Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

AHA - takže pohlaví - existuje jen jako "sociální konstrukt" - existence vaječníků varlat a ostatního "hardware" s tím spojeného je jen dezinformace příznivců Donalda Trumpa (u nás Andreje Babiše)

Zatímco - za konzervativní politické postoje je zodpovědná zvětšená amygdala - a nelze s tím nic dělat, neb to řekli "vědci"

Neměli by "vědci" oprášit spisy Dr. Mengeleho a konečně objasnit jaké "chyby" se vyskytují v mozcích Židů ?!!!

Před problémem zamčených domovních dveří konzervativec prohledá kapsy a najde správný klíč. Progresivista vykopne dveře.

Liberálové jdou do všeho "po hlavě". Vůbec je nezajímá, jaké důsledky může v dlouhodobém horizontu mít nějaká novota. Jim stačí pocit, že jsou "moderní". U liberálů, a zejména současných progresivců je odpovědnost téměř neznámy pojem. Zaměňují si ho se strachem.

Konzervativci mají jednoduchou filozofii - neměň něco, co spolehlivě funguje stovky let. A když už něco měnit, tak velice pozvolně a opatrně. Není kam a proč chvátat. Případná chybná rozhodnutí totiž někdy bývají nevratná. Situace s migranty v západní Evropě je a asi navždy zůstane důležitým mementem.

Liberalismu a progresivismus ve své podstatě je a musí být slepou uličkou. O revolucích - tedy rychlých a náhlych změnách - se říká, že požírají své vlastní děti. Co to znamená, jsem pochopil až později a na praktických příkladech. Neznám lepšího příkladu ze současnosti než je britská spisovatelka a autorka knížek o Harrym Potterovi.

Už když byla slavná, byla vášnivou feministkou. Ne zuřivou, ale vášnivou. Pro mnohé feministky byla vzorem. Byly to také, nebo možná právě tyto vášnivé feministky, které vydláždily pěšinku progresivistické genderové ideologii. A najednou byla pani Rowlingová málo revoluční, nová mladá generace jí nemůže přijít na jméno. Dovolí si totiž tvrdit, že rodit mohou jenom ženy. Daniel Radcliffe, který hrál Harryho Pottera, dokonce vyzývá na bojkot nákupu knížek pani Rowlingové.

Jsem velice zvědav, kam "pokrok" posune další generace pokrokářů. Možná, že i Daniel Radcliffe bude jednou považován za zpátečníka. Nebo sa to naopak celé zhroutí tak jak dosud zhroutil každý "pokrokářský" režim.

Rozdíl mezi liberály a konzervativci je jednoduchý - v pocitu odpovědnosti. A to nejen za vlastní činy, ale i s ohledem na budoucí generace. Pro liberály je dlouhodobé uvažování pod jejich úroveň. Zajíma je hlavně současnost a to, aby mohli být označování za nositele pokroku.

Bohužel, pod hlavičkou konzervatismu se často obhajuje hlavně status quo, ať už je jakýkoliv. Například takové křesťanské hodnoty, za kterými se ale ukrývá církev se svou mocenskou politikou, úctu k starším, přestože si jich hodně zaslouží opovržení, metody předků, i když jsou zastaralé, a zrovna to společenské uspořádání, které nahrává mě. Pak se vcelku přirozeně vynoří ti, kteří to chtějí změnit nebo alespoň liberalizovat. A funguje to jako pružina - čím déle udržujete neudržitelné, tím více šílených nápadů na to, jak to nahradit, se vynoří.

Podotýkám, že vzhledem ke svému věku jsem konzervativec - ale naději pro budoucnost vidím v tom, že se nakonec najde něco nového, co bude fungovat lépe.

Otázkou je, co tady označuje slovo liberál, které je ukradené a používá se pro opak klasického liberála. Zmatení pojmů. Libertas znamená latinsky svoboda. Jestli si někdo myslí, že liberál je člověk, který chce méně svobody - vyšší daně, větší regulace čili příkazy a zákazy a cenzuru, pak mu asi něco v myšlení nesedí. Progresivisté nejsou liberálové, protože nechtějí víc svobody, jsou zvláštní druh socanů.

