Budějovický Budvar přišel nedávno s „novinkou “ – pivem podávaným o teplotě -18 °C , tedy za situace, kdy voda zčásti vymrzne, a nápoj je v důsledku toho velmi silný. Proč ty uvozovky? Protože s pivem se podobně nakládalo už dávno. V Americe už v 18. století a hned v tom následujícím si analogickým postupem posloužil kupříkladu pivovar v německém Kulmbachu.

Dějiny vědy zkrátka ukazují, že některé objevy byly učiněny opakovaně a nezávisle na různých místech. Nejinak je tomu i v tomto případě. Vezměme to popořádku. Začít je třeba v Číně za dynastie Tchang (618–907). S tím rozdílem, že Číňané tehdy neexperimentovali s pivem, nýbrž vínem. Neví se, jak na to přišli, možná to odkoukali od národů žijících v horách. Každopádně ale dodávali císařskému dvoru „vymrzlé víno“. Tedy nápoj, který předem nechali podchladit v nádobách obložených ledem. A v tom je jejich další přínos: zjistili totiž, že přidá-li se k ledové tříšti dusičnan draselný (ledek), dosahuje směs ještě nižších teplot než obvykle.

Právě přítomnost ledu by mohla svědčit o tom, že inspirace pocházela z hor. Moderní pokusy naznačily, že tato, tehdy možná opravdu světově unikátní, technologie vedla k nápoji asi čtyřicetiprocentnímu. Ještě dovětek: destilací připravili alkohol z vína poprvé patrně učenci lékařské školy v Salernu někdy v polovině 12. století a předepisovali jej jako lék. Odtud jeden z jeho tehdejších názvů: aqua vitae, voda života, která prý postaví na nohy vyčerpaného poutníka. Dnes o tom víme svoje...

Ve stopách Číňanů, o nichž však netušil, kráčel učenec Theophrastus von Hohenheim, známý jako Paracelsus (1493/4–1541), jenž odděloval právě vymrazováním „esenci vína“ od zbytku, který nazýval „flegma“. Tohoto muže citoval roku 1661 proslulý učenec Angličan Robert Boyle (1627–1691), přičemž mu jednak přiznával objev (rovněž nic netuše o Číňanech), jednak se pokoušel takové pokusy napodobit. Snažil se vymrazováním rozdělit různé substance na dvě složky, ale prý „třebaže byla tato zima mimořádně chladná, … nedokázal jsem žádným způsobem zmrazit tenkou nádobu.“ Boyle totiž jako pravý vědec zkoušel nechat zmrznout moč i mléko, což opravdu nikam nevede... Přiznával však, že něco na tom bezpochyby je, a citoval zprávu holandských námořníků přinucených přezimovat u Nové země. Těm prý pivo v sudech začalo zamrzat a zbývající tekutina byla údajně velmi silná. Když i pro námořníky…

Takže historie se opakovala a sotva kdo tušil, že to už tady bylo velmi dávno. Možná ještě dříve, než to zaznamenaly čínské kroniky. Postup zůstal stejný, jen technologie se zmodernizovala. Dnes stačí zajít do restaurace, což je bezpochyby pohodlnější, než vyrážet do hor či zimovat v Arktidě. Pokud si takové zmrzlé pivo dáte, vzpomeňte našich předků, kteří měli pozorovací talent a nápady. Zde bylo hnací silou pozorování, že víno i pivo mají nepřehlédnutelné účinky, a bylo nasnadě zkusit z nich nějak získat to, co je tak účinné – „vodu života“.

LN, 20.12.2014