Skepticismus by neměl dle svých zásad reprezentovat striktní odmítání nových myšlenek, nýbrž otevřenou mysl.

Žádný badatel při posuzování podivných, zdánlivě nepochopitelných jevů, by neměl opouštět pozice zdravého skepticismu. Slovo „skepticismus“ pochází ze starořeckého „skepsis“, což značí „zkoumání“. Moderní skepticismus toho při objasňování mimořádných jevů dosahuje pěstováním kritického myšlení a nepředpojatým přístupem. A tak by nebylo moudré ignorovat fakt, že objasňování všelijakých podivných jevů z italské vesničky Canneto di Caronia, o nichž byl minulý článek (Záhada italských samovznícení), se věnoval i zástupce obce italských skeptiků, vyšetřovatel záhad Massimo Polidoro, jeden ze zakladatelů neziskové organizace ​​CICAP (Comitato Italiano per il Controllo delle Affermazioni sulle Pseudoscienze), založené roku 1989, svým způsobem adekvátní občanskému sdružení Český klub skeptiků Sisyfos (ČKSS), u nás založenému v prosinci roku 1994.

V letech 1987–1988, kdy novinář Piero Angela zorganizoval řadu setkání mezi italskými předplatiteli časopisu Skeptical Inquirer, byly definovány cíle a záměry skeptického sdružení a výbor byl ustaven jako „Italský výbor pro vyšetřování tvrzení o paranormálních jevech“. Kdy si výbor dal za cíl „podporovat vědecké a kritické zkoumání pseudověd, paranormálních jevů a nejrůznějších záhad s cílem podpořit vědecký přístup a kritické myšlení“. Zpočátku se CICAP zabýval především tématy parapsychologie (telepatie, telegnoze, telekineze) a spiritismem, postupem času se začal však jejich zájem rozrůstat i o oblasti alternativní medicíny, léčitelství a homeopatii, či legendy (historické i městské legendy). Přičemž homeopatie je u nás široce dostupná, v ČR ji praktikují tisíce lékařů, lékárníků a dalších odborníků sdružených v Homeopatické lékařské asociaci (HLA) i když homeopatické přípravky nejsou hrazeny z veřejného zdravotního pojištění.

Údajný vzestup popularity „pseudovědeckých jevů“ organizaci vedl ke změně názvu a od září 2013 písmeno P ve zkratce CICAP namísto původního paranormale (paranormální) již značí pseudoscienze (pseudovědecké). Nový název tak má zahrnovat nejen nadpřirozené jevy, ale také pseudovědecké myšlenky a tvrzení týkající se praktik, jejichž účinnost není vědecky prokázána, konspirační teorie a historické falzifikace. Seznam vyšetřování CICAP během jeho historie sahá od ověřování astrologických předpovědí, schopností proutkařů, mágů, fakírů a léčitelů, až po UFO a kontakty s posmrtným životem. Kdy si organizace CICAP klade za cíl úzce spolupracovat s italskými médii, aby zajistila „přesné zpravodajství o paranormálních a pseudovědeckých tématech“ : https://web.archive.org/web/20090802085646/http://csicop.org/genx/polidoro

Pozornost CICAP upoutaly i případy samovznícení, o kterých informovaly italské sdělovací prostředky jako o skupinách bizarních, zdánlivě nevysvětlitelných požárů v domácnostech. Místní tisk zmiňoval několik menších incidentů s elektrickými zařízeními a drobnými požáry, kdy tyto události byly interpretovány jako „pokračování fenoménu Caronia“, aniž by vedly k samostatnému vyšetřování. Například v březnu 2008 byly zaznamenány případy samovznícení v několika domech v italském Spoletu, kde však po pár dnech úkazy vymizely. V červenci 2008 byl pak ve Florencii hlášen podobný fenomén, kde podle dobových zpráv došlo ve dvou bytech k opakovanému vznícení oděvů, kusů nábytku a dalších předmětů bez zjevné příčiny. Šlo pouze o dva domy, incidenty netrvaly dlouho a nebylo zde zahájeno žádné rozsáhlé vyšetřování. Proto je také florentský incident obvykle uváděn jen jako krátká epizoda v přehledech podobných anomálních požárů, nikoli jako samostatná kauza. V dostupných zdrojích také není doloženo, že by tyto a jim podobné případy vedly k jejich objasnění. Šlo tu jen o lokální a krátkodobé jevy, které nebyly systematicky vyšetřovány. Zde o případech samovznícení v Cisterninu, kdy nešťastní obyvatelé požáry postižené domácnosti žádali místní úřady a instituce o pomoc:

