M. Martinovská 23.3.2011 17:29

Re: Velice zajímavá diskuze, jsme ráda, že jsem se sem podívala

Ještě se někdy vrátím k dvěma pohladům na vývoj či celý svět "od hmoty" či "od Ducha", protože se to týká něčeho, co mně moc zajímá... .Pierre Teilhard de Chardin i Claude Tresmontant, který z něj vychází, též Maurice Blondel (všichni z 1. pol. 20. století) a těmito filosofy ovlivnění křesťanští filosofové druhé půle v díle vlastně odmítají protiklad ducha a hmoty jako umělou myšlenkovou konstrukci, která je například velice cizí hebrejskému a tím i biblickému myšlení. Tento protiklad vneslo do křesťanství řecké myšlení a řecké překlady Bible, řecký Logos v Hebrejštině nemá ekvivalent. Vypadá to hodně teoreticky, ale řecké myšlení svým vlivem vlastně později způsobilo v křesťanství uvažování typu "tělo je špatné a duše je dobrá".  v Hebrejštině neexistuje tělo bez duše, duše je život těla a tělo bez duše je pouhá mrtvola, není to tělo.

Každá hmota, stvořená Bohem, je již velice složitě organizovaná, každá hmota je forma a tvar, mezi těmi pojmy není protiklad, jen abstraktně "myšlený" - každá hmota je tedy velice oduševnělá, duchovní. Fyzika a chemie nám ukazuje, že každá hmota (atom) je už energie a vztahy.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Václavíková 23.3.2011 21:23

Re: Velice zajímavá diskuze, jsme ráda, že jsem se sem podívala

Ještě jeden zajímavý pohled říká, že při vzniku vesmíru jich mohlo paralelně vzniknout víc s různými fyzikálními charakteristikami. Sakryš, s těmi filosofy si ještě budu muset doplnit vzdělání :-)

• reagovat
• nahlásit příspěvek

M. Martinovská 24.3.2011 17:01

Re: Velice zajímavá diskuze, jsme ráda, že jsem se sem podívala

Cokoliv od Jana Sokola se dobře čte, jelikož nepoužívá nesrozumitelnou hantýrku, ale myslí i na čtenáře ve věku svých studentů na fhs Uk. Tím nechci říct, že by šlo o jednoduché myšlení, ale často vše ilustruje příklady z historie nebo antropologie, takže to bývá barvité i vtipné.  (Např. Filosofická antropologie, Člověk a etika) Teď jsem napsala úplnou reklamu! Knihy všech těch francouzů vyšly ve Vyšehradu po r. 1968 a v 90. letech znovu. Pierre Teilhard  de Chardin byl velmi zajímavej člověk - jezuita a paleontolog, trávil spoustu času na vykopávkách v Číně a jinde po světě, a psal o vývoji a stvoření, jeho díla se šířily opisy mezi lidmi. Jeho řád ho celkem toleroval, i když rád vysílal na dlouhé zahraniční cesty.

K příspěvku dole: Jediné pořádné dítě u nás v rodině je záhadou, ale ostatní  ho hravě vykompenzují, takže to není moc poznat. K těm procentům: Kamarádka si brala kluka z ústavu, asi ročního, a varovali ji, že 70 % udělají geny, jen 30 % výchova... Je pravda, že takový mimiko po roce života v ústavech má za sebou asi už spoustu zážitků opuštění, který sice jakoby zapomene, ale budou možná dost formující... a s vazbama to nebude nic moc. Ale po pár letech kluk vypadal výborně, je mu teď asi 12. Tak snad... i když potíže někdy chodí až s pubertou.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Václavíková 25.3.2011 17:36

Re: Velice zajímavá diskuze, jsme ráda, že jsem se sem podívala

Typ vazby se prý utváří do 18 měsíců, tak snad mohli něco zachránit. A v těch případech, kdy dítě po prožité frustraci dává najevo vzdor, radí Prekopová ve své knížce Malý tyran terapii pevným objetím. Jo a ta puberta, to je i jinak dílo!

