VESMÍR: Cirkumbinární planety
Může mít planeta se dvěma slunci podmínky k životu?
Zejména kosmický dalekohled Kepler objevil několik tzv. cirkumbinárních planet, které se často označují jako Tatooine podle planety z Hvězdných válek.
Cirkumbinární planety jsou takové, které obíhají okolo dvou hvězd současně. Jinými slovy zde máme dvojhvězdu – dvě hvězdy obíhají okolo sebe a okolo nich obíhá ještě planeta.
Dosud objevené cirkumbinární planety jsou podobné spíše Neptunu, ale je velmi pravděpodobné, a některé studie to ukazují, že existují také cirkumbinární planety o velikosti Země. Mohly by takové planety mít na svém povrchu podmínky vhodné k udržení života?
credit: NASA/JPL-Caltech
Max Popp a Siegfried Eggl vytvořili model pro planetu v systému Kepler-35. Okolo dvou hvězd tam obíhá planeta o hmotnosti 0,13 a velikosti 0,7 Jupiteru s dobou oběhu 131 dní. Dvě mateřské hvězdy podobné Slunci pak obíhají okolo sebe s periodou 21 dní.
Co kdybychom do tohoto systému přidali ještě druhou planetu (a multiplanetární cirkumbinární systémy také existují) o velikosti Země, a to konkrétně do obyvatelné oblasti?
Pokud máte exoplanetu, která obíhá okolo jedné hvězdy po kruhové dráze, dostává od své hvězdy stále stejné množství záření. V případě cirkumbinárních planet se ale bude množství záření měnit.
Roli zde hraje několik efektů. Prvním z nich je eliptická dráha planety, druhým pak samozřejmě oběh obou hvězd. V případě Kepler-35 bude planeta dostávat největší množství záření v době, kdy je nejblíže k větší hvězdě, a naopak nejméně v době, kdy je nejblíže k menší hvězdě. Krátkodobý pokles záření nastane také jednou za 11 dní, kdy dojde k zatmění (obě hvězdy se zakryjí).
Zvláštností tohoto systému je také to, že osvětlená bude vždy s výjimkou onoho zatmění více než jedna polokoule planety.
Vědci simulovali různé scénáře pro planetu zcela pokrytou vodou. Teplota na povrchu s malým množstvím vodní páry v atmosféře by se měla v průběhu oběhu měnit o 2 stupně Celsia.
Pokud by planeta obíhala blíže k vnitřnímu okraji obyvatelné oblasti, měla by v atmosféře více vodní páry a teplota na povrchu by zůstávala téměř konstantní. V tomto případě by se ale nejednalo o zrovna ideální svět k životu.
Cirkumbinární planety by mohly být vhodné k životu, ale simulovat podmínky na povrchu může být poměrně složité.