Zkusili jste strávit aspoň několik dnů v izolaci s několika lidmi, aniž vám začali jít na nervy, aniž jste se s nimi o nějakou maličkost nepohádali? To je možná větší problém pro další vývoj kosmonautiky, než postavení nových kosmických strojů. Cesta na Mars a nazpátek potrvá půldruhého roku, na palubě lodi bude patrně šestičlenná posádka, jejíž členové spolu musí vycházet, protože jinak by ohrozili nejen zdar výpravy, ale mohli by dostat do nebezpečí třeba i všechny včetně sebe.

Experiment pro šest mužů

Teď chystá ruská Federální kosmická agentura spolu s Evropskou kosmickou agenturou (ESA) jedinečnou simulaci takové expedice nanečisto – v maketě planetoletu pro šest mužů. Podle vedoucího projektu Marka Bělakovského se ještě jedná s americkou NASA i o jejím zapojení.
Právě v těchto dnech dokončují specialisté výběr kandidátů ze 150 zájemců z 23 zemí ve věku od 25 do 50 let, kteří mluví rusky a anglicky. Přednost měli lékaři, biologové a inženýři – z těchto profesí se budou skládat členové první meziplanetární výpravy. Dvě místa jsou rezervována pro muže z ESA.
Experiment zvaný Mars 500 začne ve čtvrtém čtvrtletí příštího roku v Ústavu lékařsko-biologických problémů v Moskvě. Šest mužů zavřou do prostory o 150 krychlových metrech, kde budou mít pět tun kyslíku a zmrazených potravin plus tři tuny vody.
Se ženami se nepočítá. Američtí odborníci zveřejnili v roce 1984 studie, podle kterých ženy ve větších skupinách přispívaly ke tlumení konfliktů, protože byly tolerantnější a lépe překonávaly stres, zatímco malou skupinu destabilizovaly.

Odpověď ze Země za 40 minut

A pak začne šestice pracovat, jako by skutečně letěla k Marsu. Země se jí bude vzdalovat – to pozná podle toho, že oboustranné hovory přestanou být možné, nakonec bude dostávat odpovědi z řídícího střediska se zpožděním 40 minut. Zaměstnávat se bude pozorováním vesmíru, studiem odborné literatury a údržbou palubních aparatur.
Řídící počítač bude občas vyvolávat poruchy, které musí posádka odstraňovat. Podle předem vypracovaného scénáře dostanou slabší dávku ozáření; z dosud zveřejněných zpráv není jasné, jestli tam budou mít antiradiční úkryt, s jakým se počítá ve skutečném planetoletu.
Přelet Země–Mars potrvá 240 dnů. Následovat bude 50 dnů pobytu na oběžné dráze planety, přičemž tři muži sestoupí na měsíc na povrch. Ovšem to je jedna z možností, o kterých se v reálu uvažuje. Psychologicky mnohem výhodnější by bylo, kdyby se na rudou planetu podívala i druhá dvojice. Dalších 240 dnů potrvá návrat.
Není vyloučeno, že se experiment prodlouží až na 720 dnů. V tom případě by zřejmě zůstali delší dobu u Marsu.

