P. Kubáč 7.7.2021 10:38

Existuje cesta jak doopravdy snížit emise CO2.

Přímým ohřevem jaderným reaktorem ( abychom se vyhli parní turbíně a generátoru, které mají 60% ztráty ) se jodido-síranovým procesem vyrábí vodík.

Protože manipulace s vodíkem ve velkém množství je nepraktická - váže se vodík na vzdušný CO2 za vzniku methanolu, který se dá použít do jen lehce upravených spalovacích motorů.

Teprve odpadní teplo celé této výroby žene parní turbínu a vyrábí elektřinu - jaxi navíc.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

I. Mertl 6.7.2021 21:31

Místní physici nesouhlasí, milý profesore. Snad byste jim nechtěl oponovat, oni totiž tomu strrašně rozumí!

• reagovat
• nahlásit příspěvek

R. Langer 6.7.2021 21:08

Vodík, stejně jako standardní akumulátory jsou slepá ulička, pokud se nepřijde na nějaký zásadní zlomový průlom v jejich (akumulační) konstrukci. Což evidentně nehrozí.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

L. Novák 6.7.2021 21:06

Hehehe, to je takové tlachání pro časopis Vlasta...

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Nevrkla 6.7.2021 12:24

Vždycky snad byly uvažovány náklady a výnosy, co získáváme za jakou cenu. To už dnes neplatí? Peníze a efekty nehrají roli? Tak to směřujeme k poklesu životní úrovně a úpadku.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

P. Hák 6.7.2021 11:24

Vodík, resp. jeho deriváty vypadají nadějněji než bioplyn, který má mizernou EROEI (výrazně méně než hodnota 5, nutná k udržení technické civilizace).

• reagovat
• nahlásit příspěvek

V. Novák 6.7.2021 8:01

Když halt fyziku neočuráte.

Když vezmete CO2 a vodu (vodík se nikde netěží), nacpete je do nějaké aparatury a chcete, aby z toho na konci vylezl třeba metan nebo cokoli, co pak spalování na CO2 a vodu vydá energii, tak musíte energii přidat. A to víc, než nakonec spálením získáte.

Bez ohledu na to, jak zaumná ta aparatura bude.

A to jsem vynechal technologické perličky, jako vychytávání CO2 ze vzduchu, kde je ho míň než 0.5 promile, tedy méně než 0.05 %, tedy méně než 0.0005...

• reagovat
• nahlásit příspěvek

M. Hoblík 6.7.2021 7:41

Když už nebudeme topit ani plynem, můžeme se na zimu vybavit kožichy. Ale kde najdeme tolik kůží? Budeme dělat umělé kožešiny. Z nafty. A jsme zase v pr... i se zelenýma. A solární energie? Taky blbost, musíme "ekologicky" vyrobit panely, schovat je pod zem, aby je nepoškodil vítr a musíme na ně svítit, protože pod zemí není slunce... Potom ty panely budeme "ekologicky" likvidovat tím, že je vyvezeme do Argentiny? Ani fyzikální chemik nám nepomůže...

• reagovat
• nahlásit příspěvek

M. Pivoda 6.7.2021 6:58

Pod článkem je uvedeno: "Autor je fyzikální chemik". No budiž.

Z pohledu inženýra (konstruktéra, projektanta) komentuji, že dovedu si dobře představit, jak při zvýšené účinnosti solárních panelů bude nadbytečná elektrická energie využita k lokálnímu získání vodíku (například v Německu, nikoliv jen na Sahaře), jeho uskladnění a využití na stejném místě. Nikoliv, že ten získaný vodík se bude někam dopravovat - potrubím.

Určitě nejsem proti tomu, aby se to (s novými technologiemi!) přece jen zkusilo. (Když například kdysi v Patagonii nebylo železo na potřebnou železnici, podnikatel Jan Baťa nechal experimentovat s dřevěnicí, protože to dřevo tam v tom místě bylo. Jan Baťa nebyl cvok, ale nedopadlo to tehdy dobře.)

Nicméně systémová změna se normálně realizuje změnou celého systému, nikoliv jen změnou jedné jediné komponenty systému. Tzn. strkat něco nového do stávající infrastruktury (protože ta infrastruktura je již hotova, aby se něco ušetřilo) připomíná strkání (kdysi v historii nového) spalovacího motoru do starého koňského kočáru. Principiálně to tehdy v historii sice demonstračně zafungovalo, ale pro efektivní chod systému bylo třeba změnit jak automobilovou karoserii, tak i dopravní cesty.

Závěr: Stacionární jednotky při lokální výrobě vodíku ze solární energie mají velkou šanci efektivně fungovat. Ale doprava vodíku někam daleko, je téma s velkým otazníkem. Lze to sice vyzkoušet, ale bez garance budoucího úspěchu.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

D. Rajninec 6.7.2021 6:37

Vodík dopravovať plynovodmi , alebo už existujúcimi potrubnými rozvodmi vyzerá ako lákavé , lacné , jednoduché riešenie . Až sa divíme , že sme na to neprišli skôr.

Ale má to jeden háčik . Vodíková korozia , ktorá nenápadne za pár rokov urobí urobí z potrubí deravý ementál. Mám s tým skúsenosti , viem ako sa prejavuje , celý život som robil v rafinérii s vodíkom. Pokial už pri projekcii sa nepočíta s vodíkom , tak potom prídu problémy. Že by výroba vodíka bola zrovna ekonomická by som nepovedal. Výsledný produkt H2 má výrobnú cenu 60-70000 KČ/t . Iba ako by sa predával zo zápornou spotrebnou daňou a zápornou DPH! O tom že vodík ako jedený plyn sa pri netesnosti neochladzuje , ale sa ohrieva až do svojho zapálenia sa nejako cudne mlčí.

Myslím , že aj napriek čistej energii je spalovanie vodíka slepá ulička . Prečo ? Lebo sa vyrába veľmi špinavým spôsobom a v prípade elektolýzy aj pochybných zdrojov elektriny .

To si už naozaj môžeme namontovať pred výdajné stojany pre eletrické autá dýzlové generátory na výrobu "čistej elektriny" .

• reagovat
• nahlásit příspěvek