Přislíbil jsem seriál na téma: Kolik astronomie je v Nerudově poezii a kolik poezie najdeme v astronomii? Reakce byly povzbudivě pozitivní, díky za ně. Lehký náznak výtky jsem vycítil z poznámky, že polovinu za mě napsal Jan Neruda. To, po vzoru hlavní postavy z filmových Básníků, hrdě přiznávám. Řekl bych dokonce, že tu důležitější. Ještě se k básni "Seděly žáby v kaluži" vrátím, až na ni přijde řada. Dnes začneme zlehka. První báseň nás lyricky uvede do atmosféry a hned ve druhé najdeme astronomický pojem téměř odborný.

Nejprve ta atmosféra. Nedovolím si ji rušit rádobyodbornými komentáři, takže jen čtěte:

I.

Letní Ty noci zářivá,
jakž Tebou srdce okřívá -
ve dne tak sladkobolno,
a teď tak volno, volno!

S oblohy bílý měsíček,
starobný nebes tatíček,
stříbrné světla pýří
po celém světě šíří.

Dokola jeho dětičky,
drobounké, smavé hvězdičky,
dukátkovými hlasy
zvoní na krásné časy.

Ke druhé básni se už odvážím něco doplnit:

II.
Když k Vám vesel hledím, zlatá Vy kuřátka,
slyším naše písně, česká zřím děvčátka.

Naše dívky slunce rannější bývají,
ve potoku chladném oči si mývají.

V noci krásné hvězdy do vody naprší -
běda hochu, na nějž oči ty zasrší!

Nechci lacině spekulovat o tom, zda česká děvčátka jsou stále ještě slunce ranější, ale ráno, před rozbřeskem, můžeme skutečně Kuřátka na obloze pozorovat. Jde o známou hvězdokupu ze souhvězdí Býka, která je snadno vidět očima. Pro velkou část čtenářů tedy slovo kuřátka v této písni až tak velkou záhadou nebude. Jedno z nejstarších známých zobrazení této hvězdokupy pochází z únětické kultury doby bronzové. Kotouč se srpky Měsíce a skupinkou hvězd identifikovanou jako Kuřátka nalezený v Německu je datován přibližně do roku 1600 před naším letopočtem. Zajímavá jsou i jména, která této hvězdokupě daly jiné národy. Česky jí tedy říkáme Kuřátka, Japonci pro ni mají jméno Subaru, Angličané ji nazývají Seven sisters (Němci stejně, ale německy) a většina astronomů na světě ji zná pod mezinárodním názvem, který pochází od starověkých Řeků a v českém přepisu zní Plejády.

Plejády byly podle řecké mytologie dcery titána Atlanta a mořské nymfy Pleione a byly členkami družiny bohyně Artemis. Spolu se sedmi Hyádami byly chůvami a vychovatelkami mladého Bakcha - a že ho naučily věci! Anglický název napovídá, že Plejád bylo sedm a že bychom, máme-li dobré oči, měli sedm hvězdiček napočítat i na obloze. Když se podíváme na japonská auta, která se podle hvězdokupy jmenují, zjistíme, že ji mají docela věrně vyobrazenou ve znaku, ale je tam jen šest hvězd. Zdá se, že Japonci mají trochu horší oči než Angličané. Podíváme-li se na Plejády dalekohledem, napočítáme stovky hvězd. Na rozdíl od souhvězdí, která jsou jen náhodnými seskupeními různě vzdálených hvězd, k sobě hvězdy v Plejádách skutečně patří. Jsou to mladé hvězdy, které společně vznikly a postupně se rozprchnou. Takovým hvězdokupám říkáme otevřené. Na obloze jich můžeme spatřit spoustu, některé i očima, ale Plejády jsou ze všech asi nejnápadnější. Snadno se hledají podle nápadné trojice hvězd, která představuje opasek lovce Oriona. Prodloužíme-li spojnici těchto hvězd doprava nahoru, najdeme nejprve hvězdokupu Hyády, z níž vystupuje naoranžovělá hvězda Aldebaran, která k Hyádám nepatří, a hned vzápětí natrefíme na mnohem koncentrovanější Plejády. V zimě je uvidíme na obloze už večer, teď na podzim jsou večer Plejády nízko a Orion se teprve vynořuje nad obzor, takže chceme-li je vidět, musíme opravdu být slunce ranější.

Převzato z blogu JanVesely.bigbloger.lidovky.cz
Autor je pracovníkem Hvězdárny a planetária v Hradci Králové