• reagovat
• nahlásit příspěvek

M. Martinovská 25.3.2011 18:56

Re: Velice zajímavá diskuze, jsme ráda, že jsem se sem podívala

Od Prekopové jsem četla Neklidné dítě a moc mi to pomohlo - dostala jsem tu knížku, když byly našemu Honzíkovi 3 roky, narodila se mu sestra a začal být hrozně neklidný, a já jsem si říkala: no, dostala jsem Neklidné dítě, ještě jsem mohla dostat Malý tyran, celkem dobrý. Ale ta kniha mi moc pomohla, i když mi tam spousta věcí tehdy přišla tvrdá (chtěla jsem přece pro Honzíka co nejšťastnější dětství?), později jsem si říkala, že paní Prekopová měla pravdu. Byla jsem na jedné její přednášce, vytvářela z diváků na pódiu skupiny, které znázorňovaly jejich širší rodiny a hrály vztahy. Bylo to moc zajímavé. Napsala i knihu o terapii pevným objetím.

Puberťačky mám doma teď dvě, jedna už trochu uklidňuje, i když jsou výkyvy sem, tam, ale byla ukázková, jako podle příručky.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Václavíková 25.3.2011 19:42

Re: Velice zajímavá diskuze, jsme ráda, že jsem se sem podívala

Já si na tu mou puberťačku vůbec nestěžuju, zato synové, to byly jiné grády. V malém tyranovi Prekopová zhruba říká, že pro zdárný vývoj potřebuje dítě jak lásku a pocit jistoty, tak pevné mantinely. Žádnou nefrustrující výchovu. A že asi od 4. měsíce už se nemá kolem miminka skákat, hned jak zařve. Tedy ne pokaždé.

Včera sem dala paní Koťátková odkaz na výborný článek: http://www.halik.cz/rozhovory/tyden_210311.php

• reagovat
• nahlásit příspěvek

M. Martinovská 25.3.2011 20:38

Re: Velice zajímavá diskuze, jsme ráda, že jsem se sem podívala

Díky, ráda si to přečtu. Klaus a porucha osobnosti - ano, to je přesné. Inteligentní, pracovitý, ale co je to platné...

• reagovat
• nahlásit příspěvek

P. Sulc 16.3.2011 1:31

Re: marná snaha

No, pane Angeli, co nas dela lidmi? Kdo vi. A take :kolik toho je. Ja myslim ze te clovekotvorne substance v nas moc neni a ze se priliz casto odpari. A v nekterych pseudo-lidech neni vubec zadna.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Anděl 16.3.2011 10:45

Pokus o odpověď na možná spíše řečnické otázky :-))

Já si myslím, že lidmi nás činí jednak míra sebeuvědomění. Že jsme schopni v řetězci sebeuvědomovacích zážehů uvažovat o sobě a vědomě pozorovat a vůlí a cvikem hustotu těchto zážehů zvyšovat.

Tedy nikoliv samotný fakt vědomí, nějaké mají (soudím) i zvířata, ba já osobně odhaduji (a četl jsem o) jistou formu vědomí i u rostlin, kdo ví, jak je to s minerály. Vědomí ostatně vnímám i ve vesmíru jako takovém. To je jistě "náboženský" názor, spojený s nějakým vlastním pozorovnáním, není to, co jsem se učil ve škole. Tam je to jednodušší a dané, ovšem to je proto, že ve škole je vědomí spojováno s nervovou soustavou.

Druhým "znakem lidství" je poměrně jedinečná (v živé viditelné přírodě) schopnost volby a rozhodování. Vědomý člověk dokáže nenásledovat pudy a různá vnitřní hnutí, dokáže odolávat tlakům vnitřním i vnějším, dokáže přijmout záměr a ten realizovat. Dokáže soustředit vědomí na zvolené téma či zvolený objekt.

Módní trend k takzvané "přirozenosti" nás tedy vlastně zbavuje lidství a přibližuje zvířatům. A přitom původně bylo jeho cílem zbavit nás závislosti a otročení neživým schematům zkostnatělé morálky a společenské/náboženské etikety. Ale místo, aby nám zvýšil svobodu, předává nás do otroctví pudů a emocí a zbavuje nás (sebe)kontroly. Genetika a vědecký přístup tento pohled podporují - tvrdí totiž (zjednodušeně řečeno), že náš život je ve fyzickém smyslu v rukách hmoty a nějakého kódu v našem těle. Tím vlastně vytváří falešného a horšího Boha. Jsme bezvýhradně v jeho moci, ale nemůžeme se k němu modlit a nic na tom změnit - leda genetickými úpravami - a to mohou jen kněží - vědci.

