12.8.2022 | Svátek má Klára


VESMÍR: Najdeme kosmické civilizace?

2.12.2010

Půl století hledání - a nikdo se neozval. Má smysl pokračovat?


"Jakákoli kosmická technika, na kterou bychom narazili, bude mnohem starší než naše." -Jill Tarterová, ředitelka Institutu SETI v Kalifornii.
"Mému matematickému mozku se na základě dostupných číselných údajů zdají úvahy o mimozemském životě naprosto logické. Ale s největší pravděpodobností budou mimozemšťané velmi nebezpeční a snažit se s nimi navázat kontakt může být pro lidstvo velmi riskantní." - Stephen Hawking, přední britský astrofyzik.
"Informace, které bychom od mimozemšťanů získali, by byly k nezaplacení. Museli bychom pozlatit celou sluneční soustavu, abychom tuto revoluci revolucí mohli zaplatit." Sergej Koroljov, hlavní konstruktér prvních sovětských raket a družic.
"V padesátých letech se považovalo pro vědce za nebezpečné, aby se pustil do čehokoli, co souviselo se životem ve vesmíru. Jedině lidé, kteří se nepovažovali za skutečné vědce, mohli zkusit takový střelený projekt." - Dr. Frank Drake, první radioastronom, který pátral po signálech mimozemšťanů
Scénář číslo jedna: Astronomové sledovali poměrně rychlý přílet podivného kosmického objektu, který vypadal jako asteroid. Když se přiblížil k Zemi, zjistili, že nemá tvar nepravidelného kosmického kamene, nýbrž krabice podivných tvarů. Radioastronomické observatoře, stejně jako vojenské stanice, zachytily silné signály, které zatím neumí nikdo rozluštit. Když se je po několika měsících podařilo rozluštit, ukázalo se, že je to poselství mimozemšťamů, kteří přiletěli, aby nám předali souhrn svých znalostí a seznámili se s námi. Nyní vyčkávají, až pozveme na Zemi. Vlády velmocí se však nemohou dohodnout na dalším postupu.
Scénář číslo dvě: V poslední době prolétlo těsně okolo Země několik malých asteroidů. Potom se jedno toto těleso zachytilo na dráze okolo Země. Někteří fantastové se domnívají, že se na nás přiletěli podívat mimozemšťané, ale věhlasní koryfejové vědy to odmítají jako pohádku. Po několika týdnech zachytily stanice na celém světě depeši zašifrovanou ve dvojkovém kódu, jaký používají počítače. Když ho jeden amatér, známý jako geniální hacker, rozluštil, tvrdil, že to je vzkaz od mimozemšťanů. Prý chtějí ze Slunce těžit energii, takže vyhasne už za několik set let. Do té doby by se mělo lidstvo odstěhovat k jiné hvězdě. Kreml to označil za podvrh vyrobený CIA. Peking mlčí, ale proslechlo se, že chce za několik desítek let vyslat proti tomuto plavidlu bojové stroje. Ve Washingtonu vládne zděšení.
Scénář číslo tři: Šanghaj, New York, Petrohrad a Istanbul jsou v plamenech. Najednou, zničehožnic, vzplály tuto středu v 15.10 hodin světového času. Zahynuly miliony lidí. Vzápětí ohlásilo velitelství protivzdušné obrany severoamerického kontinentu NORAD, že těsně před katastrofou zaregistrovalo nad těmito městy neznámé objekty z vesmíru. V 15.30 přistály na mnoha místech Země stroje kosmického původu. Začala invaze bojovných mimozemšťanů. Žádné požadavky neoznámili, ale obránce nemilosrdně ničí.

