…toužíte najít na obloze ten Mars veliký jako Měsíc a uvidět, co jste ještě neviděli a už nikdy neuvidíte, prohlédněte si následující odkazy: Mars velikosti Měsíce? Uvedení na pravou míru nebo Mars - uvedení pravé míry na pravou míru nebo Mars veliký jako Měsíc - oprava na třetí nebo Mars velikosti Měsíce? Je to jinak nebo Mars veliký jako vrata od chléva!, a nebo The Mutating Mars Hoax. Jak vidíte, je to taková moje (doufám roztomilá) obsese. Letos je na tom Mars opravdu velmi bledě. Přesněji řečeno, jeho světlo zcela vybledne v záři zapadajícího Slunce, takže poprvé v sedmileté historii existence onoho hoaxu platí přesný opak toho, co slibuje. Mars není na obloze vidět vůbec!

Nevadí, máme náhradní divadlo. A určitě lepší! Zatímco Mars spolu se Saturnem a Venuší pomalu mizí v záři Slunce nad západním obzorem, na východě se objevuje Jupiter. Právě v těchto dnech se na obloze potkává s Měsícem. Včera (27. 8. 2010) večer byl Jupiter jihozápadně (vpravo dole) od Měsíce. Dnes a v dalších dnech už Jupitera podle Měsíce raději nehledejte. Přece jen Měsíc to stihne po obloze kolem dokola jednou za měsíc, kdežto Jupiter se loudá tak, že potřebuje celých 12 let. Měsíc tedy okolo Jupitera na obloze doslova profrčí a vrátí se k němu zase za měsíc.

Očima se Jupiter jeví jako velmi jasná a nepřehlédnutelná hvězda. S pomocí dalekohledu se můžeme bavit sledováním jeho měsíců. Tedy ne všech třiašedesáti. V dosahu malých dalekohledů jsou jen ty čtyři největší, které objevil Galileo Galilei. Říkáme jim galileovské družice a používáme pro ně jména Io, Europa, Ganymedes a Callisto, která navrhl Galileův konkurent Simon Marius, jenž (později) tvrdil, že je objevil dříve než Galilei (to jsou paradoxy). Budeme-li pozorovat Jupiterovy měsíce pravidelně, můžeme sledovat, jak okolo největší planety sluneční soustavy vesele „skotačí“. Občas se některý ukryje za Jupiterem a není-li zrovna Jupiter v opozici (přesně naproti Slunci) můžeme při troše štěstí a velké dávce připravenosti uvidět i zatmění, při němž měsíc zmizí dříve ve stínu planety než za okrajem jejího kotoučku, nebo obráceně, náhle se vynoří ze stínu vedle Jupitera, podle toho, ze které strany právě svítí Slunce. Nejbližší z galileovských družic, Io, pak často způsobuje na Jupiteru zatmění Slunce. My jej ovšem vidíme jaksi z opačné strany. Pozorujeme černou tečku na Jupiteru – stín od měsíce, v němž by z Jupitera bylo vidět úplné sluneční zatmění. Bez ohledu na to, věříme-li v jejich existenci, nemusíme jupiteřanům četnost slunečních zatmění vůbec závidět. Jupiter je totiž pětkrát dále od Slunce než Země a měsíc Io je tedy na Jupiterově obloze zdánlivě několikanásobně větší než Slunce. Úplné zatmění Slunce na Jupiteru tedy zdaleka není taková podívaná jako na Zemi.

Samotný Jupiter je neméně zajímavým cílem zkoumání. Jeho rychlá rotace se projevuje nepřehlédnutelným zploštěním a roztažením oblačnosti do pásů rovnoběžných s rovníkem. To všechno je snadno vidět už při dvacetinásobném zvětšení. Větší zvětšení ukáže v Jupiterově oblačnosti spoustu proměnlivých detailů. Při sledování Jupiterova počasí se občas dočkáme i překvapení. Zrovna nedávno jeden z hlavních tmavých pásů Jupiterovy atmosféry „zmizel“. Ve skutečnosti je jen dočasně zakryt vyšší oblačností. Objeví se zase zpátky? Určitě, už se to stalo několikrát. Máte-li dalekohled nebo pravidelnou cestu na hvězdárnu, můžete se sami přesvědčit.

Mars je mrtev, ať žije Jupiter!

R. I. P. Mars hoax. Slibuji, že příště o Tobě nebudu psát dříve než v roce 2287.

Převzato z blogu JanVesely.bigbloger.lidovky.cz
Autor je pracovníkem Hvězdárny a planetária v Hradci Králové