Když se chystala v MfD speciální příloha o klimatu, vzpomněl si Vili Buchert na skeptika Kuklu, který žije severně od New Yorku. Měl jsem s ním obsáhlý interview v MfD loni v létě.
Tak jsem Jirkovi zamejloval a brzy jsem dostal jeho stručné odpovědi.
--------------------------------------------------------------------------------
Pražský rodák dr. George Jiří Kukla (77) patří mezi nejvýznačnější americké klimatology. Proslul výzkumy spraší z doby ledové v Československu, které ukazovaly, že klima na pevnině podléhalo stejným výkyvům jako ve světových mořích. A protože se jeho závěry blížily americkým studiím mořských sedimentů z hlubokých vrtů, pozvala do Kolumbijská univerzita v roce 1969 v New Yorku ke studijnímu pobytu. Naznačovaly totiž, že za poslední milion let se klima nejméně osmkrát výrazně změnilo, zatímco se dosud tradovalo, že takové podstatné výkyvy byly jenom asi tři nebo čtyři.
Na nátlak USA mohl Kukla až v únoru 1971 odjet i s celou rodinou. Když u nás začalo přituhovat, za oceánem zůstal. V Lamont-Doherthyho observatoři Země, která je součástí Kolumbijské univerzity, se stal vedoucím vědeckým pracovníkem.
S názorem, že nynější zvyšování průměrné teploty Země způsobuje vypouštění oxidu uhličitého vypouštěného průmyslem do atmosféry, nesouhlasí. Podle jeho názoru má lidská činnost na oteplování planety jenom omezený vliv, jehož podíl zatím nikdo spolehlivě nevyčíslil. Když se začal chystat Kjótský protokol, podle něhož mají státy vypouštění tohoto plynu nákladně snižovat, napsal spolu s jedním kolegou prezidentu G.W. Bushovi dopis a v něm ho vyzval, aby k němu USA nepřistoupily. Potom několikrát obhajoval svůj postoj na půdě Kongresu. Loni byl jedním z hlavních řečníků na konferenci NASA o globálních změnách, které proběhla v Santa Fe.
Požádali jsme ho mailem, aby nám odpověděl na několik otázek. Nejdřív napsal: "Pohříchu nevím, co vás tak znepokojilo. Spíš by vás mohlo uspokojit, že lidé v Paříži srazili tu světovou potoku z roztátých ledovců, s níž dřív strašili, prakticky na skoro neměřitelnou míru. Mimochodem, co je s Klausem? Ten to vidí, jak se zdá, rozumně."
Za několik dnů přišly jeho odpovědi.

Přesvědčily vás závěry Mezivládního panelu z Paříže?
Nepřesvědčily. To není nic nového. Země je otepluje, to je naprosto betonové. Otázka je, kolik z toho způsobil člověk a kolik Slunce. Hlavní redaktoři té zprávy si myslí, že aspoň 90 procent oteplování je vinou člověka. Já za tím spíš vidím Slunce.

Jaké máte výhrady, v čem spočívají?
Mé výhrady spočívají v rozboru posledního glaciálu, tedy doby ledové – dávno před vlivem člověka. Tento glaciál začal před 115 tisíci léty, když vrcholilo globální oteplování, čili když se zvyšovala průměrná teplota Země.
Tehdy bylo postavení Země vůči Slunci přibližně stejné jako nyní. Avšak výstřednost dráhy Země okolo Slunce je dnes nejméně dvakrát menší, než na počátku tří posledních dob ledových. To znamená, že nejdůležitější podmínka, která by potvrzovala, že začíná glaciál, chybí. Navíc vzrůstá množství oxidu uhličitého v atmosféře, a to výrazněji ovlivní další vývoj klimatu. Přesto musíme počítat s tím, že dříve či později povede narůstání ledu v Grónsku a v Antarktidě k pomalému poklesu hladiny Světového oceánu. Před 20–30 tisíci lety byla tato hladina nižší o 120 metrů – tolik vody spotřebovaly ledovce. Takový pokles je v příštích 100 tisících letech těžko myslitelný. Teď moře ještě neklesají, pořád slabě stoupají. Některé klimatické modely ukazují, že když se zvýší koncentrace oxidu uhličitého na dvojnásobek, oteplí se planeta o 2–3 stupně, ale současně se zvýší zasněžení a zalednění obou pólů, zvláště jižního.
Naopak – a teď se podržte: poslední meziledová doba, i holocén (nejmladší oddělení čtvrtohor, tedy geologická přítomnost – pozn. red.), začaly, když průměrná teplota Země klesala. Nesmíme zapomenout, že na tu plošně váženou teplotu mají hlavní vliv tropy.

Většina klimatologů je přesvědčena – aspoň podle této zprávy –, že velký vliv na změny klimatu má člověk. Co je k tomu opravňuje?
Pařížská banda předpokládá, že to, čemu nerozumí, to se nemění. Jenom složení vzduchu se mění. Co se dělo v dávné minulosti, nedovedou vysvětlit.

Kdybyste dnes měl ty vědomosti jako v minulosti, doporučil byste opět prezidentu Bushovi, aby USA nepodepsaly Kjótský protokol?
Ne. Nezdá se, že by se Spojené státy hnaly k podpisování. A nezdá se, že ty státy, které podepsaly, se ženou k jeho dodržování. Někteří signatáři, jako třeba Velká Británie, přestávají své závazky plnit. Kdyby je měly důsledně dodržovat, poškozovali by vlastní ekonomiku a snižovali by podstatně životní úroveň svého obyvatelstva.

Není tedy poselství z Paříže nějakým novým náboženstvím?
Ano, z některých zastánců vlivu člověka na klima se stali fanatici, pro něž se tento názor stal skoro náboženstvím. Vždyť ten vliv nikdo nezměřil! K fanatikům patří i někteří lidé Mezivládního panelu klimatických změn, kteří stojí za Kjótským protokolem.

Vidíte nějaké východisko pro svět? Můžeme něco dělat, abychom předešli změně klimatu, anebo se jedná o tak gigantické energie, které nejsou v moci člověka, aby je ovládl?
Východisko? Jak říkával Švejk – to chce klid. Naštěstí přírodní změny oběhu Země okolo Slunce jsou teď mimořádně pomalé. Navíc tím, jak člověk působí na klima, se částečně kompenzují. Myslím, že do padesáti let budeme moudřejší.

Otištěno v MFD - Kavárna a věda 28.4.2007

Se svolením autora převzato z www.karelpacner.cz