Paleolitické artefakty z jaspisu v České republice

Jaspis je chemickým složením kysličník křemičitý, neprůhledná směs chalcedonu a křemene, přičemž na jeho konkrétním zabarvení (žluté, hnědé, červené nebo zelené) se podílí příměsi železa, manganu a jiných prvků. Nejčastěji se vyskytuje ve výlevných sopečných horninách, kde vzniká v trhlinách vyvřelin. Dříve byl řazen mezi polodrahokamy, což byly minerály, které nesplňovaly podmínky pro zařazení mezi drahokamy. Dnes se jaspis používá na levnější šperky. Běžně se v obchodech dají koupit tromlované jaspisy nejrůznějších barev pocházející z dovezené suroviny.

Jaspisové jádro z Karolína

V přírodě se jaspis vyskytuje často. Kdysi byl vyhledávanou a ceněnou surovinou. Nechal ho sbírat Karel IV., z nalezišť v Podkrkonoší pocházejí leštěné jaspisy zdobící kapli hradu Karlštejna. Známé je naleziště u Turnova na vrchu Kozákov, ve Votrubcově lomu na jihozápadní straně vrchu. V roce 1985 byly zásoby vytěžitelné jaspisové suroviny stanoveny na takřka 57 tun. Ta se však již netěžila, neboť celá lokalita Kozákov byla vyhlášena chráněným přírodním výtvorem.

Na Moravě se jaspis vyskytuje v Boršově nedaleko Moravské Třebové, u Ostrožné Nové Vsi a na úpatí Bílých Karpat (v soustavě starých lomů na andezit nazývaných Modrá voda nedaleko Komně). Pro úplnost je nutno zmínit nálezy jaspisu na Přerovsku, zejména v okolí Dřevohostic. Jsou předmětem zájmu archeologů i geologů a jejich místní původ se nepodařilo prokázat. Z geologického hlediska zde nelze výskyt jaspisu vysvětlit. Nejspíše jde o importovanou kamennou surovinu.

Jaspisový levalloiský hrot z Karolina

Jaspisy se rovněž nacházejí v moravskoslezské oblasti jako ledovcové souvky blízkého či neznámého původu, avšak jsou většinou malé, silně poznamenané transportem v ledovci. Nemají šperkovou kvalitu a nelze je použít jako „ozdobné kameny“. I když se jaspis používal v pravěku jako kamenná surovina, z našeho území nebyly dosud nálezy pravěkých artefaktů z jaspisu známy. Kupříkladu publikace „Drahé kameny v pravěku Moravy a Slezska“ od Ivana Mrázka (Moravské zemské muzeum, Brno 1996) jaspis v seznamu drahých kamenů uvádí, avšak nezmiňuje žádné nálezy pravěkých artefaktů zhotovených z jaspisu. Jeden významný archeologický nález – paleolitický hrot, byl dlouho považován za jaspisový. Jedná se o nález učiněný Jindřichem Wanklem, známým jako „otec moravské archeologie“, v roce 1849. Při svých výzkumech v jeskyních Moravského krasu Wankel objevil lebku jeskynního medvěda se stopami poranění, pod níž ležel kamenný hrot. Byl považován za zhotovený z jaspisu a ještě dnes je v různých textech dostupných na internetu Wanklův nález označován jako „jaspisový hrot“. Ve skutečnosti byl ale zhotoven z radiolaritu, což je podobně jako jaspis také odrůda kysličníku křemičitého, avšak na rozdíl od jaspisu je radiolarit silicitem biogenního původu (vznikl ze schránek mřížovců – radiolarií).

Levalloiské hroty z Karolína, jaspisový nahoře

V archeologii je světově známá lokalita Fontmaure ve střední Francii. Z mnohobarevného jaspisu, který se tam nachází, byly především neandertálci ve středním paleolitu vyráběny kamenné nástroje, zbraně, ale také jiné předměty (amulety, drobné skulptury). Na internetu k tomu lze získat mnoho informací. U nás však pravěké jaspisové artefakty představují zcela unikátní, dosud neznámé nálezy. A právě takové učinil archeolog Ladislav Jurášek v Karolínu (Kroměřížsko). Jedná se o dva jaspisové paleolitické artefakty. Jeden představuje jádro s místní retuší (5,1 x 3,8 x 2,5 cm), druhý hrot (5,5 x 3,8 x 0,8 cm) opracovaný levalloiskou technikou, což je technika výroby kamenných nástrojů používaná hlavně ve středním paleolitu a ojediněle i počátkem paleolitu mladého. Výrazná odlišnost jaspisového hrotu vynikne porovnáním s podobnými levalloiskými hroty z Karolína, jejichž kamennou surovinou je baltský pazourek a radiolarit.

Jaspis artefaktů z Karolína je jiný než jaspis z našich známých nalezišť. To může vést k zajímavým souvislostem při zkoumání jeho původu. V každém případě je objev paleolitických artefaktů z jaspisu, které u nás dosud nebyly známy, zcela unikátní.

Foto: autor