Složité soužití v izolaci

Dnes pobývají kosmonauti na Mezinárodní stanici (ISS) zpravidla půl roku. Na sovětských stanicích Saljut a Mir zkoušeli v minulosti i delší pobyty.
Avšak bez ohledu na jejich délku občas vznikaly mezi kosmonauty potíže. O nich se velitelé a lékaři zpravidla dovídali až po návratu na Zemi.
Například na palubě orbitální stanice Saljut 5 se v létě 1976 pohádali Boris Volynov a Vitalij Žolobov tak ostře, že Volynov vytáhl na kolegu pistoli. Do začátku osmdesátých let totiž dostávali sovětští velitelé zbraň – pro případ, že by vypukla vzpoura. Nakonec se pod nějakou záminkou předčasně vrátili.
Na jaře 1995 si zase nemohl Američan Norman Thagard zvyknout na ruské kolegy Vladimira Děžurova a Gennadije Strekalova, s nimiž pobýval na stanici Mir. Cítil se osamělý, nemohl používat vysílačku ani elektronickou poštu. Za čtvrt roku zhubl o víc než osm kilogramů.
Stejně depresivně se cítil John Blaha, který na stanici přistál následující rok. Přispěla k tomu i skutečnost, že lékaři na poslední chvíli vyřadili ruské partnery, s nimiž trénoval, a nové kolegy skoro neznal. Měsíc trvalo než se psychicky aklimatizoval.
Takových případů bylo velmi mnoho.

Spjati profesí a společnou kulturou

Pokusy s dlouhodobou izolací malých skupin zahájili sovětští specialisté už v šedesátých letech, kdy se počítalo s brzkou výpravou na Mars. Když se tahle představa vzdálila, skončily i pokusy psychologů. Až v devadesátých letech minulého století je Rusové obnovili, a to na mezinárodní úrovni.
Během devíti měsíců se v rámci projektu SFINCPS-99 vystřídalo v izolované kabině několik posádek složených z lidí z různých zemí. Po skončení svého pobytu si kanadská psycholožka Judith Lapierrová stěžovala, že se ji jeden z Rusů pokusil před Novým rokem políbit způsobem, který označila jako sexuální. Ruský koordinátor tohoto projektu Vadim Guščin však její stížnost zlehčil. Ani náměstek ředitele ústavu Valerij Poljakov, který sám prožil v kosmu neuvěřitelných 14 měsíců nepřetržitě, ji nevnímal nijak dramaticky. Jenom ji považoval za další podnět k hlubšímu studiu izolovaných týmů složených z jedinců pocházejících z odlišných kultur.
Právě soužití lidí pocházejících z rozdílných kultur a náboženství může být překážkou, jak se ukázalo v minulém století při výzkumných plavbách na primitivních plavidlech pořádaných Thorem Heyerdahlem anebo i na stanicích v Antarktidě. Na daleké výpravy se mohou vydávat malé týmy lidí spjatých společnou profesí, společným úkolem a vzájemnými osobními pouty. Ještě víc než při předchozích kosmických letech bude nezbytné, aby si byli blízcí i kulturou, vzděláním a morálkou.

KDY OPRAVDU ODSTARTUJÍ?

První planetolety určené k cestě na Mars, případně s obletem Venuše, začali rýsovat sovětští a američtí konstruktéři už v šedesátých letech – nejpozději začátkem osmdesátých let tam měli přistát lidé. Nové a nové obtíže, které vyvstávaly při stavbě kosmických lodí a raket, však odsunuly tyto plány do blíže neurčené budoucnosti.
Koncem osmdesátých let posuzovali projekt společné výpravy na Mars Ronald Reagan a Michail Gorbačov. Rozpad SSSR tento plán pohřbil.
Na Expo 2000 v Hannoveru vystavovali Číňané postavičky svých kosmonautů na Měsíci. Současně stále častěji mluvili o tom, že po Měsíci se vypraví i na Mars.
Patrně tahle hrozba byla jedním z důvodů, proč prezident George Bush vyhlásil v lednu 2004 nové americké cíle ve vesmíru. V polovině příštího desetiletí se mají vrátit kosmonauti na Měsíc a vybudovat tam stálou základnu. Okolo roku 2030 anebo o něco později by se Američané vydali na Mars. Washington počítá s určitou mírou spolupráce s vyspělými západními státy a s ESA, zato účast Ruska odmítá. Tyto projekty mají přinést nové podněty i pro rozvoj technologií využitelných v běžném životě na Zemi.

Otištěno v MfD 17.7.2007 na zahraniční stránce

Se svolením autora převzato z www.karelpacner.cz