Ano, ať modrá či zelená, GAIA se zatím nezadržitelně ohřívá. Ponechme teď stranou hádky, nakolik za to může hlavně lidská činnost posledního milenia a nakolik matka příroda. Jedno je však zřejmé. Přiškrcování exhalací v historicky blízké době moc nepomůže. Na hrozící devastaci různých současných ekosystémů, ale také třeba svého dosavadního zemědělství, musíme reagovat rychle. S maximálním využitím nových i klasických vědeckých disciplin – od molekulární biologie rostlin až po pečlivé čtení kamenných trollích herbářů.

Když jsem psal zkraje ledna jeden ze svých začátečnických blogů (Discworld budoucnosti), končil jsem jej těmito řádky: “V třetím týdnu dubna plánuje „European Plant Science Organization“ (EPSO), což je společenství sdružující špičkové evropské odborníky „vědy o rostlinách“, svoji v pořadí již pátou výroční konferenci. Bude se konat ve Finsku, přesněji v Laponsku – aspoň si za polárním kruhem mj. na vlastní kůži ověříme momentální stav světového oteplování. Téma: „Plants for Life“ – tedy rostliny pro život. Nikoliv pro zítřek ani pro pozítřek , ale pro další desítku let.” Někteří tehdejší diskutéři vzápětí zpochybnili důvěryhodnost takových odbornických prognóz. Jeden z notorických (jak jsem později zjistil) psavců i diskutérů mi adresoval toto poselství: „ Pane kolego, píšete jako vědec nebo člověk vědou se zabývající. Jak tedy můžete napsat toto: "Bude se konat ve Finsku, přesněji v Laponsku – aspoň si za polárním kruhem mj. na vlastní kůži ověříme momentální stav světového oteplování"? Opravdu by mě moc zajímalo, jako vědeckou metodu k tomu použijete.„

Trvalo dlouho, než jsem se dostal k odpovědi, a to nejen kvůli prázdninovému výpadku. Ani dalším veličinám totiž ona konference zřejmě nebyla po chuti. Jmenovitě skandinávští trollové se domluvili s islandskými – a jak čtenáři možná vzpomenou, většinu západní i severní Evropy zalehl mrak sopečného popílku. Organizátorům nakonec nezbylo, než celou akci protentokrát „odpískat“ a vymyslet náhradní termín.

Laponskou zimu jsme nestihli, půvaby pozdního léta ale ano. Konference se konala na přelomu srpna a září, trollové ji tentokrát nechali na pokoji. Sešly-sletěly-sjely se bezmála tři stovky lidí. Prošedivělých či proplešlých vědců, ale také spousta těch začínajících, chytrých a bezostyšně kritických. Nacpaný program několika dnů (viz blíže zde) samozřejmě nelze popsat v jednom blogu. Ale výše zmíněné téma změn světového klimatu se prolínalo celým děním. Velmi stručně shrnuto: teplotní průměry i hladiny skleníkových plynů v evropských zemí stoupají a žádná “kjotská či kodaňská” opatření s tím téměř nic v potřebné době nenadělají. Jak to půjde dále, třebas až do roku 2100? Jak zle – ale taky možná dobře – to zasáhne přírodu i přísun toho, co nám prozatím poskytovala ?

Nejen současné moderní techniky či obory, ale i ty klasické pomáhají teď vědcům v jejich prognostikách. Třebas pomocí paleobiologického resp. paleoekologického studia kamenných „trollích herbářů“, tentokrát grónských.

Odledněné jihovýchodní pobřeží Grónska se stalo cílem různých paleobiologických expedic. Moderní techniky umožňují zjišťovat nejen taxonomický původ vzorků – ale i zkoumat jejich „kamennou anatomii“. Například stavbu listů gingka z tehdejších grónských lesů triasu či jury. Dovoluje dokonce stanovovat počty jejich průduchů (to jsou ty „pusinky“, jimiž rostlina dýchá), porovnávat je s architekturou listů současných. A tato data navíc korelovat s poznatky o tehdejších změnách jednak teploty, jednak množství CO2 v ovzduší.

Na EPSU tyhle kamenné trollí herbáře ukazovala a komentovala paleoekoložka Jenny Mc Elwain z UCD Science Centre Dublin. Z rozborů listů, stonků, ale i pylových zrn bylo možno doložit i výrazné změny v druhové pestrosti – biodiverzitě. Ve velikosti, v poměrech četnosti rostlin „nižších“ (bezcévných) a cévnatých. Hodnoceny byly i nálezy živočišné.