V tom se dost mýlíte. To, že liberalismus je od slova svobodný, neznamená, že i liberálové budou nutně hlásat svobodu. Všechno, co říkají progresivci, je logicky vyvozeno z klasického liberalismu Johna Locka. Premisy byly stanoveny už v 18. století. Právě z toho, že člověk se rodí svobodný a jako tabula rasa (John Locke), vyplývá, že za všechny rozdíly mezi lidmi je zodpověděn člověk sám, resp. jeho výchova. - A nikoliv jen za rozdíly hmotné, ale liberální ideologie, je-li zbavena všech korektivů reality, nedokáže ani vysvětlit, ani obhájit, proč by měl být člověk nějak určen svým pohlavním, rodinnou příslušností či příslušností k národu. Jenomže člověk tak určen je. To je realita. Liberalismus je je titánská vzpoura ideologie proti realitě a aby ta vzpoura byla úspěšná, je nutná represe proti lidem, kteří se snaží realitu pojmenovat. Liberaismus se nevymknul z kloubů náhodou, měl v sobě toto vše zakódováno od počátku a projevilo se to ve chvíli, kdy "definitivně" zvítězil a ztratil potřebu se sám obhajovat v polemice s křesťanstvím, fašismem, komunismem apod.

Mozky různých lidí fungují velmi odlišně. Každý člověk má jiný práh rizika, které je ochoten akceptovat. Ale to je pouze jedna z mnoha odlišností. Lidé vnímají jinak zvuky, chutě či zrakové vjemy. Lidé vidí jinak barvy. Lidé také uvažují zcela odlišným způsobem. Někdo uvažuje verbálně a jeho uvažování odpovídá jazykovému textu. Někdo jiný zase uvažuje v obrázcích, jiný zase vidí struktury. Někdo si pamatuje dobře obrázky, jiný zase zvuky, jiný chutě, jiný texty apod. Někomu se při vyslovení určitého slova v mozku vyvolá mentální obraz věci spojené s tímto slovem, někdo zase slova zpracovává jako formální text bez jakýchkoliv emocí či interních obrázků apod.

Díky těmto zásadním odlišnostem vnímá každý člověk svět jinak a vidí jinou objektivní realitu. A obraz reality je u každého člověka nějak zkreslený, někdy úplně, někdy méně.

Tyto odlišnosti ve vnímání světa vedou ke zcela odlišným mechanismům učení. Učitel je dobrým učitelem pouze za situace, kdy je jeho kognitivní styl podobný kognitivnímu stylu žáka nebo studenta. Pokud se kognitivní styl učitele výrazně liší od kognitivního stylu žáka a učitel zarputile trvá na svých didaktických postupech, výsledky jeho učení jsou žalostné. A většina učitelů si vůbec není ochotna připustit, jak jsou jejich didaktické a výchovné metody občas naprosto neproduktivní či dokonce kontraproduktivní. Nikoliv proto, že je student či žák hloupý, ale protože se učí jinak než pedagog.

Proto jsem velice skeptický ohledně vychovávání drahých "vysoce kvalitních" pedagogů. Něco takového je asi od přírody nemožné a investice do podobné snahy jsou vyhozené peníze.

Ale o tom by právě měla být výuka a školení kvalitních kantorů. Za pomoci různých způsobů sdělení je třeba oslovit studenty pedagogiky a ukázat jim, jak na nich osobně ne/fungují různé kognitivní styly. Tuším, že ty základní jsou čtyři, což není zas tak příliš. Studenti VŠ by měli snadno pochopit princip, na jakém tato výuka funguje. Teď jde jen o to, aby to pochopili jejich kantoři, kteří mj. napsali spoustu zcela překonaných učebnic, podle kterých se na VŠ vyučuje.