CICAP, jak o tom v článku publikovaném 21. 1. 2011 informovala jeho členka Simone Angioni, se rozhodl vyšetřit případy záhadných samovznícení z Pavie. Jednalo se o obecní dům na Viale Sicilia, jemuž deník La Provincia Pavese věnoval celou stránku. Podivné úkazy se tu objevovaly během vánočních svátků a od 27. prosince, v tomto bytě už nikdo nespal kvůli řadě malých, spontánních požárů, které nutily obyvatele k neustálým obchůzkám a vyčerpávajícím obměnám hlídek. Hlášeno bylo celkem 45 požárů s vrcholem 14 požárů 6. ledna. Případy zdejšího samovznícení, podobné těm, které sužovaly v roce 2004 Canneto di Caronia, alespoň jak o tom informoval tisk, se jevil skeptikům z CICAP jako zajímavý. Situace rodiny, kterou tvořila žena středního věku a dvě děti, se pro ni zdála být neřešitelná a nevysvětlitelná. Požáry se objevovaly několik dní po sobě a několikrát denně, a to i před zraky odborníků, kteří sem přijeli mapovat průběh a okolnosti výskytu podivných jevů. Na vyšetřování se tu podílel hasičský sbor s pomocí milánské jednotky NBC, ARPA (Italské agentury pro ochranu životního prostředí), forenzní policie, ale i odborníci z Univerzity v Pavii. ARPA, hasičský sbor a policie shromáždily vzorky spálených látek a provedly měření vlivů na životní prostředí, ale vše se zdálo být v normě. Žádné příčiny požárů tu nikdo nenašel. Více zde: Odkaz

Na Nový rok tu hořela bedna s dokumenty, v posledních dnech pak hořelo několik svetrů, bunda a role papírových ručníků, a to i před zraky hasičů. A tak se Simone Angioni v sobotu s kolegou Luigim Garlaschellim vydala do bytu v nejvyšším patře budovy, který byl již cílem návštěv lidí v různých funkcích, co věřili, že mohou přispět k řešení zdejší neradostné situace. Jenže to už zástupci CICAP přišli, jak se u nás říká, s křížkem po funuse. Od pátečního večera, kdy ještě shořely ponožky uvnitř skříně, v bytě na Viale Sicilia k žádným dalším požárům nedocházelo. Luigi Garlaschelli, profesor na Univerzitě v Pavii, jinak též člen CICAP, zde pro laboratoř na katedře organické chemie odebral vzorky ze spálených ponožek a zbytků košile k analýze. „Samovznícení je velmi vzácné,“ řekl novinářům Garlaschelli. „A dochází k němu, když jsou tam špinavé hadry namočené v oleji nebo na látkách, které snadno hoří.“ Jenže se v každé místnosti vzňaly velmi odlišné, nezašpiněné věci. Ať už šlo o rukáv bundy, klobouk ve skříni, nebo telefonní seznam, přičemž žádnou zprávu o nálezu akcelerantů hoření u odebraných vzorků profesor Luigi Garlaschelli nepublikoval.

Jak Simone Angioni ve svém pojednání píše: „Bohužel, i když jsme tu celé odpoledne zůstali, nic se nestalo. A tak jsme se s tou ženou domluvili, že se vrátíme další den. Naším záměrem, po dohodě se ženou, bylo vrátit se následující odpoledne a rozdělit dohled nad jednotlivými místnostmi tak, aby nikdy nezůstaly prázdné, a také nainstalovat kamery schopné pokrýt většinu domu. Takto bychom, pokud by požár vznikl spontánně, jej mohli zdokumentovat; její syn a jeho partnerka by si navíc mohli užít odpoledne odpočinku mimo neustálý dohled a nemuseli by zůstat doma. Následující ráno, v neděli, otiskla La Provincia Pavese titulek Záhada zůstává, i pro CICAP. Zdá se však trochu přehnané nazývat to záhadou, když se v naší přítomnosti nestala žádná anomální událost, abychom si mohli ověřit, jak k ní došlo. Navíc by ze stejného důvodu bylo ještě riskantnější navrhovat vysvětlení.“ A tak Simone Angioni, jako zástupce CICAP, v případě samovznícení v Pavii, kterého sama nebyla svědkem, nakonec žádné unáhlené soudy na veřejnosti nevynesla.

