20.10.2020 | Svátek má Vendelín


VĚDA: Who is WHO

14.5.2020

Tomáš Zdechovský, europoslanec za KDU-ČSL, místopředseda Výboru pro zaměstnanost a sociální věci a člen Výboru pro rozpočtovou kontrolu Evropského parlamentu, publikuje 6. května 2020 na Neviditelném psovi článek WHO bojuje o život. V úvodu zmiňuje. „Opakovaně jsem upozorňoval na některá pochybení Světové zdravotnické organizace (WHO), která vedla minimálně zčásti k rozšíření současné pandemie covid-19. Řada lidí na to reagovala dosti překvapeně s tím, že nikdy o organizaci nebo o jejích problémech neslyšela.“ Pan poslanec Zdechovský o WHO ví, ale ne všechno. Proto jsou některé jeho závěry, zejména o financování WHO, neúplné. Pro ty, co o WHO nikdy neslyšeli, ale i pro ty, co něco slyšeli, několik upřesnění.

Světová zdravotnická organizace (World Health Organization, WHO) je odborná agentura Organizace spojených národů (OSN). Byla založena Spojenými národy 7. dubna 1948 a tento den se na celém světě slaví jako Světový den zdraví. Jako agentura OSN je WHO financována z rozpočtu Organizace spojených národů, to znamená z příspěvků členských států. Centrála WHO má hlavní sídlo v Ženevě sdružuje 194 členských států, které jsou rozděleny do šesti regionů a řízeny regionálními úřadovnami. Evropská úřadovna sídlí v Kodani. Generálním ředitelem je dr. Tedros Adhanom Gebreyesus, který byl zvolen členskými státy na 70. zasedání Světové zdravotnické organizace v květnu 2017 a nastoupil do funkce k 1. červenci 2017 na pětileté období. WHO je koordinační autoritou v mezinárodním veřejném zdraví. Hned v úvodu je nutno připomenout, že WHO nemá exekutivní pravomoc; může jenom vydávat rezoluce, a je na tom kterém státě jak s doporučením náloží. Je tomu tak i v případě probíhající pandemie virem SARS-CoV-2.

Největší zdravotnickou akci v historii lidstva vyhlásila WHO v roce 1959, cílem bylo celosvětově vymýtit pravé neštovice. Podařilo se to 17. dubna 1978. Kuchař nemocnice v somálském městě Merca je posledním známým případem neštovic na světě. Vrchním generálem spojených světových sil byl Čech Karel Raška, ředitel oddělení přenosných nemocí WHO v Ženevě. V roce 1972 jej komunistický režim přinutil odejít do penze. Nahradil ho další Čech, doc. MUDr. Zdeněk Ježek. V letech 1972 až 1977 pracoval v Dillí jako vedoucí epidemiolog programu globální eradikace neštovic, pak byl pověřen likvidací posledních ohnisek neštovic na světě na pomezí Somálska, Etiopie a Keni. Je jedním z autorů prestižní publikace WHO „Neštovice a jejích eradikace“. V roce 2003 byl pasován na Rytíře českého lékařského stavu. Zemřel 24. listopadu 2019 ve věku 87 let. S Raškou a Ježkem odešli poslední mezinárodně respektovaní čeští epidemiologové.

Další mezinárodní organizace známá pod zkratkou TDR, je UNDP/World Bank/WHO Special Programme for Research and Training in Tropical Diseases – (Zvláštní program pro výzkum a vzdělávání v tropických nemocech). Její globální program je podpora vědecké spolupráce prostřednictvím výzkumu a jeho převod do praxe. Zaměřuje se na zlepšení zdraví a pohody lidí postižených infekčními chorobami chudých zemí, jako malárie, schistosomóza, viscerální leishmanióza, trypanozomiáza, onchocerkóza a tuberkulóza. TDR byla založená v roce 1975 a sdílí prostory spolu s WHO v Ženevě. Její činnost je sponzorována Dětským fondem OSN (UNICEF), Rozvojovým programem OSN (UNDP), Světovou bankou a WHO. Dalšími zdroji jsou dobrovolné příspěvky některými státy na většinu svého programu. Nejštědřejší jsou uvedeny níže v tabulce. Existence dvou organizací, WHO a TDR, a rozdílné zdroje jejich financování jsou příčinou častých omylů a neoprávněných výčitek zejména v oblasti financování.