Asi to nebude všechno, ale tohle mi teď připadá nejpodstatnější (berte to s rezervou, není to diplomová práce na téma "člověk a lidství"). V této souvislosti souhlasím (byť užiji trochu jiná slova), že této substance v nás moc není (resp. že je dobře ukrytá) a že u některých lidí se vůbec nijak neprojevuje. A vím, že i já mám do plně rozvinutého lidství v tomto pojetí ještě daleko.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Václavíková 16.3.2011 11:22

Re: Pokus o odpověď na možná spíše řečnické otázky :-))

Naskytla se mi neobvyklá příležitost s Vámi konečně nesouhlasit :-) Mám dojem, že genetika není Vaše oblíbená studijní literatura, tak mi snad prominete malé upřesnění. Současné poznatky říkají, že genetická informace se na konečném fenotypu podílí tak +- 50% (dispozice), samozřejmě je to různé u různých vlastností. Co se lidského jednání a vlastností týká, geny tvoří jen takovou základní strukturu, která je tvarována výchovou a prostředím. Zajímavé práce uveřejnil k tomuto tématu prof. F. Koukolík. Zhruba říká, že pro správný vývoj k ,,člověčenství" je důležitý typ vazby, kterou získá dítě od matky. Pokud mu poskytuje pocit jistoty a bezpečí, získává ,,jistou vazbu", v opačném případě ,,vazbu nejistou". Jistá vazba se dá chápat jako takový základní kámen, na kterém dítě vybuduje svůj postoj ke světu, čerpá z ní sebedůvěru, jistotu a kladný vztah k lidem, má schopnost empatie a soucit. S nejistou vazbou často vznikají lidé buď zakomplexovaní, nebo agresivní a manipulující. Velmi zjednodušeně řečeno. A teď si ještě představte, že i tuto ,,socializaci" mají podobnou třeba lidoopi, pokud je mládě vychováno bez ,,láskyplného" kontaktu s matkou, pak neumí vychovat vlastního potomka.

Dále nesouhlasím s Vaším konceptem svobodného a uvědomělého rozhodování se člověka. Mé zkušenosti a pozorování mi říkají, že člověk většinou využívá své schopnosti a inteligenci k tomu, aby uspokojil potřeby diktované zastaralejšími mozkovými strukturami. Co myslíte, že nás lidi žene do zápasů o lepší postavení, úspěch, ocenění? Ostatně i partnera si vybíráme pod tímto diktátem. Ne, my se zas tak zásadně od zvířat nelišíme :-)))

• reagovat
• nahlásit příspěvek

P. Sulc 17.3.2011 1:07

Re: Pokus o odpověď na možná spíše řečnické otázky :-))

Pani Vaclavikova, jste velice moudra dama, budiz vam vsechna cest. Hodne lidi ma za to ze clovek ma jen"zvireci" pudy a ze je diky moralce musi prekonavat a ja nevim co jeste. Kdyz odkryjete ruzne ty rousky, moralisujici privesky a podobe, ano, od zvirat se skutecne zasadne nelisime. Skoda jen, ze ne priliz mnoho lidi cte knihy doktora Koukolika . I  dr. Plzak sem tam na toto narazil.  V jedne veci nas ale "moralka" prece jen upravila: lidsky samecek v kulturnich spolecnostech se stara o mladata //byt to zase neprehani//, neco, co u ssavcu , na rozdil od ptaku, neexistuje.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Václavíková 17.3.2011 14:41

Re: Pokus o odpověď na možná spíše řečnické otázky :-))

Dr. Koukolík má být v dnešním Hydeparku :-) I u savců se samci starají o mláďata, jde jen o to, co je pro šíření genů výhodnější. Lidské mládě je náročné na péči, je tedy výhodnější, když se stará dlouhodobě i otec, zvyšuje úspěšnost svých genů. Jinak lidská morálka nahrazuje výpadek, který člověk má v absenci instinktů, které by řídily fungování společnosti. Lidstvo totiž svým překotným rozmnožením a vývojem uteklo adaptaci, která by se obrazila v genech, proto jsme naprogramovaní na malá společenství (něco kolem 10 jedinců), tam naše instinkty ještě neselhávají, v těch větších musíme společenská pravidla nějak kodifikovat.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

P. Sulc 17.3.2011 18:48

Re: Pokus o odpověď na možná spíše řečnické otázky :-))