Jiný přístup však CICAP zvolil v případě Canneta di Caronia, kde jeho zástupci po „prostudování“ záznamů záhadných jevů vyloučili věrohodnost sofistikovaných hypotéz, formulovaných samotnou Civilní ochranou. Kdy Massimo Polidoro a Marco Morocutti, jako zástupci CICAP, se měli už v roce 2004 do Canneta na důsledky tamějších prvních požárů zajet podívat. Ale teprve před 4 roky Massimo Polidoro, který sám o sobě říká, že se věnuje vědeckému zkoumání záhadných příběhů a epizod, aby se vydával po cestách „zdánlivě nevysvětlitelných událostí za účelem odhalení pravdy“, přišel na YouTube s vysvětlením událostí z Canneto di Caronia. Aby veřejnost náležitě poučil, že po celou dobu výskytu požárů v Cannetu nešlo o anomální jevy (což u nás svého času prohlašovali i zástupci Českého klubu skeptiků Sisyfos, když shlédli italskou televizní reportáž), neboť za veškerými záhadami z Canneta di Caronia našel lidský faktor, tedy jen výmysly a ruce žhářů. Svůj výklad publikoval Polidoro na YouTube pod titulkem Záhady Caronie: Město v plamenech. Zde jeho video, kde si lze nastavit české titulky :

V pátek 13. února 2004, jak to již dříve Massimo Polidoro popisoval, dorazil se svým přítelem fotografem Robertem Spampinatem na Sicílii. Oblast Canneta byla uzavřena, ale úředníci civilní ochrany jim dovolili prohlédnout si ulici s domy zapletenými do zdejší záhady. Hasiči postávající u domů zasažených požáry jim nedovolili do domů vstoupit a tak zůstali venku, na místě, kde byly nahromaděny všechny předměty zčernalé ohněm, ale k vidění toho tam pro ně moc nebylo. Podivná samovznícení zde již ustala a jediným incidentem v té době bylo podezření na ohořelou botu jednoho z obyvatel, který se na chvíli pro něco vrátil do jedné z požáry sužovaných domácností. Kdy profesor Giuseppe Maschio, kterého odbor civilní ochrany pověřil koordinací nejrůznějších expertů, jak i sám Polidoro uvádí, tehdy prohlásil: „Zatím se nic významného neobjevilo. Hypotéza, na které pracujeme, je technická událost, ale příčina je stále neznámá.“ Odkaz

Pracovní dokumenty expertní skupiny, kterou vedl profesor Giuseppe Maschio, uváděly úkazy, k nimž došlo i za přítomnosti italského četnictva. Oproti tomu žádný ze zástupců CICAP nebyl v Cannetu přítomen samovznícení, ani jinému úkazu, připisovanému technickým příčinám. Přesto CICAP v červenci 2014 zveřejnil svoje stanovisko k incidentům v Cannetu s příznačným názvem Niente X-Files, kde se říká: „Po pozorování na místě a prozkoumání důkazů shromážděných během prvních incidentů v roce 2004, které jsou stále k dispozici, CICAP plně souhlasí se závěrem státního zastupitelství. Všechny zkoumané objekty bez výjimky skutečně vykazují pouze popáleniny způsobené výhradně teplem aplikovaným zvenčí, například z plamene. U žádného z objektů nebylo pozorováno žádné poškození v důsledku vnitřního ohřevu, jak by tomu bylo v případě, že by ohřev byl elektrické nebo elektromagnetické povahy.“ Odkaz

Tedy podle skeptiků z CICAP i všechny zásuvky v domácnostech vykazovaly „pouze popáleniny způsobené výhradně teplem aplikovaným zvenčí, například z plamene“, což má vyloučit možnost, že by ohřev byl „elektrické povahy.“ K podobnému závěru u nás v kauze tzv. hořících zásuvek ze Strašic dospěl i Luděk Pekárek, reprezentant Českého klubu skeptiků Sifyfos, ve sdělovacích prostředcích roku 2009 vystupující jako konzultant Policie ČR. Podle Pekárka v domě, který už prohlédli geofyzici, energetici a elektrikáři, aniž přišli na to, co podivné úkazy způsobuje, strašili sami jeho obyvatelé. Ti však s Pekárkem mluvit nechtěli a Pekárek tak dění v domě posuzoval jen z fotografií a televizních reportáží. Přesto prohlašoval: „Když budu chtít zapálit zásuvku, donesu si hořlavou látku a nenápadně u toho škrtnu zapalovačem. Příčiny je třeba hledat v lidech, a ne v nějakých vnějších silách a elektromagnetických polích,“ řekl novinářům. Ve skutečnosti však zásuvky nikdo z obyvatel domu nezapaloval, ale docházelo v nich k výbojům díky bludným proudům. Za strašickým „elektropoltergeistem“ totiž stály vysokofrekvenční proudy, které v domácnostech odpojených od sítě můžou zahřívat spotřebiče, aniž by tyto byly zapnuté, nebo rozsvítit žárovky, protože přejdou i přes vypínač.

