Může existovat kosmický svět přijatelný pro život, jaký předvedl filmový trhák Avatar na exoměsíci Pandora, jenž krouží okolo velkého plynného giganta Polyfemus?
Ano, může. „Jestliže Pandora existuje, mohli bychom ho objevit a zkoumat jeho atmosféru v příštím desetiletí,“ domnívá se Lisa Kalteneggerová z Harvard-Smithsonianského astrofyzikálního střediska v americké Cambridgi. Podobné plynné obry známe i z naší sluneční soustavy – Jupiter, Saturn, Neptun. A všechny mají měsíce – „a je tam mnoho potenciálních obyvatelných světů“, připomíná Kalteneggerová. Exoměsíce by podle jejího názoru mohl začít zkoumat Webbův infračervený kosmický teleskop, který má odstartovat nejdřív v roce 2014. Dokonce by mohl zjišťovat jejich chemické složení. Podle Davida Kippinga z londýnské vysoké University College by mohl najít exoměsíce už kosmický dalekohled Kepler, který létá necelý rok.
Avatar tedy přitáhl pozornost k velkému hitu astronomů posledních 15 let – k hledání těles vhodných pro život okolo hvězd.
Mikrobi ve sluneční soustavě?
Mimozemský život známe z mnoha sci-fi. Teprve v polovině minulého století dostali vědci prostředky, aby po něm mohli začít pátrat.
Nejiniciativnější byl americký radioastronom Frank Drake, který na jaře 1960 zkoušel chytat signály vyspělých mimozemských bytostí od dvou blízkých hvězd. Neměl štěstí, žádné poselství nezachytil. Třebaže se mu mnozí kolegové smáli, dnes se tím zabývá – samozřejmě na vyšší technické úrovni – řada observatoří. Zatím bohužel bez výsledku. Důvod? Kosmičtí inteligenti možná žijí jinde, možná komunikují jinými prostředky či na jiných vlnách, možná nejsou na takové technické úrovni, aby dokázali odpovědět. A možná – což se nechce věřit – je člověk jediný rozumný tvor v nejbližším vesmíru.
Někteří spisovatelé si ještě ve třicátých letech představovali, že vyspělí tvorové obývají některé blízké planety, jako třeba Mars. To však vědci brzy vyloučili, tam by mohly přežívat jedině mikroorganismy.
Stopy po nich hledají na tělesech naší sluneční soustavy od sedmdesátých let – začali na Marsu a pokračují na měsících velkých planet. Na některých měsících, jako třeba na Europě a Io v blízkosti Jupitera a Titanu a Enceladu u Saturnu, se zdá, že by tam mohl život vyrašit, nicméně jasný důkaz chybí. I k Marsu pořád upínají odborníci své naděje, protože je řada indicií, že na povrchu leží led – a voda by měla být podle dosavadních zkušeností podmínkou k životu.
Cílem exozemě
Zatím všichni vědci předpokládají, že život může vznikat a vyvíjet se na planetách podobných Zemi. Inteligence zrozená v planetárním mraku, která se živí vysáváním cizích hvězd, zůstává jenom ve sci-fi Freda Hoyla.
Proto astronomové hledají u hvězd planety, ale takové, které se podobají Zemi – exozemě. Proč zrovna exozemě? Život v jiných podmínkách, než jaké známe tady, si zatím vědci neumí představit, třebaže tuhle možnost s určitým zaváháním připouštějí.
První zprávy o planetách mimo sluneční soustavu, tedy o exoplanetách, přinášeli někteří astronomové už v 19. století – ale bylo to spíš zbožné přání. Systematicky, nicméně velmi primitivními metodami, začal po nich pátrat v roce 1938 Peter van de Kamp, jakmile se z Holandska přestěhoval na observatoř poblíž Filadelfie. Zaměřil se na Barnardovu hvězdu vzdálenou 6 světelných let. Po čtvrt století dospěl k názoru, že okolo ní obíhá jedna či více planet o velikosti Jupitera. Když se však v následujícím desetiletí pokoušeli jeho kolegové tuto možnost prověřit, zjistili, že se van de Kamp mýlil – Barnardova hvězda nemá žádné průvodce.
Přesto se většina astronomů stále víc utvrzovala v názoru, že i u jiných hvězd musí planety existovat. Naše Slunce přece není nijak výjimečné těleso, proč by tedy jinde podobný planetární systém nemohl existovat jinde?
Nejmenší pořád větší než Země
Průlom přišel v roce 1988 na sjezdu Americké astronomické společnosti. Tři Kanaďané se tam oznámili, že okolo dvojhvězdy Gamma Cephei, vzdálené 45 světelných let, nalezli planetu. Mluvili velmi opatrně, jejich měření byla na hranici schopnosti přístrojů. Nicméně další rok to jiný tým potvrdil.
O čtyři roky později následoval objev planety, která obíhá okolo pulsaru. Na podzim 1995 ohlásili dva Švýcaři nalezení první exoplanety nazvané 51 Peg b u hvězdy hlavní posloupnosti, tedy u hvězdy patřící k těm nejobyčejnějším ve vesmíru, kam náleží i naše Slunce. Astronomové se tedy zaměřili na pátrání v blízkosti dalších hvězd hlavní posloupnosti.
Stal se z toho astronomický boom. Dnes známe 410 exoplanet. To tedy znamená, že planety u cizích hvězd jsou obvyklejší, než jsme čekali. A tím se zvyšuje naděje, že by někde mohl existovat život.