Nevim co myslite slovy"dnesni Hydepark"  Ja znam jen jeden, ten v Londyne, ten je tam staleti. Co se ssavcu tyce, neznam ani jeden druh, kde se o mladata starali samci. U lidi se o ne zacali starat z prichodem jakehosi manzelstvi, u primitivu nekde na Borneu se o ne nestaraji, je to vec matek. Ovsem , lovi a  brani je v pripade nebezpeci, ale brani cele sve uskupeni, bez ohledu koho ta mladata jsou

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Václavíková 23.3.2011 0:46

Re: Pokus o odpověď na možná spíše řečnické otázky :-))

V našich podmínkách je Hydepark diskuzní pořad na ČT24 :-)

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Anděl 18.3.2011 13:08

Re: Pokus o odpověď na možná spíše řečnické otázky :-))

Lidská morálka nenahrazuje výpadek zvířecích instiktů. Lidská sada morálních norem nahrazuje zaostalé přímé cítění a vnímání. Zvířecí instinkty jsou odleskem či nižší (čistě biologickou či sociální) formou tohoto přímého cítění a vnímání.

S nadsázkou (zdůrazňuji) bych to přirovnal k tomu, že podobně, jako se říká, že člověk nepochází z opice, ale mají společného předka, pak ani morálka nepochází z instinktů, ale mají společného předka.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Anděl 18.3.2011 13:21

Re: Pokus o odpověď na možná spíše řečnické otázky :-))

A ještě jen malé upřesnění - přímé cítění a vnímání není zaostalé. Avšak naše schopnost přímo cítit a vnímat zaostala a proto musela být nahrazena sadou norem.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Václavíková 18.3.2011 15:58

Re: Pokus o odpověď na možná spíše řečnické otázky :-))

Možná jsem to nepříliš dobře vysvětlila, přímé vnímání není zaostalé, jen nedostačuje pro dnešní příliš složitou společnost. U vlků takto např. působí silná zábrana proti napadení mláděte či samice. I člověk má zábranu zabít, obzvlášť z očí do očí. Zmáčknout knoflík ve stíhačce už je snazší. No a takto složitá společnost si buduje jakýsi soubor obecně přijímaných pravidel, morálku. Ta je poplatná době a kultuře, vyvíjí se, nová generace ji poněkud přehodnotí a poupraví. Neboli na té biologicko- sociologické podstatě člověka je jako nadstavba jeho pojetí mravních a náboženských principů.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Anděl 18.3.2011 21:43

Vysvětlím výchozí body svého pohledu

Rozumím. Chci předeslat, že můj původní příspěvek měl za účel provokovat. Tím jsem poněkud nadsadil (tedy i nad svůj pohled na věc).

Pokud vím, existují dva pohledy na vývoj existence ve vesmíru a na vývoj člověka. Jsou zdánlivě v protikladu a podle mě se jistým způsobem doplňují. Stručně řečeno pohled zespoda (od hmoty přes více organizovanou hmotu po řekněme člověka a lidské vědomí - případně dále vyšší mimozemské vědomí) a pohled shora (postupnou dekadencí od Absolutna - Boha, čirého vědomí, přes Boha tvořícího, dále neustálým zhutňováním až po lidskou formu vědomí a dále až po neživou hmotu). Liší se v tom, že při prvním pohledu je všechno různě organizovanou hmotou, při druhém pak je všechno různou hustotou (a formou) ducha. Omlouvám se za zjednodušení, ze kterého plynou jistě zkreslení a chyby. Existují přesnější a lepší popisy.

První pohled nebudu rozebírat, je známý. V tom druhém pak je vědomí postupným houstnutím stále omezenější. Jistě pak do určité doby vnímá širší souvislosti, zatímco s postupujícím úpadkem vnímá méně a méně. Přibývá nevědomí, omezení osobností a vlastními zdánlivě oddělenými zájmy - bytost nevnímá, že její činy (ba celá bytost) mají nějaké hmotně neviditelné souvislosti. To ale neznamená, že jsou tyto souvislosti jen abstraktní a intelektuální. Jsou stejně "fyzikální", jako akce a reakce v našem hmotném vesmíru.