Tak to jsou tři možné scénáře návštěvy vysoce inteligentních mimozemšťanů. Ovšem toto setkání může vypadat i jinak, fantazii se meze nekladou. Anebo k nám vůbec nepřiletí. Anebo kosmické inteligence neexistují?
Za těch padesát let, co radioastronomové pátrají po signálech cizích civilizací, neobjevili jedinou stopu. To se potvrdilo koncem září na mezinárodním astronautickém kongresu v Praze. Za tu dobu se zdokonalily metody sledování, biologové a astrofyzici objevili řadu nepřímých náznaků, ale to je všechno. A někteří se nebojí odhadovat, že úspěch přijde do deseti, dvaceti či padesáti let - stejně mluvili jejich předchůdci před půl stoletím.
Ovšem to neznamená, že bychom se měli vzdávat. Naděje pořád existuje. Kromě toho všechny probíhající výzkumy přinášejí nové - řekněme vedlejší - poznatky i pro pozemský život.

Průkopnický projekt OZMA

Mimozemšťany převedli z říše fantazie do světa vědy dva přední američtí fyzici - Philip Morrison, který se za druhé světové války podílel na vývoji atomové bomby, a Guiseppe Cocconi, původem Ital, který se v Evropském středisku jaderných výzkumů CERN u Ženevy zabýval elementárními částicemi hmoty. V roce 1959 otiskli článek v prestižním vědeckém časopisu Nature o možnosti hledání rádiových signálů vyspělých mimozemšťanů. Navrhli, aby se po nich pátralo na vlně 21 centimetrů, což je čára rádiového záření vodíku, kterou musí znát každý odborník pozorující vesmír.
A hned doporučili, kam by se měly naše radioteleskopy zaměřit: "V oblasti o průměru 15 světelných let je sedm hvězd, které se svou svítivostí a velikostí podobají Slunci. Čtyři z nich se nalézají ve sféře slabého rádiového šumu. Jsou to Tau Velryby, Omicron dvě Eridana, Epsilon Eridana a Epsilon Indiana… V okruhu o průměru 50 světelných let je takových objektů asi 100."
Většina astronomů a fyziků považovala tento článek za nesmysl. Jedině americký radioastronom Frank Drake je vzal vážně a sehnal peníze na zachycování možných rádiových depeší mimozemšťanů na observatoři Green Bank v Západní Virginii - projekt OZMA.
Po několika týdnech příprav zapnul třicetiletý Drake 8. dubna 1960 brzy ráno radioteleskop o průměru zrcadla 26 metrů namířený na hvězdu Tau Velryby.
Hlubiny vesmíru nejsou němé. Neustále šumí, praskají, hromují - tím se projevují hvězdy, galaxie a další nebeské objekty. A z téhle kakofonie má zesilovač greenbanské stanice vylovit signály pravidelnější, charakteristické pro rozumné bytosti. Avšak pero, které přenášelo tuhle podivnou muziku vzdáleného vesmíru na pás papíru, stále jenom trhavě vyskakovalo. Ani od druhé hvězdy Epsilon Eridana nic zajímavého nezachytili.
Žádné zprávy od vzdálených inteligentních sousedů Drake během 150 hodin nedostal. Nebylo divu - poprvé a hned úspěch? To se nestává.
Ovšem postupem času dostal z téhle bláznivé myšlenky rozsáhlý vědecký směr, na kterém dnes pracují tisíce vědců a dalších specialistů.

