Letošní Nobelovu cenu za fyziku dostali dva američtí vědci. Svým výzkumem prý významně podpořili teorii Velkého třesku a přispěli tak k vysvětlení vzniku vesmíru. Pokud oba vědci výsledky svého bádaní skutečně takto interpretují, pak se oba zásadně mýlí a za zásadní omyly by se Nobelova cena udělovat neměla.

Pojem vesmír je souhrnem všeho, co existuje. Jeho jednotlivé součásti (planety, galaxie atd.) vznikaly a zanikaly, vznikají a zanikají a bude tomu tak i nadále. Neplatí to však o vesmíru jako celku. Ten nikdy nevznikl, vždy existoval. Nemohl vzniknout z něčeho, co existovalo, protože to, co již existovalo, bylo součástí vesmíru – a to právě proto, protože vesmír je pojmem zahrnujícím úplně vše. Nic mimo něj neexistuje, vše už je v něm obsaženo, zahrnuto. Vesmír nemohl ani „vzniknout“ z ničeho. Žádné „nic“, z něhož měl vesmír „vzniknout“, nebylo a nemohlo existovat. Jak správně tvrdil již řecký filozof Parmenides: co existuje, existuje, a existuje právě jen to. Myšlenka, že před vesmírem zde existovalo nějaké „nic“, z něhož vesmír vznikl, postrádá smysl, protože žádné „nic“ neexistuje. Slůvko „nic“ je pouze lidským pojmem vyjadřujícím absenci něčeho konkrétního, nikoli pojmem vztahujícím se na nějaký existující jev v realitě. Řeknu-li „na stole nic není“, mám tím na mysli, že tam nejsou žádné konkrétní věci (různé předměty, které tam obvykle bývají nebo by mohly být). Nemíním tím tedy to, že tam je nějaké „nic“, nějaká prázdnota.

Zmatek netkví jen v pojmu „nic“, ale i v pojmu „vzniknout“. Pojem „vzniknout“ nelze použít v souvislosti s vesmírem jako celkem, neboť pojem „vzniknout“ vždy znamená, že něco, co neexistovalo, začalo existovat – na základě jistých předtím již existujících věcí a/nebo okolností. Z něčeho (nebo na základě něčeho), co již existuje, vzniká něco jiného. Nikdy nemůže „vznikat“ něco z ničeho, protože vždy něco existuje. A pokud někdo přesto chce setrvat v absurdní představě „něco z ničeho“, neměl by k tomu zneužívat pojmu „vzniknout“. Měl by si vymyslet jiný termín.

Žádné fyzikální nebo jiné vědecké pozorování a odvozování nemůže nikdy zvrátit a popřít to, co je od začátku evidentní: existují jen jednotlivé konkrétní věci, jevy, vlastnosti a jen ty pozorujeme, abychom je pak pojmově klasifikovali či shrnovali do skupin. Vesmír je jen lidský abstraktní (dokonce nejabstraktnější) pojem, pojem pro celek, tj. pro souhrn všech konkrétně existujících věcí. Proto nemůže vznikat či zanikat. V této otázce je kompetentní pouze filozofie, nikoli fyzika. Astrofyzika může a měla by vysvětlovat vznik galaxií či hvězd apod., ale nikoli vesmíru (tj. existence) jako celku. Tím totiž fyzika mírou obecnosti svých závěrů přesahuje mimo svůj speciální záběr, překračuje rámec své kompetence a (možná bezděky) vyslovuje filozofické úvahy a tvrzení. A racionální filozofie je oprávněna a povinna ji zastavit, je-li to nutné. Musí použít „právo veta“, když věda říká evidentní nesmysly.

Zmínění dva američtí fyzikové možná zásadně přispěli k vysvětlení vzniku hvězd a galaxií či jiných astrofyzikálních jevů a možná si skutečně Nobelovu cenu zaslouží. Určitě si ji však nezaslouží za vysvětlení vzniku vesmíru. Ať byl velký třesk čímkoli, nebo nebyl vůbec, vesmír při něm určitě nevznikl.

Galtův institut
www.aynrand.cz