Tohle obvykle nerozepisuju. Je to z mé strany pochopená teorie, nikoliv zřená zkušenost. Proto se necítím povolaný to moc veřejně sdílet. Berte to jako nástřel. Ale pro praktický život je mi stejně funkční, jako pro někoho jiného teorie materialistická. Dokonce na konkrétní otázky mého života sedí víc. Protože mě neuspokojuje činit dobro proto, že to je intelektuálně a organizačně (sociálně) správné, vyhovuje mi uvažovat o tom jako o fyzické nutnosti. A osobně se mi to v praxi osvědčuje. Pana Śulce bych tím neobtěžoval, doufám, že to neobtěžuje ani vás.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Anděl 18.3.2011 21:49

Co tedy byla provokace?

Psal jsem, že jsem provokoval. Jak tedy?

Lidský druh v sobě nese bytosti jistého duchovního skupenství, ovšem poměrně širokého spektra. Od lidí animálně reagujících a zcela asociálních (bez jakékoliv schopnosti vnímat druhé) až po takové, jak nám ukázal třeba Ježíš.

Všichni jsou pak lidé. Z fyzického, hmotného, biologického pohledu zcela jednoznačně.

Má provokace spočívala v nadhození myšlenky, že za znak lidství považuji SNAHU a úsilí o vývoj od animálního života po život alá Ježíš. Opačnou snahu (která se děje samovolně, pokud člověk neusiluje a nevzdoruje atavismům a těm starším strukturám) jsem pak nazval tendencí lidství nás vzdalující.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Václavíková 18.3.2011 22:57

Re: Co tedy byla provokace?

Zkusila jsem si představit lidství v té Vámi zmiňované koncepci a moje rýpavé ratio namítlo, že jedinec, který má tu smůlu, že vyroste, aniž mu byla poskytnuta ona základní podpora pro rozvinutí těchto složek, nedokáže cítit to, co plnohodnotný člověk, umí to jen předstírat. Je jako barvoslepý v barevném světě. Příklad- dítě, které bylo týráno a zneužíváno, bohužel vyroste v citově plochého člověka, který také týrá své děti. Tedy s velkou pravděpodobností. Nemá tak úplně svobodnou volbu. Jinak co se představy Boha týká, zamlouvá se mi představa, že někdo dal vzniknout životu, notabene v tak chytrých a jednoduchých základech (DNA), a že si přeje, abychom jeho koncept lidství a lásky šířili po světě. Abychom usilovali o tu kvalitativně vyšší úroveň bytí.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Anděl 19.3.2011 0:21

Re: Co tedy byla provokace?

Vaše rýpavé ratio pracuje dobře :-). Ano, tak to je, s tou barvoslepostí. Nebo spíš takhle to taky vidím.

Nechápu to ale jako smůlu. Nevěřím na smůlu. Nevěřím ani na zvůli vyšších mocností. V tomto směru je mi nejbližší ten pohled, že naše životní podmínky jsou prostě vyústěním našich dřívějších snah, tužeb a činů. Jo, v tomto pohledu se neobejdu bez něčeho jako reinkarnace. Ovšem o té nemluvím rád (proto tu s ní obvykle neoperuji a zmiňuju jí tady, kde už to asi moc lidí nečte). Proč?

Nebezpečí teorie reinkarnace pro západního člověka je v tom, že může vést k větší bezohlednosti a lhostejnosti. K názoru, že si za to můžou sami a nás se to netýká (takový ultrapravicový pohled na svět). Že zlo je jen tvrdou rukou karmy. To je nebezpečná pitomost, která vede k prohloubení vámi zmiňované barvosleposti a horším osudům.

Já teorii reinkarnace používám pro sebe jako pomůcku k pochopení, že vše, co se mi v životě děje, jsem si nějakým způsobem přál či způsobil sám. Nemůžu tak nikomu nic vyčítat (ani Bohu ..... a stejně to někdy dělám, vyčítám, bohužel). Ovšem dopouští-li se někdo křivdy, nebudu to omlouvat a považuji za nutné jim bránit. Vždyť "cokoliv jste učinili jednomu z těchto mých nepatrných bratří, mně jste učinili" (Matouš 25:40). Jsme spojení a ubližujeme-li druhým, ubližujeme tím (nakonec také) sobě. Byť to pro naši barvoslepost nejsme schopní vidět.

Omlouvám se, že tvořím jakoby galimatiáš křesťanství a budhismu. Já to vidím jako jeden směr, který je v souladu. A nechci vás utlouct argumenty ani zvítězit v disputaci, jen se snažím vysvětlit ten pohled. Jistě vás nenutím, abyste s ním souhlasila.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Anděl 19.3.2011 0:27

Re: Co tedy byla provokace?