Bohužel přístroje, které dnes mají astronomové, jim umožňují identifikovat pouze velké exoplanety, nikoliv malé, které by byly srovnatelné se Zemí. Do loňska byly nejmenší desetkrát hmotnější než Země – a těch našli šest.
Lovci Corot a Kepler
Evropská kosmická agentura ESA vyslyšela volání astronomů a koncem roku 2006 vypustila specializovanou družici CoRoT – prvního lovce exoplanet. Zatím jich objevila sedm, poslední z loňského února je nejzajímavější. Exoplaneta CoRoT-7 b, jak se podle svého objevitele nazývá, má hmotnost pouze asi 5 Zemí a poloměr menší než dvě Země. Avšak svou hvězdu, vzdálenou od nás 490 světelných let, obíhá jednou za 20 hodin, takže teplota na ní není přijatelná.
Loni v březnu vyslala na oběžnou dráhu dalšího lovce NASA – družici Kepler. Začátkem ledna oznámili její zástupci na sjezdu Astronomické společnosti ve Washingtonu první výsledky: našli jsme pět exoplanet o velikosti 0,077 až 2,1 Jupitera. Avšak obíhají kolem svých hvězd jednou za 3–4 dny, takže na nich panují teploty 2200–3000 stupňů. K exozemím je tedy pořád daleko.
Kepler sleduje 100 tisíc hvězd v souhvězdí Labutě. Pátrá, jestli u nich nedochází k drobným změnám jasnosti, což by signalizovalo, že přes ně přechází exoplaneta, která je lehce zastíní. Kepler by měl pracovat ještě nejméně 4,5 roku. Během té doby by měl odhalit až 900 exoplanet, z toho by mohlo být 50 exozemí.
Hledání Pandory na začátku
Podle tvůrce filmu Avatar Jamese Camerona by měl exoměsíc Pandora kroužit okolo planety v blízkosti systému Alfa Centauri. Tento systém se skládá ze tří hvězd – dvě se podobají našemu Slunci, třetí je červeným trpaslíkem. Nejbližší je Alfa Centauri C známá spíše pod názvem Proxima Centauri (Nejbližší Kentaura), leží ve vzdálenosti přes 4 světelné roky. Je slabá a maličká, asi 12 procent hmotnosti Slunce. Vzhledem k její eruptivní povaze by nemohl v její blízkosti existovat život pozemského typu. Přesto když se mluví o letu automatického průzkumníka ke hvězdám, uvažuje se, že cílem by měla být Proxima Centauri jako nejbližší.
Exoměsíc by u ní mohl hledat jedině Kepler. Nicméně po exoplanetách u této hvězdy pátrají tři týmy pomocí pozemských dalekohledů. Je mezi nimi i Michel Mayor ze Ženevské observatoře, který patří k objevitelům exoplanety 51 Peg b z roku 1995, americká astronomka Debra Fischerová a Brit John Hernshaw.
Tohle hledání nemá s Avatarem nic společného, pustili se do něj už před filmovou premiérou. Pravda, tento filmový hit by mohl přivést astronomům nejen nové sponzory, kteří by je finančně podpořili, ale i zájemce o toto povolání, které má k dobrodružství daleko, je spíš založeno na drobné mravenčí práci.
Exoplaneta – tento termín vychází ze zkratky extrasolární planeta čili planeta mimo sluneční soustavu. Dnes už se běžně používá.
Pulsar čili pulsující hvězda – neutronová hvězda, která vysílá elektromagnetické záření, při objevu prvních se zdálo, že se jedná o depeše mimozemských civilizací.
Červený trpaslík – to je malá a poměrně chladná hvězda. Astronomové zjistili, že přibližně tři čtvrtiny všech hvězd jsou právě červení trpaslíci.
Bůh stvořil také mimozemšťany
Na objev mimozemského života se v poslední době připravuje i katolická církev. Už před třinácti lety si pozval papež Jan Pavel II. skupinu astronomů, aby s nimi diskutoval o hledání „Božích stop“ v chaosu vesmíru, jak napsal londýnský Sunday Times. Vatikán se snaží držet krok s moderní vědou. V osmdesátých letech vybudoval v americké Arizoně observatoř vybavenou moderními přístroji. A loni v listopadu uspořádala Papežská akademie věd spolu s Vatikánskou observatoří sympozium o životě ve vesmíru.
Třebaže se dosud nepodařilo najít žádný život mimo Zemi, výzkum v této oblasti nás naučil řadu věcí o našem světě, které mají vliv na filozofii a teologii – prohlásil argentinský jezuita José Gabriel Funes, ředitel Vatikánské observatoře.
Ovšem pokud jde o rychlé nalezení života v kosmu, zůstává skeptikem. Rozhodně si nemyslí, že by takový objev ohrozil základy křesťanské víry. Dokonce si dovede představit exoplanetu obydlenou inteligentními bytostmi stvořenými Bohem, které nejsou obtěžkány prvotním hříchem. Už dřív Funes řekl: „To není v žádném protikladu s naší vírou, protože nemůžeme klást omezení na tvořivou svobodu Boha. To by bylo stále součástí tvoření.“
Anglický jezuita Chris Corball, Funesův zástupce na observatoři, šel ještě dál: „Kdyby se na jiných planetách našla civilizace a byla vhodná ke komunikaci, pak bychom tam chtěli poslat misionáře, aby je spasili, tak jako jsme to udělali v minulosti my, když byla objevena nová země.“
Doufejme, že se kosmičtí misionáři nepostarají o vyhubení větší části tamních obyvatel jako tady na Zemi.
Otištěno ve zkrácení v MFD-Víkend 6. 2. 2010
Se svolením autora převzato z www.karelpacner.cz