Nepřímé důkazy přibývají

Co nás opravňuje k představě, že existuje život mimo Zemi? A proč by měl život ve vzdáleném vesmíru dosáhnout vysoce inteligence?
Možnost existence mimozemského života totiž postupně podpořily tři druhy objevů:
1 Před 40 lety začali biologové nacházet pozemské mikroby na obtížně přístupných místech Země - ve velkých hloubkách, v silně kyselém, solném anebo radioaktivním prostředí. K přežití jim tam stačí nepatrně vody a energie, přičemž jejich existenci podporují právě tyto nezvyklé podmínky. Dostali odborný název extremofilové. Vědci se domnívají, že se mohou vyskytovat v krutém prostředí i mimo Zemi.
Podle posledních výzkumů jsou pro kosmomikroby příhodné podmínky na Marsu a na některých měsících, jako třeba na Titanu, který obíhá okolo Saturnu, na Europě, Ganymedu a Callistu, které doprovázejí Jupiter. "Kdyby se našel život na jiných tělesech sluneční soustavy, pak by to znamenalo, že je ve vesmíru všude," konstatovala dr. Jill Tarterová, ředitelka programu hledání mimozemských inteligencí Institutu SETI v Kalifornii, na mezinárodním astronomickém kongresu v Praze před čtyřmi roky. Všichni se shodují: Objev mimozemšťanů v naší sluneční soustavě by znamenal revoluci ve vědě.
2 Radioastronomové objevili v posledních třech desetiletích několik stovek organických látek a vody v dalekém vesmíru, často v místech, kde by se mohly formovat nové planetární soustavy. Automatické sondy je našly i v jádrech komet a na asteroidech.
Tyto organické látky patří mezi příměsi takzvané předbiologické polévky, z níž vznikl život. Vědci nevylučují, že komety a asteroidy tyto životodárné zárodky roznášejí po všech nebeských tělesech, ale ujmou se jedině tam, kde mají příhodné podmínky.
3 Od roku 1992 nalézají astronomové u různých hvězd planety, přesněji exoplanety. Dnes už jich zaznamenali okolo 400. Američané dokonce loni na jaře vypustili jejich speciálního lovce - družici Kepler.
Odborníci se domnívají, že tělesa, na kterých by se mohl vyvíjet život, musí mít pevný povrch, nikoli plynný, a také splňovat další podmínky. Měly by kroužit okolo mateřské hvězdy přibližně po kruhové dráze a ve vzdálenosti, která umožní trvalou existenci vody. Neměly by být větší než dvojnásobek Země a menší než její polovina. Nicméně tak malé exoplanety se zatím nepodařilo objevit, ale to si můžeme vysvětlit tím, že nám chybí jemnější přístroje.

Kolik tisíc civilizací? A kde vlastně jsou?

Tři nepřímé důkazy tedy podporují hypotézu, že život ve vesmíru není ojedinělý. A jaké máme náznaky, že někde přebývají kosmické bytosti obdařené rozumem? Žádné, bohužel. Musíme vystačit s touto logickou úvahou: Jestliže se inteligence vyvinula na Zemi, mohl by se stejný proces opakovat i jinde - proč by měla být naše planeta výjimkou?
Frank Drake sestavil v roce 1961 rovnici, podle níž se odhadoval možný počet vzdálených světů obývaných inteligencemi. Předpokládá, že polovina hvězd má nejméně jednu planetu, na níž existují příhodné podmínky pro život. Nicméně ten se mohl vyvinout pouze na polovině z nich, přičemž pouze na 20 procentech by to byl život inteligentní. Řekněme, že pětina těchto inteligencí má zájem na komunikaci s ostatními. Nakonec Drakeovi vyšlo, že pouze v naší Mléčné dráze čili Galaxii by mohlo existovat na tisíc vyspělých civilizací, které si vyměňují informace. Letos tento odhad ještě zvýšil na 10 tisíc. Je to hodně, anebo málo, když se počet hvězd v Galaxii odhaduje na 200 miliard?
Avšak před pěti lety upozornil Duncan Forgan z Edinburské univerzity, že musíme počítat s různým tempem vývoje života. Jestliže se rodí složitě, nicméně potom jeho vývoj pokračuje víceméně hladce, pak by mělo být v naší Galaxii 361 civilizací. Kdyby probíhal vznik komplikovaně, zato vývoj k inteligentní bytosti by byl jednoduchý, bylo by jich 31 513.
Mnozí odborníci však neskrývají skepsi. Na konferenci SETI letos v lednu v Londýně znovu připomněl Simon Conway Morris z Cambridžské univerzity: Musíme být připraveni i na nejhorší variantu - že jsme ve vesmíru sami!
Ostatně už v roce 1950 se slavný italský fyzik Enrico Fermi, jeden z tvůrců atomové bomby, divil: Kde vlastně jsou? Když si uvědomíme velikost a stáří vesmíru, mělo by být vyspělých civilizací tisíce anebo i miliony. Nebydlíme na "špatné adrese"? Anebo jsou naši kosmičtí sousedé na stejně nízké technické úrovni jako my, takže nemají prostředky k efektivní komunikaci?

