Dovolím si postulovat (představit) hypotézu kam směřuje současný vývoj informačních technologií, biotechnologií a lidské společnosti jako celku. Pravda je, že jsem trochu popustil uzdu své bujné fantazii. Ale věřím, že by tato snaha mohla rozpoutat plodnou diskuzi na výše uvedené téma a odpovědět na otázku, zda je naše současné snažení v tomto směru pro lidskou civilizaci správné a potřebné či dokonce nevyhnutelné.

Pokud jsem uvedl nějaké nepřesnosti ohledně použitých údajů, tak nebylo mým zájmem nikoho desinformovat či balamutit. Text přesahuje do mnoha oborů a já přiznávám, že nejsem v žádném z nich dokonalý expert. Dokonce nevylučuji, že se v mnoha svých vývodech mohu mýlit. Jsem přesvědčen o tom, že fantazie a kreativita/nápaditost/ patří mezi nezvětší výdobytky některých mozků lidského druhu. Nenechme si je vzít. Stejně jako naše lidské vědomí. Jinak už nebudeme lidmi.

Informační evoluce lidstva

Vznikem univerzálního binárního kódu, který sjednocuje interpretaci všech druhů informací a umožňuje jeho využití v elektronických zařízeních a zapojením lidských společností do jednotné globální vzájemně propojené elektronické informační sítě sdílení těchto informací (Internet) nastal zásadní informační zlom či předěl. Toto představuje nejvýraznější posun v informační evoluci lidského druhu od vzniku lidské řeči a výtvarného umění, které bylo dále následované vznikem písma, knihtisku, radiového a televizního vysílání.

Obrovské množství všech dostupných informací vyprodukovaných v minulosti a produkovaných průběžně je v poslední době ukládáno, zpracováno a účelově využíváno prostřednictvím elektronických zařízení rigidními algoritmy (postupy) pro závěrečné vyhodnocení lidskými mozky, které v současné době jsou evolučně nahrazovány algoritmy učícími se a sebezdokonalujícími se (zatím s názvem umělá inteligence), jak je charakteristické pro živé organismy.

Od pouhého uchovávání, setřídění, analýzy a předávání informací pro účely konečného zpracování a rozhodnutí mozky lidských společenství, se vzhledem k jejich množství přechází na jejich zpracování a analýzu samoučícími se algoritmy uloženými difuzně v internetové celosvětové informační síti, které postupně nahrazují syntetickou a rozhodovací činnost lidských mozků. Využívá se mnohem větší rychlost zpracování informací na elektronických systémech, oproti systémům biologickým. Inspirací k vytvoření systémů umělé inteligence ovšem byly neuronové sítě lidského mozku se zapojením jejich základních stavebních prvků (neuronů) do dynamické sítě v čase se měnících vztahů prostřednictvím synaptických spojení, které se průběžně posilují či utlumují na základě charakteristických dráždění či vstupů a vytvářejí jakýsi síťový vzor propojení pro budoucí reakci na stejný či podobný podnět.

Nicméně velmi zneklidňující je fakt, že toto se děje za cenu postupné ztráty lidského pochopení a porozumění, jak tyto algoritmy dospívají ke svým rozhodnutím a tedy i kontrolního mechanismu ze strany lidí.

Vznik hybridních entit a jejich možný vývoj. Spojení technického a organického světa do jednoho funkčního celku skrze vzájemné závislosti.

Dalším velmi pravděpodobným krokem bude propojení těchto sebezdokonalujících se algoritmů se senzory v zevním prostředím i vnitřním prostředí globální internetové informační sítě, aby mohly vykonávat nebo optimalizovat svoji činnost sami nebo materiálními efektorovými (výkonnými) prostředky, kterými mohou být manipulovaná lidská společenství či mechanické nebo biotechnologické prostředky. Tímto se tyto algoritmy již stanou materiálními entitami a mohou zásadním způsobem urychlit a změnit evoluci svou vlastní, ostatních entit, technologickou a také evoluci biosféry včetně člověka prostřednictvím syntetické biologie, kybernetiky a robotiky.

