28.3.2024 | Svátek má Soňa


VESMÍR: Kolem čeho? - astronomie v Nerudově poezii IV.

23.6.2011

Geocentrickou představu uspořádání světa jsme pod vlivem školní výuky dokázali opustit, heliocentrická představa o Slunci uprostřed světa zůstává pro většinu z nás konečnou v úvahách o našem postavení ve vesmíru. A přitom je všechno jinak. Jan Neruda o tom něco věděl už v roce 1878. Jeho básnická intuice předběhla astrofyziku o desítky let.

Dnes bych se rád zamyslel nad Nerudovou písní kosmickou „Po nebi hvězdic je rozseto“:

Po nebi hvězdic je rozseto,
lesem jak zvonců vřesných,
dech času je měrně provádí
v jasavých kruzích plesných…

Vesele se Zemí Měsíc jde,
Země zas v mocném kruhu
se okolo Slunce otáčí
v zářivém planet pruhu.

A i to velké Slunce zas
kolem většího vede nás -
a toto slunce jeho
kde jde? - a kolem čeho?

Poslední dvě sloky vypadají nenápadně. „Vesele Měsíc jde, Země zas v mocném kruhu se okolo Slunce otáčí…“ Možná si řeknete: Co je na tom převratného? Opravdu nic, to se učí děti ve škole a některé i chápou, co to znamená. Revoluce, při níž Země ztratila své výsadní nehybné postavení uprostřed světa, byla už v době Nerudově daleko za námi.

Podívejme se tedy na následující verš: „A i to velké Slunce zas kolem většího vede nás.“ Ani dnes, více než století po vydání Nerudových písní, si to většina lidí neuvědomuje. Revoluce zdánlivě skončila tím, že se v 17. století podařilo Johannu Keplerovi prokázat, že pravdu má Koperník, tedy že planety obíhají okolo Slunce. Slunce se tehdy stalo středem světa, okolo kterého obíhá Země. V denním životě s touto představou vystačíme, ale vzpomeňme na éterovou teorii a Einsteinovu myšlenku o tom, že vše je v pohybu, jak jsem o tom psal v minulé části nerudovského blogu. Astronomové na konci 19. století už uměli měřit relativní pohyb Slunce vůči okolním hvězdám. Skutečnost, že Neruda psal o tomto pohybu, o jehož existenci ani dnes většina lidí nic netuší, svědčí o jeho astronomické erudici. Slunce opravdu není středem světa – spolu s ostatními hvězdami obíhá okolo hmotného středu Galaxie. Ale pozor! V roce 1878 Galaxie byla něco trochu jiného než dnes. Pravda, už to nebyl jen mlhavý pás táhnoucí se oblohou – (mateřské) mléko bohyně Héry, díky Galileovi už astronomové věděli, že Mléčná dráha je tvořená hvězdami, a díky Williamu Herschelovi tušili, že má tvar jakéhosi hvězdného ostrova, ale pořád to byl ještě celý vesmír. Na Herschelově ilustraci, osmdesát let před Písněmi kosmickými, bylo Slunce stále ještě uprostřed. Nerudova interpretace Slunce pohybujícího se okolo jiného „slunce“ byla ve své době opravdu na vrcholné úrovni poznání.

Poloha Slunce v Galaxii

Poslední verš: „a toto slunce jeho kde jde? – a kolem čeho?“ Tady mi dochází řeč. Z dnešního pohledu je interpretace jasná. Galaxie se díky vzájemné gravitační přitažlivosti drží pohromadě v kupách. Po složitých křivkách jen vzdáleně připomínajících kuželosečky předvádějí propracované tanečky okolo společného hmotného středu celé kupy. Naše Galaxie se s blízkou galaxií v Andromedě řítí k sobě rychlostí půl miliónu kilometrů za hodinu (fyzikové prominou použití jednotky oblíbené hlavně v zábavných televizních kanálech, ale 140 km/s je přece jen o poznání menší „hausnumero“, které konzumenty přestat zívat nedonutí). Kupy galaxií se navíc zdánlivě jakoby hrnou od sebe v důsledku rozpínání vesmíru... Vše je tedy v pohybu a vesmír nemá žádný střed, v němž by mohlo být Slunce či cokoli jiného. JENŽE TOHLE V DOBĚ NERUDOVĚ NIKDO NEVĚDĚL! Einsteinova obecná teorie relativity spatřila světlo světa v roce 1915 – téměř 40 let po Písních kosmických. Edwin Hubble objevil, že vesmír je tvořen galaxiemi v roce 1924 a tentýž Hubble odhalil rozpínání vesmíru v roce 1929 – více než 50 let po Písních kosmických. Otazníky v posledním verši tu nevědomost potvrzují, ale z celé této písně vyzařuje Nerudovo vědění, že to tak nějak musí být. Nerudova básnická intuice předběhla astrofyziku o půl století. Všechny klobouky světa dolů!

Kupa galaxií Abell 2218

Převzato z blogu JanVesely.bigbloger.lidovky.cz se souhlasem autora.
Autor je pracovníkem Hvězdárny a planetária v Hradci Králové