Můj dnešní článek se vůbec netýká politiky. Nebude totiž o rudé straně, ani o rudé zemi. Bude o celé rudé planetě. I když trocha politiky na začátek se přece jen hodí. Traduje se totiž u nás taková historka ze 70. let: planetárium plné dětí, kolega ukazuje hvězdy, souhvězdí a mezi nimi planety. "A děti, kdopak ví, jak se jmenuje tahle planeta?" Ticho jako v hrobě – v 70. letech 20. století byly děti ve školách i při návštěvě planetária, nebyly-li zrovna vyvolány, opravdu potichu. Protože je v planetáriu také tma a není vidět, které děti zvedají ruce (tenkrát se fakt ve škole hlásily), zkusil kolega dětem dodat odvahy: "Nemusíte se hlásit, rovnou odpovídejte." Zase nic. Tak napověděl: "Také se jí říká rudá planeta." – "Sovětský svaz!!" vyhrkl do tmy nějaký žák s tehdejším školstvím nejvíce vymytou mozkovnou.

Tak o tom dnešní blog neměl být. Mám ostatně neodbytný dojem, že podobná historka se vypráví ve většině našich planetárií.

Mars

Je pozoruhodné, že rudá planeta snad ze všech nejvíc přitahovala pozornost lidí od nepaměti. A asi to nebude jen tou nápadnou barvou. Mars ze všech planet na pozemské obloze nejvýrazněji "kličkuje", což věděli učenci už ve starověku. Proto si v 17. století Johannes Kepler vybral právě Mars k hledání zákonů pohybu planet. A byl to opět Mars, kde v 19. století lidé předpokládali nejvyspělejší civilizaci. Astronomové tehdy podlehli kolektivní davové halucinaci a "pozorovali" neexistující zavlažovací kanály vybudované Marťany. Během "kanálové horečky" se tenkrát kvůli Marťanům stavěly nejvýkonnější dalekohledy na světě.

A když dnes mluvíme o životě mimo Zemi, myslí většina lidí na Mars, ačkoli podle mnohých odborníků jsou ve Sluneční soustavě místa, kde je pravděpodobnost existence života v současnosti vyšší než na povrchu Marsu. Přesto na Mars směřuje nejvíce meziplanetárních sond za nemalé peníze. Curiosity, která stála bezmála 2,5 miliardy dolarů, popojíždí po Marsu teprve rok a už se k němu chystá letět další sonda – MAVEN. Další čtyři stále ještě funkční sondy pracují na oběžné dráze okolo Marsu nebo na jeho povrchu dokonce už od první poloviny prvních let tohoto století.

Proč o tom bloguji právě dnes? Samozřejmě ze zcela zištných osobních důvodů, které odhalím na konci.

Když jsem bylo (devítileté) dítě, přiletěly zrovna k Marsu sondy Viking 1 a 2. Z oběžné dráhy planetu mapovaly a na její povrch vyslaly přistávací moduly s cílem pátrat po činnosti živých organismů aspoň na úrovni bakterií. Přes plot z ostnatého drátu a rušičky k nám proniklo jen málo informací a obrázků. Když nám pak vedoucí astronomického kroužku, mimochodem právě aktér výše uvedené historky o rudé planetě, promítal diapozitivy se snímky amerických sond, mělo to nutně přitažlivost zakázaného ovoce.

Mezi "tajuplné" snímky zaslané na Zemi sondou Viking patřil i ten s "tváří" na Marsu (zdroj: NASA).

A pak nastal dvacetiletý půst způsobený tím, že se sondám k Marsu prostě nedařilo. Když na Den nezávislosti v roce 1997 přistála na Marsu sonda Pathfinder, ovoce už zakázáno nebylo, a stejně jsem očima přilepen k monitoru počítače vzrušeně sledoval první snímky z rudé planety. Tentokrát už ovšem v přímém přenosu na internetu. Na velmi pomalém internetu – hvězdárna byla v té době "připojena" modemem přes telefonní linku. Trpělivost, jakou jsem tehdy musel prokázat, mi dnes připadá naprosto neuvěřitelná. Pak jsem ještě stažené obrázky tiskl a ručně z nich lepil panoramata Marsu, aby se mohli pokochat i návštěvníci hvězdárny.

Panorama Marsu vyfotografované sondou Pathfinder (zdroj: NASA/JPL)

Člověk by čekal, že s čím dál smutnějšími výsledky pátrání po životě na Marsu (Marťani nikde, po bakteriích ani stopy, voda na povrchu naposledy před miliardami roků, dnes v nejlepším případě zmrzlá pod povrchem) nadšení opadne. A přesto se s každým novým úspěšným dosažením Marsu nějakou sondou zvedne vlna vzrušení Marsem. Rudá planeta prostě stále přitahuje pozornost.

Jedna taková vlna se právě blíží k nám. Na pozvání Akademie věd a Velvyslanectví USA v Praze přijíždí do Česka dr. James Rice, Jr. – planetární geolog NASA, který pracoval ve vědeckých týmech několika sond vyslaných na povrch Marsu. Uznávám, že kdyby přiletěl opravdový Marťan, byla by to větší senzace, ale na druhou stranu, tenhle člověk patří k těm, kteří mají k Marsu nejblíž. Absolvuje turné Na řadě je Mars po českých městech – Praha, Ostrava, Brno, Hradec Králové, Praha, České Budějovice – (v tomto pořadí) zaměřené především na děti a studenty. Na generaci příštích výzkumníků Marsu, kteří třeba konečně dokáží, že rudá planeta je zajímavá nejen jako odkladiště nepříjemných politiků (mimochodem, to není český vynález; už v prezidentském klání Kerry vs. Bush mladší zazněla věta"Poletí-li na Mars Bush, je to dobrá zpráva.")

Protože jsem tzv. místním organizátorem, zvu vás do Hradce Králové na setkání s dr. Ricem a na doprovodnou výstavu. A nejen tam. Na webu Amerického centra najdete další podrobnosti, údaje o místech a časech konání akcí, a také můj (téměř nekonečný) seriál o pátrání po vodě na Marsu.