science

Logo Dialogu vědy s uměním

TDR spojuje odborníky ve výzkumu globálního zdraví prostřednictvím aplikace LinkedIn ve dvou skupinách: Scientist Artist Collaborations čítající 8776 členů a Bioart - Living Art má 930 členů. V obou skupinách je zařazeno též Občanské sdružení Dialog vědy s uměním, jehož předsedou je dr. Michal Giboda.

who

Měl jsem dlouhodobou spolupráci s programem TDR. Obdržel jsem od ní tři granty na výzkum schistosomózy, jež je po malárii druhá nejpočetnější parazitóza. Vyskytuje se v 76 zemích světa, infikováno je přes 200 miliónů lidí a dalších 600 miliónů je vystaveno riziku nákazy. Možná se ptáte, proč mě zaujala infekce parazitem, který se u nás nevyskytuje, a jak jsem se k těmto grantům dostal. Příběh začal nástupem na Parazitologický ústav tehdejší Československé akademie věd v roce 1981. Ředitel ústavu mě pověřil zřídit nové oddělení, které se má primárně věnovat tropickým parazitům. Kde je v Českých Budějovicích vzít? Proto jsem ministerstvu zdravotnictví nabídl, že vyšetřím všechny cizince, kteří překročí hranice ČSSR. Moje nabídka byla MUDr. Vladimírem Váňou přijatá a naše oddělení dostalo „exkluzivní“ pověření vyšetřit každého, kdo překročí hranice bez ohledu na jeho zdravotní stav. Za léta 1983 – 1989 jsme vyšetřili 5511 cizinců ze všech kontinentů. (Podstatné výsledky jsou publikované v Časopisu lékařů českých, rok 2018, ročník 157, číslo 7). V českobudějovické nemocnici jsme měli k dispozici lůžka pro hospitalizaci těžkých infekcí. Zvlášť výborná byla spolupráce s primářkou gastroenterologického oddělení MUDr. Olgou Shonovou při studiu patologie a kliniky schistomózy. Zjistili jsme, že i když je parazit lékem usmrcen, patologické změny na tlustém střevě a močovém měchýři přetrvávají i několik let ve formě fibrotických granulomů kolem vajíček červa.

schistogranulom

Schistogranuloma, ve středu jsou vajíčka červa

Nastal čas uvažovat o výzkumu prevence a léčby granulomů. Našli jsme látku, která bránila tvorbě granulomu. Kontaktoval jsem TDR v Ženevě, seznámil je s našimi nálezy a zeptal se na možnost grantu na studium patologie a léčby schistosomózy. Dostal jsem pozitivní odpověď s upřesněním, že nejdříve mám žádat o Ředitelský úvodní fond (Director Initiative fund) s rozpočtem 13 tisíc USD na dobu jednoho roku. Po roce jsem předložil výsledky, byly uspokojivé, a dostal jsem souhlas k podání žádosti o plný grant, obyčejně na dva roky. Soutěžili jsme se 120 podanými žádostmi. Finanční podporu dostalo jenom 18 žadatelů a my byli mezi nimi. Už v úvodu bylo varování, že text žádosti nemá překročit tři stránky (lidé jsou vytíženi) a musí jasně definovat uplatnění výsledků výzkumu. Rozpočet na 37 tisíc USD měl jen pět položek na pěti řádcích: chemikálie, laboratorní zvířata, „spotřební“ zboží jako jednorázové pipety, zkumavky, účast na kongresech apod. s důraznou poznámkou, že „nepředvídané výdaje“ a odměna hlavnímu řešiteli nebudou akceptovány.