Tehdejší triasová Gaia pochopitelně ještě nebyla zatížena lidskou činností – zato nejrůznější tektonickou aktivitou. Původní průměrná teplota grónského ekosystému (160C) postupně stoupala, stoupal i obsah CO2. Již změna o 40C vedla k výraznému snížení biodiverzity. Po dalších 60C někde na pomezí triasu a jury (před 200 mil. let) ekosystém zkolaboval, nastalo masivní vymírání původní flory i fauny.Možná i trollové se tehdy z téhle země, byť ještě stále, ač monotónně zelené, odstěhovali. Bude také současná planeta Země pokračovat podle tohoto katastrofického scénáře ? Pokud se trend nezmění, mohla by oněch jurových podmínek dosáhnout kol roku 2100.

Snad to nepůjde tak rychle, přece jen je to dáma geologicky o těch 200 mil. let starší. Nicméně – berme vážně obecný závěr: druhová diversita, tolik nutná pro mnohotvárné fungování planety, není dar jednou provždy. Je mj. velmi závislá na zachování klimatických podmínek, jež podpořily její vznik. A je trvale vystavena ohrožení při jejich změnách.

A nutí nás,mimo jiné, skončit s různými ideologickými půtkami a brát vážně vědecká řešení. Jak ta směrovaná k ovládnutí naší vlastní „vulkanické činnosti“, tak ta pomáhající současnému světovému zemědělství v nových podmínkách.

Jistě, konference jednala také o různých typech biopaliv. Finové či Norové kupř. sázejí na výmladkové plantáže transgenních topolů s geneticky změněnou produkcí buď celulózy, nebo také ligninu. Palivem by mohla být nejen dřevní hmota, ale také „topolovice“. Ale upřímně – bez jaderné energie, výhledově pak jaderné fúze lidstvo tuhle kritickou kvadraturu kruhu asi nevyřeší.

A zemědělství? Aspoň deset přednášek zvažovalo způsoby, jak se bránit novým typům chorob standardních plodin, jak tyto plodiny šlechtit-měnit právě s ohledem na změnu teploty i vláhy či jak zavádět jiné, jak chránit stávající ekosystémy proti novým invazním rostlinám, jak uživit lidstvo nejen v Evropě, ale vůbec ve světě (potřeba zvýšení produkce potravin do roku 2030 až o 20%!!!).

Odpůrci „genových manipulací“ u rostlin, přijďte konečně k rozumu. Budoucí (a „budoucnost“ neznamená až za dvacet/třicet let, ale prostě nám klepe na dveře) „sustainable agriculture“, tedy udržitelné zemědělství, se bez genových technik nejrůznějšího typu prostě neobejde.Stane se zcela neudržitelným a lidská civilizace s ním. Už teď je pod pojmem „food safety“ chápána nikoliv nepřítomnost GM produktů ve vašem stejku či rýžové kaši, ale prostě jistota, že tu dostatečnou misku rýže vůbec získáte.

Jeden příklad z mnoha dalších: I laický čtenář nejspíš slyšel, možná i ode mne, o pšeničné sněti typu Ug99 ? Ug – znamená Uganda, 99 – tamní „endemit“, zjištěný v roce 1999. V současnosti ale již nalezený v Jemenu, na severu Afriky – a také v Indii. Naprostá většina pšeničných odrůd nemá k tomuto agresivnímu zabíječi vůbec žádnou odolnost, postrádá příslušné geny resistence. Známý nositel Nobelovy ceny a otec Zelené revoluce Norman Borlaug (zemřel loni ve stáří 94 let) věnoval studiu Ug99 poslední roky svého života. A varoval před touto tikající bombou. A jako jediné nadějné řešení doporučil co nejrychlejší přípravu transgenních odrůd pšenice, s geny buď izolovanými ze vzdáleně příbuzných obilovin (kupř. rod Brachypodium), nebo dokonce z rýže. Tož jak, organický farmáři ? Přestaneš pěstovat pšenici, kterou nejen žádné „bio“, ale zatím ani „abio“ pesticidy před Ug99 neochrání, nebo vezmeš za vděk tou odolnou, ač je GM? Nebo se vrátíme k jedlým plavuním či řasám?

Trollí herbáře varují.

Převzato z blogu Opatrny.bigbloger.lidovky.cz se souhlasem autora