Neviditelný pes

VĚDA VERSUS ROZUM: Dvě Nobelovy ceny za dvě opačná tvrzení

Lidé v rozvinutých zemích se nejvíc bojí smrti a nemocí, a proto se nejúspěšnější celosvětové propagační kampaně týkají nemocí, zdravé výživy a různých zdravotních nebezpečí, přičemž se vždy ohánějí názory vědy a vědců. Věda zůstává hlavním arbitrem rozumných lidí ve věcech praktického života a pokud možno i pravdy a morálky. Pokud možno. Avšak „věda“ se také mýlí, a to tím častěji, čím je vědní obor dál od matematiky na ose matematika- fyzika- chemie- biologie- lékařství- atd. Každý si podle svého vkusu dosadí na konec této řady psychologii, sociologii, antropologii, nebo transgenderová či ženská studia.

Matematika by se snad mýlit neměla nikdy. Ale vědci jsou omylní všichni, stejně jako každá selka opírající se o svůj selský rozum. Vědci jsou omylní a někdy i nepoctiví, a tyto dvě vlastnosti jsou u nich v různých poměrech promíchány stejně jako u ostatních lidí. Otázkám zdraví, které lidi nejvíc zajímají, se navíc věnují právě ty vědní obory, které jsou již od matematiky značně vzdáleny; stále častěji se ukazuje, že většina nálezů popsaných ve vědeckých článcích v oboru biologie a lékařství nelze reprodukovat, což se nazývá krize reprodukovatelnosti (zde). Živí-li se někdo například prodejem výtažků ginkgo biloba proti demenci, bez problémů najde „vědecký článek“ na podporu své reklamy (např. zde), a samozřejmě bude ignorovat články ukazují neúčinnost této tradiční čínské medicíny (zde).

V několika článcích chci připomenout případy z posledních let, kdy se „uznávaná věda“ nebo uznávaní vědci dostali do konfliktu s rozumem či selským rozumem nebo kdy se dostali do vleku byznysu či reklamy. Začnu nemocí kuru, neurodegenerativním onemocněním pozorovaným u domorodců na Nové Guineji v první polovině 20. století. Podobalo se nemoci Creutzfeldt-Jakob (CJD), ale postihovalo mladé lidi, hlavně děti a ženy, a po prvních projevech vedlo k rychlé smrti. Jelikož postižení domorodci ještě provozovali kanibalismus, dostalo se nemoci kuru značné pozornosti novinářů a hlavní zásluhu na tom měl americký lékař slovenského původu Carleton Gajdusek, syn Karola Gajduška ze slovenské obce Smrdáky.

Gajdusek si zvolil za svůj obor pediatrii. Ve své biografii říká: „Děti mě fascinovaly“. Přitahovaly ho také cizí kraje. Po vystudování medicíny zkoumal dětské nemoci v mnoha exotických zemích, ale nejraději pobýval mezi kanibaly na Nové Guineji. Již v roce 1957 popsal 150 případů kuru z výzkumného centra, které pomohl zřídit v terénu mezi domorodci (zde). Gajdusek vytvořil pracovní hypotézu, že kuru je virová neurodegenerativní nemoc, která se u kanibalů přenáší pojídáním nakažených mozků. Protože příznaky se někdy objevovaly až dlouho po pozření mozku, vypůjčil si pro údajné viry název „pomalé viry“ od islandského epidemiologa Björna Sigurdssona.

V roce 1966 publikoval Gajdusek pokus, v němž rozemletý mozek nemocného člověka vpravil do mozků šimpanzů, kteří pak prý jevili známky nemoci kuru (zde). Podobným pokusem demonstroval o rok později přenosnost CJD. Svou teorii pomalých virů rozšířil Gajdusek v sedmdesátých letech na vícero neurodegenerativních nemoci, včetně CJD, scrapie a dokonce Alzheimerovu nemoc (zde). Za svou práci byl v roce 1976 odměněn Nobelovou cenou. Pomalé viry se staly nejen hitem ale i vědeckým pojmem a byly přijímány jako holý fakt více než dvacet let (např. zde).

V roce 1982 zjistil americký lékař Stanley Prusiner, že frakce z mozku nemocných ovcí schopná přenášet nemoc scrapie obsahuje protein ale ne nukleovou kyselinu, takže asi nejde o virus, a nazval tuto nakažlivou frakci efektním slovem „prion“, jako by šlo o nějakou novou částici. Slovo bylo odvozeno ze slov „proteinový“ a „infekční“ (zde), a taky trochu připomíná vynálezcovo jméno. Prusiner nabídl prion jako příčinu nakažlivých neurodegenerativních chorob předtím přisuzovaných pomalým virům, a identifikoval tento protein s peptidem neznámé funkce, vyskytujícím se u všech zvířat v celém těle, nazvaným PrP. Vedle průrazného nového slova prion razil Prusiner revoluční teorii, že důvodem prionového onemocnění je změna normální konformace proteinu PrP na nenormální, což vede k nemoci, přičemž nenormální molekula PrP dovede svou změněnou strukturu vnutit i normálním molekulám (slovem konformace se rozumí způsob složení vlákna proteinu do třírozměrného klubka, jehož tvar má pro funkci proteinu kritický význam).

