Svoje raketové a dronové útoky Írán rozšířil na ropnou a plynovou infrastrukturu států Perského zálivu.

Experti po celém světě varují, že další vývoj tak může přinést nejenom zdražování pohonných hmot, ale i nedostatek plynu, hnojiv či helia, ba i samotné ropy, jako základního vstupu pro výrobu obrovského množství produktů. I když to ještě neznamená, že budeme úplně bez nafty a benzínu, navíc ropa už není jedinou surovinou, o které se v rafinériích hovoří: výroba paliv dnes probíhá i z různých rostlin (řepka, kukuřice), zbytků dřeva, potravinového odpadu, či dokonce z hnoje a kalů z čistíren odpadních vod. Z nových typů paliv, které se z vývojových laboratoří dostaly až na čerpací stanice, zavedenou alternativu představuje hydrogenovaný rostlinný olej (HVO), známý též jako „nafta z fritovacího oleje“. Oficiálně jako parafinická nafta, která je v prodeji na řadě evropských čerpacích stanic od roku 2024 : Odkaz

Toto kapalné palivo, jako náhrada klasické motorové nafty, vzniká přeměnou vstupních surovin na kapalné uhlovodíky a splňuje normu DIN EN 15940 pro parafinickou naftu, tudíž je na čerpacích stanicích označena zkratkou XTL. Což znamená, že výchozí materiál se přeměnil na kapalný nosič energie, přičemž „X“ je zástupný symbol pro různé suroviny, ze kterých se nové palivo vyrábí. Na základě způsobu výroby se rozlišují dva typy parafinických paliv: syntetická paliva zpravidla vyráběná Fischer-Tropschovým procesem (e-paliva) a parafinická nafta vyrobená hydrogenací rostlinných olejů nebo živočišných tuků, známá jako HVO (Hydrotreated Vegetable Oil). Kde nejde o ester, ale o čistý parafinický uhlovodík, chemicky velmi podobný fosilní naftě, na rozdíl od klasického biodieselu (FAME), v českém prostředí nazývaného MEŘO (metylester řepkového oleje).

Co se implementace paliva HVO týče, jeho průkopníkem a hlavním producentem je Indonésie spolu s Malajsií. Přičemž Indonésie v minulém roce vyzvala Evropskou unii, aby okamžitě zrušila vyrovnávací cla na dovoz bionafty poté, co Světová obchodní organizace (WTO) podpořila několik jejích klíčových argumentů ve stížnosti podané této instituci. Je to samozřejmě kvůli tomu, že tyto státy mají hlavní zásoby palmového oleje, respektive kapacity na jeho výrobu, proto se také k němu obrací v krizové situaci : Odkaz

Biopaliva jsou využívána i v EU, především však jako jeden z nástrojů ke snižování emisí v dopravě, nejčastěji přimícháváním biosložky do benzínu a motorové nafty. V ČR musí dodavatelé paliv v praxi plnit roční kvótu, kdy nejjednodušší způsob je přimíchávání bioetanolu do benzínu a metylesterů mastných kyselin do nafty, což činí u benzínu přibližně 4,1 % energetického obsahu a u nafty zhruba 6 %. Co se palmového oleje týče, ten je však v EU omezován z důvodu jeho označení jako produktu vysoce náročného na půdu v RED2 a deforestační legislativě. Toto téma hrálo podstatnou roli i při uzavírání dohody o volném obchodu mezi EU a Indonésií.

Svět se nachází v režimu zvyšování energetické náročnosti, provázené celkovým růstem poptávky po energii, kdy je stále do velké míry závislý na fosilních palivech (ropě, uhlí, zemním plynu), která zajišťují přes 80 procent celkové spotřeby energie. Problém je v tom, že kdejaký dodavatel, co u nás vozí zboží do firemních skladů, nebo zásobuje jednotlivé prodejny, jezdí v náklaďáku na naftu. A čím dražší je nafta, tím dražší je pak doprava, promítaná do ceny rozváženého zboží.

Ale copak se nemůžou dopravci vyhnout zdražování pohonných hmot třeba tím, že budou na čerpačkách místo motorové nafty tankovat nejnovější ekologické palivo, které má do budoucna fosilní naftu nahradit? Vždyť už se přece dá jezdit i na palivo „stoprocentně obnovitelné“, vyráběné namísto z ropy z rostlinných olejů, kterých se ke smažení i v české kuchyni používají poměrně často, kdy z tohoto tuku se po jeho použití stává problematický odpad. Upotřebené tuky ve formě jedlého oleje jsou ale pořád ještě surovinou a pokud projdou recyklací, lze je použít v kosmetickém průmyslu, nebo jako náhradu ropných produktů, tedy i na palivo HVO100 diesel, které jako alternativu ke klasické naftě ropného původu začaly prodávat evropské čerpací stanice, včetně největší tuzemské sítě čerpacích stanic Orlen, jak o tom už zde byla řeč.

Jenže německý autoklub ADAC při pravidelném sledování cen paliv na čerpacích stanicích zjistil, že kromě nárůstu cen benzínu a motorové nafty využívá palivový průmysl situace i k dalším ziskům. Na webu 19. března 2026 uvedl: „Vývoj ceny HVO také ukazuje, jak palivový průmysl zneužívá nestabilní situace k maximalizaci zisků: HVO neobsahuje fosilní olej, a proto je nezávislý na ceně ropy. Přesto následoval u HVO100 stejný postup zvýšení ceny bez jakéhokoli přímého odůvodnění.“ Tedy i nejnovější ekologické palivo pro vznětové motory HVO100 v sousedním Německu z původní ceny 1,74 eur z 25. února zdražilo 10. března 2026 na 2,18 eur, tedy v přepočtu cirka ze 42 korun na 53 korun. V Česku je nafta HVO100 zatím rozšířena jen málo, ale její cenová politika má odrážet situaci u německých sousedů.

Jinak řečeno, realita se nepodobá zbožným přáním. Oleje z pánví a fritéz pro výrobu paliva HVO100 přes radostné výkřiky jeho stoupenců nemůže být nikdy tolik, aby tohle palivo na čerpacích stanicích nahradilo všechnu motorovou naftu, vyráběnou z ropy. Navíc se teď ukázalo, že tankování tohoto paliva dopravce před zdražováním pohonných hmot neochrání.