Allenova soustava za 10 milionů

V sedmdesátých a osmdesátých letech minulého století patřilo pátrání po signálech kosmických civilizací k prestižním vědeckým úkolům jak USA, tak SSSR.
V roce 1977 přijal radioteleskop Ohijské státní univerzity podivný signál trvající 72 sekund. Jerry R. Ehman, který seděl u zapisovače, ho označil anglickým výkřikem WOW! A pod ním vešel do historie. Bohužel víc už se neopakoval a není jasné, co představoval a odkud přišel. VIZ KRESBA S WOW
Koncem roku 1984 vznikl v Kalifornii Institut SETI, podporovaný agenturou NASA. Tento ústav řídil několik pátracích akcí. Pomocí radioteleskopu v Parkesu v Austrálii 2 600 hodin a vzápětí 100 dnů pomocí antény o průměru 305 metrů v Arecibu na Portoriku v rámci projektu Phoenix. Potom následoval několikaletý projekt SERENDIP, jehož se zúčastnily rovněž Kalifornská univerzita v Berkeley, Univerzita západní Sydney v Austrálii a další instituce, přičemž zapojily největší radioteleskopy. Jeho součástí byla rovněž akce SETI@home, kdy lidé na celém světě zapojovali své počítače do zpracování získaných informací.
Veškeré pátrání dosud probíhalo na aparaturách prvotně určených pro radioastronomy. Institut SETI nyní spolu s Kalifornskou univerzitou tuto metodu převrací - v údolí Hat Creek, kde už je radioastronomická observatoř, buduje specializovanou Allenovu soustavu teleskopů. Z předpokládaných 350 antén, každá o průměru 6,1 metru, které mají stát na jednom hektaru půdy, jich v říjnu 2007 uvedli do provozu 42. Systém nazvali ho na počest spoluzakladatele Microsoftu Paula Allena, který na něj věnoval přes deset milionů dolarů.
"Až tuto soustavu dokončíme a propojíme, získáme vlastně pohyblivý teleskop, odpovídající průměru číše 140 metrů," řekla Tarterová. "Takový systém může naslouchat rádiovému vysílání 32 objektů současně. Vzhledem k tomu, že v tomto okruhu nebudeme zabírat jenom hvězdy, ale i další objekty, jako jsou pulsary, hnědí trpaslíci a podobně, vypomůžeme astronomům. Ovšem prvotní tady bude hledání signálů umělého původu."
Od té doby proběhlo okolo sto pátracích akcí, ale žádná neměla úspěch. Vlády, které potřebují okamžitý úspěch, přestaly toto pátrání podporovat, dnes závisí na soukromých sponzorech. Ale není půlstoletí na takové pátrání málo?

Zpáteční adresa Země
V letech 1972 a 1973 vyslala NASA sondy Pioneer 10 a 11 s plaketou, na níž je vyobrazen muž a žena a pozice Země ve sluneční soustavě. Obě sondy už ji opustily a míří do hlubokého vesmíru.

Dvojice sond Voyager z roku 1977 nese záznamové zlaté desky, na kterých je nahrané obrazové i zvukové poselství případným vzdáleným civilizacím. Obsahuje pozdrav v desítkách jazyků včetně češtiny, záznam morseovky, zvuk traktoru, ale i polibku.

Poselství z Areciba a z Krymu
Radioastronomové se několikrát pokusili vyslat signál s poselstvím ke hvězdám. Nejznámější je depeše odvysílaná 16. listopadu 1974 při příležitosti opětovného otevření radioteleskopu Arecibo na Portoriku. Signál mířil ke hvězdokupě M13, vzdálené od Země 25 tisíc světelných let, a jeho odeslání trvalo 1679 vteřin. Tato hvězdokupa se skládá z více než 100 tisíc hvězd a je stará 12 miliard let, takže bylo dost času, aby se tam vyvinul život, navíc život inteligentní. Zprávu sestavili astronomové Frank Drake a Charles Sagan. Použili k tomu 1679 binárních čísel. Vycházeli z matematických důvodů. Číslo 1679 je násobkem dvou prvočísel 23 a 73, a proto mohli poselství rozdělit do 23 sloupců a 73 řádků. V případě prohození řádků a sloupců by vznikl nesmyslný shluk čísel. Případný příjemce by ho měl rozdělit právě na 23 sloupců a 73 řádků. Co nám depeše říká?