Jinak řečeno, pod tíhou skutečně kritického myšlení pak představa, že vše vyřeší lidský faktor, tedy ruka žháře, se v Cannetu hroutí jak domeček z karet. I když se Massimo Polidoro cítí být pevný ve svých skeptických kramflecích, v řešení celé záhady z Canneta i jemu uniká (možná jde spíše o záměr) řada podstatných souvislostí. Už jenom jak účastník diskuze @antoniodelucia3544 pod videem s pojednáním Massima Polidora napsal: „Pokud požáry zasáhly několik domů, ostatní obyvatelé s tím souhlasili, tak trestný čin by měl být přičítán i dalším osobám.“ Nebo jak v diskuzi @vocedallefrazioni píše: „Ale abychom byli skeptičtí (používám přídavné jméno, které máte tak rádi), vzhledem k tomu, že mluvíme o požárech, ke kterým došlo v určitém počtu domů, měli bychom předpokládat buď to, že žhářů bylo více, nebo že mezi vesničany existovalo spiknutí, nebo že existoval kodex mlčení. Jak je možné, že nějaký chlap vstoupí do několika domů a založí požáry různé velikosti a nikdo si toho nevšimne?“

Ale pokud snad běhá nějaký žhář po vsi se zapalovačem, nebo dokonce s letlampou, aby tu zapaloval co mu pod ruku přijde, kdy ho nikdo z místních nezastaví ani neudá v rámci nějaké omerty, sicilského mafiánského kodexu cti, je snad něco jako opice, aby tu šplhal na vršek sloupu s elektrickým vedením a cosi tam zapálil? A ještě k tomu nepozorovaně, aby při tomto akrobatickém výkonu nikým nebyl spatřen? Je pravda, že může poměrně jednoduše zapálit sedačku v nějakém automobilu. Ale jak na dálku, odněkud z úkrytu, mohl v roce 2004 způsobit třeba to, že se antény na autech náhle a bezdůvodně zahřívaly. Nebo že u nejrůznějších automobilů docházelo k samovolnému spouštění autoalarmů a centrálního zamykání. Nebo že mobilní telefony samy od sebe bezdůvodně zvonily a kompasy se tu doslova zbláznily? A jak dokázal za všechno odpovědný žhář způsobit i to, že když si energetici toho roku se zahořením vybavení v domácnostech už nevěděli rady a odpojili celou oblast od sítě, aby tak procházeli vylidněnou ulicí bez proudu, televizní přijímače a stereoaparatury se v domech samovolně zapínaly a v temné ulici začala vyhrávat hlasitá hudba. Kdy se také žárovky ve zdejších domácnostech bez proudu náhle rozzářily tak jasně, až shořela jejich vlákna.

V anglických shrnutích událostí z Canneto di Caronia se mluví často o působení „nadpřirozených sil“ při zdejších požárech, ale italské původní články z roku 2004 zmiňují i méně známé jevy, které působení nadpřirozených sil neevokovaly, jako perforaci či drobné praskliny na vodovodních trubkách. Tyto způsobovaly únik vody a poškozené díly karabiniéři odvezli k expertíze, avšak výsledky šetření nebyly zveřejněny. Je pravda, že když italská vláda ukončila financování výzkumu v Cannetu di Caronia v říjnu roku 2007, americký The Telegraph čtenáře informoval, že podle zpráv italské vlády za sérii nevysvětlitelných požárů klimatizací, ledniček, televizorů a mobilních telefonů v italské vesnici Canneto di Caronia byli zodpovědní mimozemšťané. Ve skutečnosti však profesor Francesco Venerando prohlásil: „Netvrdíme, že požáry založili malí zelení mužíci z Marsu, ale že za ně mohou síly co nevznikají v přírodě, schopné vytvářet velké množství elektromagnetické energie. Zabýváme se také dalším případem, který zahrnuje testování přísně tajných zbraní, rovněž schopných produkovat obrovské množství energie.“ Odkaz

