Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

Velký třesk především začal v čase. To znamená, že nejdřív vesmír nebyl a najednou byl. A to je přece zázrak nad zázraky. My nejsme schopni pochopit ten velký třesk a čas nula. Čím víc člověk pokračuje ve vědě, tím víc chápe teologii. Ta situace je čím dál víc analogická. Až mě to samotného překvapuje. Pramen: Jiří Grygar.

To je naprosto většinový názor, který zastává přibližně 6 miliard lidí. Je to názor založený na víře, a proto jej nelze testovat, ani s ním kvalifikovaně polemizovat.

Pobyt ve vesmíru mění strukturu a fungování lidského mozku

Vědci zjistili, že už několik týdnů strávených na oběžné dráze Země dokáže výrazně změnit strukturu i funkce mozku astronautů. Nejnovější studie odhaluje, jak beztížné prostředí přetváří mozkové komory a co to znamená pro budoucí mise k Marsu. Tyto objevy mohou zásadně ovlivnit plánování dlouhodobých kosmických expedic.

https://www.neviditelnycert.cz/blog/popularne-nauc...

Problematika je podle mého názoru ještě podstatně zajímavější, než jak ji článek představuje. Nejde jen o to, že neznáme velkou část obsahu vesmíru nebo některé mechanismy jeho vzniku. Není totiž jasné ani to, co jsou prostor a čas samotné.

V současné fyzice se střetávají přinejmenším dvě velmi odlišné představy. V první je časoprostor jakousi scénou, na níž se odehrávají kvantové jevy. Kvantová pole a částice existují v předem daném prostoru a vyvíjejí se v čase. Takto v zásadě pracuje běžná kvantová teorie pole, i když obecná relativita už ukazuje, že geometrie této scény není nehybná, ale sama reaguje na hmotu a energii.

Druhá představa je radikálnější: prostor a čas nemusí být základními součástmi reality, ale teprve makroskopickým projevem hlubší kvantové struktury. Podobně jako teplota není vlastností jediné molekuly, nýbrž kolektivním projevem velkého množství částic, mohl by být i časoprostor výsledkem vztahů, provázání nebo organizace kvantových stavů. Na základní úrovni by tedy nemuselo existovat žádné „kde“ a možná ani žádné „kdy“ v našem běžném smyslu.

Právě zde vzniká jeden z nejhlubších problémů současné fyziky. Kvantová mechanika obvykle předpokládá čas, vůči němuž se stav systému mění. Obecná relativita však chápe čas jako součást dynamické geometrie. Při pokusu obě teorie sjednotit proto není jasné, vůči čemu se má celý vesmír vlastně vyvíjet. Tomu se příznačně říká problém času.

Možná tedy není nejtěžší pochopit, co se ve vesmíru odehrává. Ještě obtížnější je zjistit, zda prostor a čas, v nichž všechny události popisujeme, nejsou pouze přibližným způsobem, jakým se nám hlubší kvantová skutečnost jeví.

Při “velkém třesku” se nenarodila hmota ale začala se organizovat, strukturovat. Narodil se čas a příčinnost. Z “bytí” se stalo “dění”...