P.S.: "barvoslepost" se (prý) léčí nesobeckými činy.

Nebylo by to ostatně nic nového. Uzdravil se tak z medvědí hlavy i Ivan v Mrazíkovi ;-).

• reagovat
• nahlásit příspěvek

M. Martinovská 23.3.2011 17:39

Re: Co tedy byla provokace?

Paní Václavíková, co píšete o vazbách a tady o člověku se smůlou na vztahy v počátcích života, je moc zajímavé - ale dodala bych ještě, že bych souhlasila s postřehem jednoho psychiatra, že někdy se stane, že ze zcela rozhárané rodiny nenávistných manželů, kteří vychovávají děti na hranici týrání, vyroste zodpovědný muž se smyslem pro rodinu , který sice má v životě problémy, ale má rád svou ženu i děti a žije dobře, kdežto jsou i případy opačné, prostě to působení rodiny ani genů není automatické, nejsme předurčeni, jsme svobodní a duch vane, kam chce...  Je to vidět i v menších věcech: Jak by jinak bylo možné, aby mně a maželovi (od přírody bordelářům - já se snažím přetvařovat) - se narodilo dítě se smyslem pro pořádek?

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Václavíková 23.3.2011 21:20

Re: Co tedy byla provokace?

Všimněte si, paní Martinovská, že píšu ,,s velkou pravděpodobností". Je udávána asi na 70%. To dítě Vám závidím :-)

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Anděl 18.3.2011 12:29

Re: Pokus o odpověď na možná spíše řečnické otázky :-))

Chápu, co myslíte. Nuže, máte pravdu, že genetiku moc nestuduju, takže jsem spíš polemizoval s bulvární prezentací, která hledá geny vrahů a geny nevěry a geny monogamie atp.

Mě zvlášť nezajímá člověk ze sociálního hlediska. Nemyslím si, že se v tomto ohledu od zvířat nějak zásadně lišíme. Skutečně si myslím, že člověka od zvířete odlišuje (může odlišovat) uplatněná schopnost volby a vědomého nesobeckého jednání.

To, že člověk využívá své schopnosti převážně k uspokojení potřeb, diktovaných zastaralejšími strukturami, je pravda. Tedy nevyužíváme potenciálu, který jako lidé máme -a pak opravdu od zvířat moc nelišíme.

Každé jedno maličkaté vzepření se tendenci uspokojovat zaostalejší struktury na úkor druhých (lidí, bytostí) je podle mě malým krůčkem k lidství. A sám na konci píšu, že v tomto konceptu mám k plně rozvinutému lidství ještě daleko.

Takže myslím, že se shodujeme v tom, že dnešní člověk, to je v podstatě takové sociální zvíře na dvou nohách, takže skoro nemá smysl mluvit o člověku, leda jako biologické kategorii, tedy jako že člověk je něco jiného než pes a ten je něco jiného než kráva.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Václavíková 18.3.2011 12:38

Re: Pokus o odpověď na možná spíše řečnické otázky :-))

Ještě se dá dodat možná jediné- nerezignovat :-)

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Anděl 18.3.2011 12:43

Re: Pokus o odpověď na možná spíše řečnické otázky :-))

Nuže, já nerezignuji. Já se s člověkem coby pouhou biologickou kategorii nespokojím.

Já chápu, že vědci na základě pozorování lidského druhu nemohou dojít k jiným závěrům, než k jakým docházejí. Ale striktně odmítám formálně uznat, že člověk není nic víc, než biologický sociální tvor. Ostatní ať si klidně jsou, to je jejich volba.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Anděl 18.3.2011 12:38

Re: Pokus o odpověď na možná spíše řečnické otázky :-))

Jak píše jeden zajímavý autor (V. Zéland) - reagovat na podněty dokáže i ústřice.

Jak to tedy je, v čem se tedy člověk od ústřice liší? V potenciální schopnosti realizovat své záměry nezávisle na tlacích a podnětech (hormonů, emocí, společnosti atp.). Ale většinou jen reaguje na podněty, čímž zavdává příčinu k vědeckému názoru, že mezi člověkem a ústřicí není žádný podstatný rozdíl.

• reagovat
• nahlásit příspěvek