Ostatně v Cannetu několik Italských vědců v některých případech samovznícení spojovalo s elektromagnetickým pulsem (EMP), pod nímž se rozumí vysoce intenzivní, širokopásmový, krátkou dobu trvající ráz elektromagnetické energie. Takovýto puls je velmi silný a dlouhé kovové předměty (trubky, kabely) se chovají jako antény, na kterých se indukuje vysoké napětí. Tato napětí a s nimi spojené vysoké proudy jsou schopny pak zničit elektrické spotřebiče, které nejsou v uzemněné schráně. Především však nelze popřít fakt, že interinstitucionální skupina v Cannetu od roku 2004 do roku 2007 provedla mimořádné množství měření za přímé účasti mnoha veřejných orgánů, aby zde následně dospěla k závěru, že tu byla zaznamenána zvýšená úroveň spontánní elektromagnetické aktivity, kterou experti nedokázali připsat známým přírodním jevům.

To měli špatné měřící přístroje či zařízení, nebo je snad neuměli používat? Kdy dokonce profesor Giuseppe Maschio z univerzity v Messině, který zde měřil magnetická pole a nedokázal určit jejich zdroj, tehdy konstatoval: „Jisté je jenom tolik, že toto magnetické pole, ať už pochází odkudkoliv, je tak silné, že ohrožuje lidské zdraví.“ Tedy i za zvýšenou úrovní spontánní elektromagnetické aktivity a silným magnetickým polem v Canneto di Caronia dle skeptiků z organizace CICAP, respektive podle Massima Polidora, stála ruka nějakého žháře?

Patent na rozum nikdo nikdy neměl, nemá a mít nebude. A tak pokud se někdo věnuje zkoumání záhadných epizod, aby se vydával po „cestách zdánlivě nevysvětlitelných událostí za účelem odhalení pravdy“, neznamená to ještě, že ji odhalí. Obzvláště když se jak klíště drží Occamovy břitvy, svatého grálu skeptiků, aby prožíval svůj sisyfovsky nekonečný boj s balvanem tlačeným na vrchol imaginárního kopce. Occamova břitva říká, že pokud existuje více vysvětlení pro tentýž jev, máme upřednostnit to nejméně komplikované. Jenže Occamova břitva není fyzikální zákon, ale heuristický princip. Je to jen heuristika, přežité pravidlo pro výběr hypotéz, které umožňuje dělat rychlá rozhodnutí s minimálním úsilím. Ve skutečnosti „jednodušší“ neznamená „pravdivé“.

Lidské smysly lze ošálit kouzelnickými triky. Ty se dají sice odhalit, ale přesto bude platit, že když na vlastní oči pozorujeme nějaký neobvyklý či výjimečný jev, neznamená to ještě, že vnímáme přitom celou realitu, neboť vnímáme jen její fragment. Proto také řada fyziků, jako teoretický fyzik a spoluzakladatel teorie strunového pole Michio Kaku, dnes říká, že náš současný pohled na realitu není úplný. Dr. Michio Kaku, profesor na City College of New York, který je jedním z nejvýznamnějších veřejných komunikátorů vědy, na stopáži 33:28 tohoto videa z pohledu fyziky vysvětluje, proč námi vnímaná realita není než její zlomek:

Tedy Occamovou břitvou při popisu reality nemůžeme nahradit interdisciplinární výklad nějakého jevu či úkazu proto, že je komplikovanější. Vždyť nakonec i teorie relativity je komplikovanější než newtonovská mechanika a kvantová mechanika je mnohem méně intuitivní než klasická fyzika a přesto lépe odpovídají datům. A to již existují i důkazy proti užitečnosti Occamovy břitvy v moderním strojovém učení, viz Further Experimental Evidence against the Utility of Occam’s Razor : Odkaz

Inu, neexistují jevy nevysvětlitelné, ale existuje na světě celá řada podivností dosud neobjasněných, či ne úplně vysvětlených. Sem patří i bizarní požáry, které nezakládá člověk, které bez pozorování a sběru dat nikdo neobjasní. Při jejich výkladu však nelze opomíjet dané souvislosti, i když se na první pohled může zdát, že s pozorovaným jevem nesouvisí.