VĚDA: Zahradník nebo Matějů?
Na tuto ostrou kritiku odpověděl v článku Kritika, nebo mystifikace čtenářů? v LN z 8. 12. Petr Matějů, jeden z členů této Rady. Podle něj Zahradníkova kritika složení Rady „prozrazuje naprosté nepochopení toho, o jaké těleso ve skutečnosti jde.“. Jde totiž „poradní orgán vlády, který se znalostí zákonů a principů financování má vedle základního výzkumu spravovat též výzkum aplikovaný, vývoj a inovace.“
Na Zahradníkovo volání po „vědecké elitě“ Matějů odpovídá příkladem britské Rady pro vědu a technologie (Council for Science and Technology), jež má podle Matějů „čtrnáct členů jmenovaných vládou, z nichž je vedle hlavního poradce vlády pro vědu osm zástupců univerzit a pět zástupců podniků“ a ptá se Zahradníka, zda tedy „i v britské radě zasedá pět „nekvalifikovaných diletantů“.“
Kdo má pravdu? Petr Matějů má pravdu v tom, že s ohledem na řadu povinností, které Radě ukládá zákon 130/2002 Sb., mezi něž patří především návrh rozdělení veřejných prostředků na výzkum, vývoj a inovace, není příslušnost k opravdové vědecké elitě tím nejdůležitějším požadavkem. Členové Rady by samozřejmě měli mít zkušenosti z vlastní činnosti ve vědě či výzkumu, ale špičkoví vědci to být nemusí. Podle mého názoru je rozhodující ochota věnovat práci v Radě hodně času a schopnost prokousat se různými právními normami, jimiž se rozdělování veřejných prostředků na vědu a výzkum řídí.
Pokud jde o příklad složení britské Rady pro vědu a technologie (RVT), nemohl si ovšem Petr Matějů vybrat lepší příklad, potvrzující Zahradníkovo tvrzení, že ve světě se podobné rady skládají vesměs z vědecké elity. Nevím, odkud Petr Matějů čerpal informace o RVT, ale z jejich vlastní webové stránky to patrně nebylo. Pomiňme skutečnost, že jejích členů není 14, jak uvádí Matějů, ale 15 a soustřeďme se na jejich odborné životopisy. Ty jsou u všech jejích členů vskutku impozantní. A nejen u devíti členů, kteří jsou v seznamu uvedeni jako profesoři, ale také, ba možná především, zbývajících šesti, mezi nimiž by měli být „zástupců podniků“. Dva z nich, Sir Mark Walport a Sir Paul Nurse jsou rytíři, přičemž oba byli královnou Alžbětou do šlechtického stavu povýšeni za mimořádné zásluhy o rozvoj lékařství. První z nich byl v minulosti profesorem lékařství na Imperial College v Londýně a dnes řídí jednu z největších nadací na světě podporující biomedicinský výzkum. Sir Paul Nurse, prezident Rockefellerovy univerzity v New Yorku, získal v roce 2001 Nobelovu cenu za lékařství za výzkum buněčného cyklu. Všichni čtyři zbývající „zástupci podniků“ jsou členové elitní Královské inženýrské akademie, sdružující 1426 „nejeminentnějších inženýrů ze všech odvětví k podpoře excelence ve vědě, umění a praxi inženýrství“. Dva z nich byli v minulosti viceprezidenty této Akademie. Co je všem členům britské KVT vedle vysoké odborné kvalifikace společné, jsou dlouholeté a rozsáhlé zkušenosti z řídící a poradenské činnosti v nejrůznějších vědeckých a vzdělávacích institucích v Británii i ve světě. Podíváme-li se na odbornou kvalifikaci a životopisy pěti „zástupců podniků“ v naší Radě, vidíme ten propastný rozdíl, na nějž poukazuje Rudolf Zahradník. Skutečnost, že Zbyněk Frolík, o němž se zmiňuje Petr Matějů, je velmi úspěšný podnikatel v oboru výroby nemocničních lůžek, nepředstavuje sama o sobě žádný důvod, proč by měl být Zbyněk Frolík členem naší Rady pro výzkum, vývoj a inovace a proč by měl být současně také jedním z dvanácti členů Rady pro reformu vysokoškolského vzdělání, poradního orgánu ministryně školství.
KVT je vrcholným, nezávislým poradním orgánem britské vlády v otázkách strategie rozvoje vědy a technologie. Radí přímo britskému premiérovi a prvním ministrům Skotska a Walesu v otázkách, které přesahují kompetence jednotlivých ministerstev. Nezabývá se samozřejmě technickými záležitostmi přípravy rozpočtu, hodnocení výsledků a podobně, jimž se musí věnovat naše Rada. O tom, co skutečně dělá si lze udělat velmi dobrý obrázek návštěvou stránky, z niž si lze stáhnout vedle výročních zpráv rozsáhlé studie (CST Reports), zabývající se skutečně strategickými otázkami britské vědy a výzkumu. Doporučuji aspoň nahlédnout do dvou z poslední doby: Národní infrastruktura pro 21. století a Strategické rozhodování v oblasti technologie. Ta druhá byla vypracována na žádost britské vlády doporučit ty obory vědy, výzkumu a inovací, které nejvíce slibují komerční nebo společenské využití do pěti let. Je to velmi zajímavé čtení, o kterém se nám v našich podmínkách ani nesní. Britská KVT se také nedávno vyjádřila k zamýšlené změně způsobu hodnocení a financování výzkumu na britských univerzitách Orgán takto zaměřený a s takovou prestiží u nás neexistuje a je proto nejvyšší čas ho zřídit a jmenovat do něj osobnosti, o nichž hovoří Rudolf Zahradník.
