Když si povídají stromy v Kanadě, proč by tomu tak nemohlo být v Beskydech? Profesorka Suzanne Simard (* 1961) se narodila do kanadské dřevorubecké rodiny a vztah k lesům získala jako studentka lesnictví v kanadských lesích. Dnes je profesorkou na Katedře lesnických a památkových věd a vyučuje na The University of British Columbia. Doktorát z lesnických věd získala na státní univerzitě v Oregonu a začínala jako vědecká pracovnice na ministerstvu lesů v Britské Kolumbii.
Vnesla revoluci do našeho nazírání na systém fungování lesů obecně. Její objevy o životě stromů a lesů jsou úžasné. Tvrdí, že stromy spolu komunikují, spolupracují a vzájemně se vyživují. Mateřské stromy podporují své děti, dřeviny si vzájemně půjčují cukry, jedle používají houbové sítě k obchodování se živinami. Prostě ona podzemní ekonomika je úžasná a většinou jsme o ní doposud neměli tušení.
Dovedete si představit, že mateřské stromy mění svoji kořenovou strukturu proto, aby vytvořily místo pro dětské stromy? Stromy podle této kanadské bioložky žijí ve vzájemné symbióze svých kořenových systémů a hub, jimiž putují uhlík, dusík a další prvky tam, kde je jich nedostatek. Suzanne Simard má i řadu odpůrců, kteří nechtějí připustit, že stromy spolu promyšleně komunikují. Lesy jsou podle profesorky daleko živější a odolnější, než bychom byli ještě nedávno ochotni připustit. Ať se nám to líbí, či nelíbí, kořeny stromů a houby usnadňují ko munikaci a interakci v rámci celého ekosystému. Dřeviny si například „půjčují“ cukry tam, kde dochází k deficitům.
Suzanne Simard přednáší, vyučuje a publikuje. Uzlové stromy dokonce dokážou v poledních fázích svých životů varovat ostatní rostliny před nebezpečím a v závěru svého žití podpořit ostatní silnými výboji energie.
Na otázku v titulku je odpověď samozřejmě jednoznačná. Když to funguje v kanadských lesích, musí to fungovat i v lesích beskydských. Jenže i v Kanadě má tato úžasná vědkyně řadu odpůrců. Ti nejprimitivnější nevěří, že stromy spolu komunikují. Ti odborně zdatnější debatují zasvěceněji, avšak také nesouhlasí. Přitom by u nás stačilo se zeptat zasloužilých hajných. Ti vědí svoje, ale neradi o tom hovoří, aby si někdo nemyslel, že fantazírují. Dnes mají oporu v pracích této úžasné ženy, kterou její odpůrci někdy také nazývají indiánskou vědmou.
Až půjdete do lesa, zkuste dát stromům i dalším rostlinám najevo, že věříte v jejich životy. Suzanne Simard také původně směrovali do pěstební péče s tím, že je to „práce pro holky“. Třeba u nás jednou vyjde kniha, jako v Kanadě v květnu tohoto roku s titulem, který v překladu zní „Jak jsem objevila matečné stromy“.