Koncept infekčního proteinu šel zcela proti 100 let starému konceptu, že nakažlivost nemocí je vázána na mikroorganismy a viry, a proti 50 let starému konceptu, že tato nakažlivost je vždy spojena s nějakou nukleovou kyselinou, a ne s proteinem. Prusiner měl štěstí, že v roce 1985 propukla nemoc šílených krav (BSE), protože tato záhadná nemoc zapadla do prionového konceptu a prionům se dostalo světové proslulosti. V roce 1997 obdržel Prusiner Nobelovu cenu za vysvětlení neurodegenerativních nemocí, jako jsou kuru, scrapie a BSE. Došlo k paradoxní situaci, kdy dva lidé dostali Nobelovu cenu za vysvětlení jednoho jevu dvěma odporujícími si tvrzeními. Nejen, že koncepty Gajduska a Prusinera si odporovaly, ale v obou případech šlo o neprokázané hypotézy.

Nemoc Kuru mohla mít více příčin, včetně podvýživy a otravy; rituály domorodců například zahrnovaly kouzla šamanů i pojídání lidských těl dlouho po pohřbu. Navíc se na pokusy a výzkumy lékaře Gajduska nelze příliš spoléhat ve světle jeho chabé vědecké i lidské integrity. Jeden jeho článek například vážně popisuje, jak náhodou získal elektrody použité před dvěma lety na pacientce trpící CJD, sterilizoval je a implantoval do hlavy šimpanze, který se pak údajně nakazil (zde). O jeho vědecké exotičnosti také svědčí fakt, že vážně mluví o stabilitě nakažlivého faktoru při 600 stupních celsia (zde). Z možná posledního „vědeckého článku“ v roce Gajduskova úmrtí (2008) lze například citovat toto: „Jeden z mých adoptivních novoguinejských synů mně ukázal, že otisk inkoustu z baterie (MnO2) je příklad dermatologického uchování biologické specifity, více individuální než sekvence DNA identických dvojčat“ (zde).

Gajdusek na svých cestách adoptoval 56 chlapců a ve svých článcích se opakovaně zmiňuje o „psychosexuální iniciaci dětí“; ani ve svém Nobelovské řeči se tomuto tématu neubránil (zde). V roce 1997 byl usvědčen ze zneužívání dětí a odsouzen do vězení; vzhledem k Nobelově ceně dostal jen jeden rok natvrdo a pět let podmíněně. Po odsezení trestu se odstěhoval do Evropy a střídavě žil v Holandsku a Norsku, kde mají progresivnější přístup k těmto otázkám.

Oba slavní lékaři, Carleton Gajdusek i Stanley Prusiner, měli smysl pro efekt a reklamu. Prusinerův prion se dnes citovaností blíží protonu. Prion je však záhadnější. Jeho funkce v těle není známá. Není jasné, jak popsané mutace v PrP proteinu vedou ke změnám jeho konformace, ani jak „nemocná“ molekula nakazí zdravou, a ani jak tato molekula z nemocného jedince může způsobit nemoc ve zdravém. Vše kolem prionu zůstává hypotézou. Prusiner se svůj prion snažil zpeněžit; podal desítky patentových přihlášek a v roce 2002 založil start-up jménem InPro Biotechnology. Navrhoval, aby každé jatečné zvíře na světě bylo testováno jeho testem na BSE (zde). Testy ovšem nefungovaly a není jasné, kolik na nich nakonec vydělal.

Internetová literatura, jako třeba Wikipedie, se snaží překonanou teorii pomalých virů nenápadně vymazat a odstínit, ukazujíc na její přirozený přechod do teorie prionů, jakoby oba vědci měli pravdu a jedna kvalita přešla marxisticky v druhou kvalitu (zde, zde, zde, zde). Stejně mluví sám Gajdusek na konci svého barvitého života (zde). „Pomalé viry“ zmizely jako i jiné dříve populární koncepty vědy, včetně epicyklů, flogistonu a vitalismu. Priony pravděpodobně časem zmizí také, vždyť po desítkách let studia je vše okolo nich záhadnější než na jejich počátku (zde). Nelze popřít, že Gajdusek i Prusiner přispěli vědě zajímavými pozorováními a vznesli zajímavé otázky ohledně neurodegenerativních onemocnění, avšak nepřinesli žádné jasné odpovědi.

Pomalé viry a priony byly odměněny dvěma Nobelovými cenami. Byly o nich napsány tisíce vědeckých prací v nejuznávanějších a impaktovaných světových časopisech; zaujímaly a stále zaujímají v „uznávané vědě“ významné místo. Vědci a věda věřili a občas ještě věří v jejich existenci, ale pomalé viry a priony asi nejsou o nic vědečtější než horoskopy.

V dalším pokračování se chci zmínit o nemoci šílených krav.

https://www.hegaion.cz/

zpět na článek