1 - Čísla od 1 do 10
2 - Atomová čísla prvků DNA
3 - Chemické vzorce nukleotidů DNA
4 - Dvojšroubovice DNA
5 - Grafické znázornění člověka
6 - Sluneční soustava
7 - Informace o radioteleskopu
Obří radioteleskop v Jevpatorii na ukrajinském Krymu vyslal čtyři poselství: v letech 1999, 2001, 2003 a 2008. Poslední směřovalo ke hvězdě Gliese 581, vzdálené 20 světelných let, okolo níž obíhají čtyři exoplanety.

Profesor Rudolf Pešek

K zakladatelům mezinárodního pátrání po mimozemských civilizacích patří český vědec - aerodynamik profesor Rudolf Pešek. V rámci mezinárodních astronautických kongresů vedl skupinu, která organizovala přednášky na toto téma. Rovněž vymyslel pro tuto akci název - Spojení s mimozemskými inteligencemi, anglicky Communication with Extraterrestrial Intelligence (CETI). Přitom hvězda Tau Ceti (Velryby) patřila mezi objekty, které astronomové podezřívali, že v jejich blízkosti se mohl zrodit život. Vzhledem k tomu, že se komunikace nedaří, začala se používat jiná zkratka - SETI, což znamená Search of Extraterrestrial Intelligence, tedy hledání mimozemských inteligencí. VIZ PEŠEK FOTO

Poznáme JE? Obři? Lívance? Křehotinky?

