti žádné chrliče vody zjištěny nebyly. Nezávislí vyšetřovatelé z řad skeptiků pak usoudili, že spíše než aby se jednalo o nějaký vodní chrlič, vyvrhlo tyto ryby ze svých žaludků hejno ptáků, prolétající nad lokalitou.

Ovšem na Instagramu i Facebooku najdeme výmluvná videa z 5. listopadu 2025, kdy několik obyvatel natočilo ryby padající z nebe během bouřky v Blue Ridge. Záběry ukazují spousty ryb roztroušených po příjezdových cestách, zatímco prší. Kdy tu však nešlo o žádný „rybí potěr“, ale o pořádné macky, jak se u nás říká. Úředníci k tomu podali vysvětlení, že vzácné povětrnostní jevy mohou někde zvednout vodní organismy do vzduchu a nést je na velké vzdálenosti, než spadnou na zem. Ryb tu tehdy napadalo tolik, že po hlášeních o kluzkých komunikacích musely být vyslány do místních ulic úklidové týmy.

Ačkoli jsou vodní smrště nejčastěji nabízeným vysvětlením pro deště živočichů, někteří vědci, jako například Doc Horsley z Southern Illinois University, jsou toho názoru, že jakýkoli neobvykle silný stoupavý proud vzduchu může zvednout organismy nebo organický materiál k nebi. Stoupavý proud vzduchu je větrný proud způsobený teplým vzduchem z oblastí s vysokým tlakem blízko Země, který stoupá do chladnějších oblastí s nízkým tlakem v atmosféře. Protože ochlazování způsobuje kondenzaci vody ve vzduchu, hrají stoupavé proudy vzduchu důležitou roli při tvorbě mraků a rozvoji bouří. Podle některých badatelů stoupavé proudy vzduchu stály i za úkazem pozorovaným na předměstí anglického Coventry večer 12. prosince 2011, kde se snesl z nebe déšť jablek bombardující auta a znečišťující ulice. Podivný úkaz neměli na svědomí žádní uličníci a jak tvrdili meteorologové, nemohl mít ani původ ve větrné smršti, hypoteticky očesávající větve nějakých poblíž se nacházejících sadů.

Řada vědců se domnívá, že za deště žab a ryb jsou zodpovědné tornádové smrště, které se tvoří nad pevninou a šíří se po vodě. Jsou obzvláště silným druhem smrští, ale nejsou tak silné jako pozemní tornáda. Obvykle se mylně předpokládá, že smrště vycházejí z moře, ve skutečnosti však začínají ve vzduchu a klesají k hladině vody. Prvním viditelným znakem tornádové smrště je obvykle tmavá skvrna na hladině vody, která je způsobena rotujícím sloupcem nízkotlakého vzduchu, který víří vodu shora. Jak rotující sloupec vzduchu neboli vír nabírá na síle, okolní voda je vtahována do spirálového vzoru světlých a tmavých pásů. Nakonec se kolem základny vytvoří prstenec stříkající vody, nazývaný kaskáda. Charakteristický trychtýř táhnoucí se od oblohy k hladině vody se stává viditelným ve fázi vývoje, kdy je smršť označována za zralou.

Většina vody viditelné v trychtýři vodní smrště je ve skutečnosti kondenzát, tedy vlhkost ve vzduchu, která vzniká kondenzací vodní páry. Stejně jako tornádo se i zralá vodní smršť skládá z nízkotlakého centrálního víru obklopeného rotujícím trychtýřem vzestupných proudů. Vír ve středu těchto bouří je dostatečně silný, aby s okolním vzduchem nasál vodu a různé předměty. Tyto se ukládají zpět na zem jako „déšť“, když vodní smršť ztratí svoji energii. A jak profesor Ernest Agee z Purdueovy univerzity říká: „Viděl jsem malé rybníky doslova vyprázdněné procházejícím vírem. Nebylo by tedy nerozumné, aby žáby, nebo jiné živé organismy, ‚pršely‘ z nebe. Většina vědců se shoduje na tom, že kameny, ryby nebo žáby mohou být vtaženy do vířivých stoupajících proudů vodní smrště a usazeny, jakmile vodní smršť narazí na pevninu a ztratí svoji energii,“ dodává k tomu.

Inu, jestliže můžou z oblak pršet ryby, proč by pak nemohl z nebe pršet štěrk, nebo nějaké kameny, o čemž dosud většina akademiků silně pochybuje. Nakonec i profesor Ernest Agee říká, že do vírů, jakými věda vysvětluje rybí deště, mohou být „vtaženy kameny“. Tedy i kamení může padat z nebe. Ale o tom až příště.

Further Reading

Bajkov, A.D. „Comments and communications: Do fish fall from the sky?“ Science, v. 109, April 22, 1949: 402. Branley, Franklyn M. It’s raining cats and dogs: all kinds of weather and why we have it. Boston, Houghton Mifflin. 1987. 112 p. (Juvenile) Cerveny, Randall S. Freaks of the storm: from flying cows to stealing thunder, the world’s strangest true weather stories. New York, Thunder’s Mouth Press. 2006. 371 p. Christian, Spencer, and Antonia Felix. Can it really rain frogs?: the world’s strangest weather events. New York, Wiley, 1997. 121 p. (Juvenile) Corliss, William. Tornados, dark days, anomalous precipitation, and related weather phenomena: a catalog of geophysical anomalies. Glen Arm, MD, Sourcebook Project, c1983. 196 p. Dennis, Jerry. It’s raining frogs and fishes: four seasons of natural phenomena and oddities of the sky. New York, HarperCollins, c1992. 323 p. Gudger, E. W. „Do fishes fall from the sky with rain?“ Scientific monthly,v. 29, Dec. 1929: 523-527. McAtee, Waldo L. „Showers of organic matter.“ Monthly weather review,v. 45, May 1917: 217-224. Posey, Carl A. The living earth book of wind and weather. Pleasantville, NY, Reader’s Digest Association, c1994. 224 p. Yeager, Paul. Weather whys: facts, myths, and oddities. New York, Penguin Group. 2010. 212 p. Zielinski, Sarah. „Strange Rain: Why Fish, Frogs and Golf Balls Fall From the Skies.“ Smithsonian magazine.September 8, 2015.