Třetí grant mi nabídl dr. K. E. Mott, vedoucí odd. Divize prevence tropických nemocí u WHO. V té době jsem už pracoval na San Juan Bautista School of Medicine v Portoriku. WHO chtělo vymýtit schistosomózu v Karibiku a z Portorika neměli výsledky o její prevalenci. Souhlasím-li s nabídkou, WHO mi udělí grant. Peníze byly určeny především pro studenty školy, kteří mi budou s průzkumem pomáhat. Začali jsme ve vesnici, kde před zhruba 10 lety bylo infikováno téměř 40 % obyvatel, především děti a mládež do 15 let. K našemu údivu všichni ze 100 vyšetřených žáků byli negativní. Zavolal jsem prof. Emila Maleka z Tulane Unverzity, světově proslulého znalce nemocí přenášených šneky, a sdělil mu naše výsledky. „Máš pro mě ubytování?“ „Ano,“ odpověděl jsem. „Zítra mě čekej v San Juanu na letišti.“ Zjistili jsme, že ve všech řekách a jezerech nejsou šneci, kteří přenášejí schistosomózu, ale byli totálně vytěsněni zavlečeným druhem Tiara granifera z jihovýchodní Asie. Potkal jsem ho v Laosu, kde jsme studovali motolice přenášené rybami. O tom šneku to bude napříště.

Pan poslanec Zdechovský se pohoršoval nad tím, že Tchaj-wan není přijat za člena OSN, protože mu v tom brání Čína. V roce 1985 jsem byl pozván ministerstvem zdravotnictví Kambodže na Centrum malárie. V průběhu vlády Pol Pota se infikovalo tisíce lidí, ale nebylo čím léčit. Původce nejtěžší formy malárie Plasmodium falciparum byl rezistentní na všechna existující antimalarika. Kambodža byla od roku 1979 svobodnou zemí, ale až do roku 1993 (14 let) ji v OSN zastupoval reprezentant Rudých Khmerů, které podporovali zejména Američané a další západní státy. A tato zbídačená země nemohla žádat o materiální a finanční pomoc z WHO na potírání malárie. Pomáhal nám UNICEF a Mezinárodní červený kříž.

A na závěr něco na adresu současného Generálního ředitele WHO dr. Tedrosa Adhanoma Gebreyesusa. Z mnoha stran a mnohým kritikům všeho druhu vadí, že není lékař. Do funkce nastoupil 1. července 2017 a až do covid-19 to nevadilo! Opět osobní zkušenost. V roce 2018 jsem byl pozván prof. dr. Juergem Utzingerem, ředitelem Švýcarského ústavu tropické medicíny a veřejného zdraví (Swiss TPH) na přednášku o výsledcích importu tropických parazitů migranty do ČR. K pozvánce byl přiložený dokument, že Swiss TPH, jedno ze tří vedoucích pracovišť na světě, je občanské sdružení (Non Govermental Organization). Jako NGO má ústav slevy na letenky, ubytování a podobně. V osmičlenném vedení Swiss TPH jsou 2 lékaři, dalších 6 členů jsou „nelékaři“, včetně ředitele. Ústav má 318 projektů ve 106 zemí světa, vědci ústavu v roce 2018 publikovali 472 vědeckých prací v impaktovaných časopisech. V den mého příletu jsme stihli moji přednášku a s ředitelem Swiss TPH a Švédem Robertem Bergquistem, dlouholetým pracovníkem WHO, jsme připravili 4. WHO grant ve výši 15 tisíc USD. Důkaz operativního jednání, když jste NGO.



Máte doma vybíravého pejska? Problémem může být kvalita krmiva
Máte doma vybíravého pejska? Problémem může být kvalita krmiva

Brit ke své řadě granulí bez obilovin pro malá plemena uvedl na trh i novou řadu kapsiček Brit Care Mini. Ty jsou obohaceny o prebiotika pro dobré...






 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.