V uplynulém roce jsme úspěšně vypustili 80 raket, nejvíc ve světě – chlubí se ruská Federální kosmická agentura (Roskosmos) ve své výroční zprávě. Z toho bylo 31 těles státního významu, 5 komerčních a 44 malých těles.

Ovšem to je starý způsob myšlení – jsme první v počtu úspěšných startů. Tento argument hrál roli na přelomu padesátých a šedesátých let. Od té doby se počítá, co tahle kosmická tělesa přinesla, což v případě vědeckých družic a sond se ukáže až po čase.

Na Marsu roku 2050

Třebaže na počátku kosmonautické epochy patřil Sovětský svaz k průkopníkům nových letů, později ho předhonily Spojené státy, nicméně pořád se snažil v kosmickém závodu udržet. Kolaps ruské ekonomiky na sklonku osmdesátých let zavinil, že kosmonautika a raketová technika ztratily prestižní a strategický význam. Kreml na ně vydával jenom udržovací minimum.

Před dvěma roky premiér Dmitrij Meveděv oznámil, že do roku 2020 investuje vláda do raketokosmického průmyslu 2.1 bilionu rublů (1.3 milionu korun).

Podle rámcového plánu, o němž se jedná v Kremlu, by se měli ruští kosmonauti vysadit na Měsíci v roce 2030 a na Marsu do roku 2050.

Technika stará půl století

Po rozpadu Sovětského svazu se muselo Rusko vypořádat s řadou problémů. Předně hlavní kosmodrom Bajkonur ležel za hranicemi – v Kazachstánu. A mnoho raket využívalo motorů, systémů a zařízení z jiných republik, zvláště z Ukrajiny a Pobaltí. Rakety a kosmická tělesa zastarávala, většinou vycházela z techniky padesátých a šedesátých let 20. století.

Dosud nejsilnější raketu Proton, která maximálně vynese 25 tun užitečného nákladu, používají už od roku 1967. Nebývá příliš spolehlivá a používá toxická paliva. Pravda, v letech 1987 a 1988 startovala Eněrgija, která měla nosnost až 80 tun – jednou letěla s maketou orbitálního křižníku a podruhé s raketoplánem Buran. Ale po skončení studené války pro ni chyběly civilní a vojenské užitečné náklady, navíc byla velmi drahá. Skončila ve šrotu.

Po dlouhé době nová raketa

Kreml rozhodl postavit nový kosmodrom na východě v Amurské oblasti – dnes se nazývá Vostočnyj. Třebaže se jeho výstavba opožďuje, koncem letoška by ho chtěli zprovoznit.

Rusové se pustili i do vývoje nových raket. Loni, dvacet let od prvního náčrtu, otestovali nosič Angara. Zatím uveze necelé 4 tuny. Její vrcholná verze má za několik let dopravovat na nízkou oběžnou dráhu 35 tun, případně 50 tun. Angara má tu přednost, že používá klasická nejedovatá paliva. Do běžného provozu by ji chtěli zařadit na počátku dvacátých let.

Loni vynesla raketa Sojuz-2.1a nákladní stroj Progress na Mezinárodní stanici ISS. Tento nosič koncipovaný v padesátých letech pod označením R-7 či Sojuz a od té doby mnohokrát zdokonalený je podle mínění odborníků z Evropské kosmické agentury (ESA) nejspolehlivější raketou všech dob. Sojuz-2.1a může vozit na nízkou dráhu náklad až 7.8 tuny, zatímco klasický Sojuz jenom 6.5 tuny.

Za 15 let na Měsíci

V roce 2030 by měli stanout první ruští kosmonauti na Měsíci. Plánuje to firma Eněrgija v Moskvě-Podlipkách, podnik, v němž se zrodily první sovětské družice, sondy a kosmické lodi.

Eněrgija vyhrála už dřív konkurz na nové plavidlo nazývané Perspektivní pilotovaný dopravní systém (ruská zkratka PPTS) a neoficiálně „Rus“. Je to obdoba amerického Orionu – kabina ve tvaru kužele a válcový servisní modul. Má mít tři verze:

*Pro dopravu 6 kosmonautů a půl tuny nákladu na nízkou dráhu okolo Země.

*Pro dopravu 4 kosmonautů a 100 kg nákladu na dráhu okolo Měsíce.

*Pro samostatný let 4 kosmonautů po dobu jednoho měsíce.

Podobně jako Orion má startovat a přistávat desetkrát. Firma Progress má vyvinout novou superraketu pro dálkové operace. Angara nebude stačit.

Těžba surovin na Měsíci

Bezpilotní zkoušky PPTS mají začít v roce 2021. O tři roky později by se v něm měli proletět kosmonauti. Na výlet okolo Měsíce by se Rusové vydali v roce 2028 a přistání plánují na rok 2030. Budování příbytků potrvá určitě dvě desítky let. Ovšem v kosmonautice se termíny dodržují jenom výjimečně – kvůli technickým a finančním obtížím.

Měsíc je blízkým zdrojem mimozemských nerostných surovin i vody. Přitom těžba nerostů by neměla být komplikovanější než v arktických a antarktických oblastech na Zemi – uvažují Rusové. Přenést na Měsíc by se mohla i průmyslová výroba ekologicky nebezpečná na Zemi. Avšak je otázkou, jestli se mezitím nepřijde na lacinější metody těžby tady na Zemi, případně na kvalitní náhražky těchto surovin.

Tento program ruské kosmonautiky vypadá slibně. Nicméně bývá zvykem, že každá nová vláda reviduje plány předchozí. Je tedy otázkou, jestli po odchodu dvojice Putin-Medveděv jejich nástupci nenajdou jiné priority.

MfD, 17.1.2015