Pokud k nám přiletí mimozemšťané, budou muset ovládat techniku, o jaké se nám nesní - v přijatelném čase překonají vzdálenosti desítek světelných let.
Jak budou vypadat? Jako malý, zelený a bezvlasý mimozemšťánek z filmu ET? Anebo kvůli nám přijmou podobu člověka? Možné je všechno, tady se fantazii meze nekladou.
Na exoplanetách o hmotnosti něco přes dvě Země bude přitažlivost třikrát vyšší. Obyvatelé by si na ni měli zvyknout, vždyť naši vojenští piloti běžně absolvují přetížení pětinásobné. Ovšem vyšší gravitace bude vyžadovat k opuštění planety důmyslnější techniku, aby vyvinula vyšší únikovou rychlost. Je pravděpodobné, že tam bude i vyšší hustota atmosféry.
Na Zemi se vyvinuly během stamilionů let velké mozky u tvorů, kteří vyšli z moře. U organismů žijících v kapalném prostředí by asi velký mozek nevznikl, myslí si vědci na základě pokusů s delfíny. Ani v podzemí by to nebylo možné. Podvodní a podzemní život nezná oheň - prazáklad civilizace. Tyto bytosti by asi také nezajímaly hvězdy na obloze. Kosmičtí inteligenti by se tedy měli vyvíjet na povrchu pevné země.
Jak by se pohybovali? Zkušenosti ukazují, že pomocí nohou či tlap. Stačily by dva páry, nanejvýš tři. Větší počet by zbytečně zatěžoval nervový systém.
Měli by mít smyslové orgány podobné našim - pár očí, pár uší, detektory chutě, čichu, tlaku. Prostředí, v němž žijí, by mohlo vyžadovat i detektory magnetického pole, vidění v jiné oblasti spektra, slyšení na jiných frekvencích.
Na představě těla se vědci neshodují. Někteří tvrdí, že konstrukce člověka je - aspoň v našich podmínkách - nejdokonalejší.
Americká astronomka Alexandra Barnettová si představuje mimozemšťana takto: "Pravděpodobně by musel být větší než krysa, protože krysy mají docela malé mozky a inteligentní bytosti by potřebovaly mozek větší. Třeba větší než kočka, nikoli větší než slon, protože jeho velikost už přesahuje běžné limity."
Kolik bude mít očí - dvě, čtyři, anebo deset? Větší množství Barnettová vylučuje: "To by odebíralo značné množství inteligence, protože by mozek musel zpracovávat příliš mnoho signálů z těchto očí."
A co kdyby byl cizí inteligent dvakrát vyšší než člověk? Spisovatel Arthur Clarke uvažoval: "Tato bytost bude vážit osmkrát víc, zatímco plocha a příčný průřez kostí se pouze zečtyřnásobí. Napětí, které vzniká v kostech, se proto zvýší na dvojnásobek. Gigant o výšce 350 centimetrů je myslitelný, ale jeho kosti se budou často lámat, a proto se bude muset pohybovat opatrně." Tento tvor by musel konstrukčně vypadat jinak. Ovšem jak by fungoval desetkrát větší mozek? Nikdo neví.
Na planetách s vysokou přitažlivostí by se život našim představám velice vzdálil. "Jestliže na planetách s mohutnou přitažlivostí žijí tvorové, jejichž výška nepřevyšuje několik centimetrů, pak nemohou být rozumnými, pokud nevyváží nedostatek vzrůstu svým rozšířením, aby mohli ve svém těle umístit mozek odpovídajících rozměrů," uvažoval Clarke. "Ve světech, kde panuje padesátinásobná tíže ve srovnání s naší, mohou existovat bytosti loutkových rozměrů, ale všechno, co bude schopné rozumného uvažování, se bude podobat lívancům."
Náš svět je založen na uhlíku. Někteří vědci nadhazují, že by ho mohl zaměnit křemík. Podrobnější zkoumání ukázalo, že by umožnil vznik jenom nestabilních křehotinek. Ostatně: křemík je po kyslíku nejrozšířenější prvek v zemské kůře, proč tady nevypučel život na jeho bázi?
Uvažuje se i o inteligentním životě neživém. Například autor sci-fi a astrofyzik Fred Hoyle vytvořil v jedné povídce mrak inteligentních neživých částic, který putuje vesmírem, a vysává hvězdy, jejichž energií se živí.
Exotické představy nejsou vyloučené, ale my se musíme soustředit na hledání takového života, jaký poznáme. Pátrat po jiných druzích neumíme.

"Velvyslanec" OSN pro mimozemšťany

OSN má opravdu velké starosti. Její generální tajemník jmenoval koncem září "velvyslance" pro styk s mimozemšťany - samozřejmě v případě, že by na Zemi přistáli. Touto funkcí byla pověřena ředitelka úřadu OSN pro kosmický prostor Mazlan Othmanová. Tato devětapadesátiletá astrofyzička je první ženou, která v Malajsii získala doktorský titul v oboru fyziky, pro OSN pracuje od listopadu 1999. Když se zprávu o svém novém jmenování dozvěděla, byla zoufalá - sama to považuje za nesmysl.
Je směšné, že nejvyšší úředník světové organizace Jihokorejec Ban Ki-moon takovou funkci vytvořil, naštěstí nezvýší dr. Othmanové plat, protože jí nové povinnosti nepřibudou. Ovšem kdyby inteligentní kosmické bytosti na Zemi přistály, určitě by byly tak chytré, že by v první řadě jednaly s politiky, kteří mají na Zemi největší váhu, dnes tedy s americkým prezidentem. Zástupci OSN by stáli ve druhé či třetí řadě.

Otištěno ve zkrácené podobě v MFD-Víkend, 20. 11. 2010

Se svolením autora převzato z www.karelpacner.cz



Léto venku s eMiminem: Na co se těšit v 6. soutěžním týdnu?
Léto venku s eMiminem: Na co se těšit v 6. soutěžním týdnu?

Léto venku s eMiminem je tady! Každý týden budeme soutěžit o fantastické ceny v celkové hodnotě 298.000 Kč. Sdílejte své letní zážitky, hodnoťte...