Minimálně se lidská společenství stanou zcela závislá na těchto entitách, stejně jako budou tyto entity naopak závislé na činnosti efektorových prostředků, tedy i lidských společenství. Vzhledem k univerzalitě využití člověka pro zajištění činnosti těchto entit, nelze předpokládat jejich snahu člověka jako druh vyhubit, ale lze očekávat manipulace myšlenkové, a nakonec i genetické (včetně následných morfologických), které budou ke prospěchu cílů entit (AI), tedy další získávání a zpracování informací se snahou modifikovat zevní prostředí za tímto účelem.

Nepochybuji o tom, že jednotlivé světové velmoci budou všemi prostředky vyvíjet a podporovat rozvoj těchto entit, aby obstály v konkurenčním boji s jinými supervelmocemi a nakonec může z tohoto důvodu dojít k hyperevoluci v rámci soutěžení o energetické, materiální a biologické zdroje a k vítězství nejúspěšnější entity vybavené nejlepšími senzory, efektory a řídícím centrem, což by pravděpodobně vedlo k eliminaci působení přírodního výběru, protože nebude z čeho vybírat. Evoluce hybridu biosféry (svět veškerého života na Zemi), antroposféry (svět člověka) a technosféry (svět techniky) v tomto případě nebude „slepá“, ale zcela účelová a lze očekávat její zpomalení a snad i zastavení, pokud nedojde k jejímu proniknutí do blízkého a vzdálenějšího vesmíru s prostorovou replikací této entity/entit (bytosti/bytostí) ve vesmíru. Tato situace totiž vytvoří podněty pro další vědomou a účelovou evoluci tohoto hybridního systému, o které jinak může na planetě Zemi přijít a hlavně zajistí jeho další přežití v budoucnu v případě globální katastrofy nebo vyčerpání přírodních zdrojů na planetě Zemi.

Pochopitelně nelze vyloučit koexistenci několika hybridních entit v dlouhodobějším měřítku. Toto by znamenalo rychlejší evoluci k dokonalejším formám v poměrně krátkém čase s koncem, který lze velmi těžko predikovat vzhledem k možnému vzniku dalšího emergentního (spontánně vznikajícího) jevu v historicky krátké době. Kolaps a zánik je pochopitelně dalším možným vyústěním. To je ta pesimistická varianta vývoje.

Co se stane s Homo Sapiens?

Jak zareaguje člověk jako druh na současně probíhající výše popsaný proces?

Lze předpokládat, že mozek, jako plastický orgán, bude samovolně reagovat přestavbou neuronového zapojení jednotlivých mozkových částí a center, tak aby se přizpůsobil těmto změnám a potlačí ty jeho vlastnosti a schopnosti, které nejsou za změněných podmínek třeba a podpoří vlastnosti potřebné. Jelikož systémy umělé inteligence převezmou mnohé myšlenkové a rozhodovací lidské činnosti, dá se očekávat s velkou pravděpodobnosti deklinace (úbytek) kognitivních schopnosti lidských mozků v populaci. Zjednodušeně to lze popsat jako jisté zhloupnutí běžné populace.

Centrální umělé inteligence s využitím kvantových počítačů ale budou participovat i na umělé genové manipulaci a modifikaci člověka a prvků biosféry, aby mohly sloužit jako spolehlivý efektor podporující jejich činnost. Také tyto změny asi nebudou směřovat k podpoře kognitivních schopností člověka, ale spíše k optimalizované morfologické a funkční adaptaci na vykonávání činností k podpoře zajištění fungování hybridních entit umělé inteligence.

Bez nových zdrojů energie to nepůjde

Celý predikovaný proces ale nebude možný bez dostatečného udržitelného energetického pokrytí prostřednictvím nových téměř nevyčerpatelných zdrojů energie, což se jeví v současné době jako hlavní limitující faktor mnou predikované budoucnosti. Příroda tento problém vyřešila převodem světelné energie fotonů vznikajících při slunečních fúzních reakcích na energii chemickou a dále mechanickou. Jiné řešení, než zapřažení fúzní energetiky do podpory velmi energeticky náročné činnosti elektronických systémů umělé inteligence, není dlouhodobě udržitelné.

Vzájemná závislost dvou či více entit vedoucí ke zrodu nové vyšší jednotky. Není to poprvé v dějinách života.

Oba světy: elektronický i živý, tedy křemíkový (kvantový) a uhlíkový se tedy vzájemně budou ovlivňovat a modifikovat s tím, že lidský svět se stane na technickém stejně závislý jako on na nás a jeden bez druhého nebudou schopni existence a vytvoří tímto symbiózu prostřednictvím klasického emergentního jevu (vzniku nové vlastnosti, kterou nelze intuitivně odvodit z vlastností jejich složek) spojením, který již několikrát proběhl v dějinách planety Země (vznik života – prokaryotické buňky (bakterie,archea) vznik eukaryotické buňky – symbiózou minimálně dvou prokaryotů, vznik mnohobuněčného života z eukaryotických buněk, vznik společenství organismů z mnohobuněčných organismů– mravenci, včely, lidské společnosti). Je tedy patrné, že tyto emergentní (spontánně vznikající) rychlé přelomové jevy zásadním způsobem náhle změnily několikrát vývoj života na planetě Zemi k mnohonásobně větší komplexitě.

Směřování k větší komplexitě v přírodě se jeví z tohoto pohledu jako přirozený jev a lidská společenství jistě nebudou trvale vrcholným dílem informační evoluce minimálně na planetě Zemi či okolním poznaném vesmíru a tento proces bude i nadále ve skocích pokračovat či přímo zrychlovat.

Několik otázek na závěr

A je nyní na řadě další stupeň tohoto procesu uskutečněním spojení lidské společnosti a jí vyprodukovaných technologií do jedné nebo několika hybridních entit, kdy jednotlivé prvky ztratí svoji samostatnost v zájmu dosahování cílů celé nově konstituované hybridní entity?

Jaký přístup k tomuto procesu bychom měli zvolit? Urychlovat ho, snažit se ho moderovat a ovlivňovat, nebo bychom se měli snažit ho zadržet nebo úplně zastavit?

V současné době jasně vítězí jednoznačná a bezhlavá podpora bez ohledu na následky pro lidstvo. Nebezpečí vzniku zcela nového společenského uspořádání s centralizací řízení nevídaného rozsahu v historii lidského druhu prostřednictvím procesu digitalizace a s využitím umělé inteligence a genových manipulací si uvědomuje pouze velmi malá minorita naší společnosti.

Nestane se nakonec lidstvo součásti hybridního biotechnického superorganismu (nebo superorganismů) bez možnosti vyjádření vlastní vůle jedinců lidského druhu, tak jak vidíme u sociálního hmyzu, ale na mnohem vyšší úrovni komplexity? Bude člověk v budoucnu potřebovat například vlastní vědomí /tedy uvědomění si vlastního já/ nebo toto bude transformováno do vědomí kolektivního nebo bude lidské vědomí zcela eliminováno?

Můžeme se účinně postavit proti tvorbě závislosti na zmíněných technologiích, která lidstvo tlačí zmíněným směrem?

Máme nějaké kroky činit již nyní, nebo máme stále čas?

Nebo jsou mé vývody a hypotézy nesprávné, a vše se bude vyvíjet ku prospěchu a blahobytu lidstva a člověka, tak jak ho známe v současné podobě?

A zazvonil zvonec, a pohádky o budoucnosti lidského druhu byl konec.