Když před půldruhým desetiletím mluvil Elon Musk o osídlení Marsu, považovali ho snad všichni za snílka. Nedávno mu internetový gigant Google a osvědčený finanční investor Fidelity poskytly na další rozvoj jeho firmy miliardu dolarů. Musk už není snílek, ale seriózní podnikatel v raketokosmické oblasti. Ke svému cíli pokračuje velmi cílevědomě po krůčcích.
Na internetových projektech tento podnikatel původem z Jižní Afriky zbohatl – vydělal dvě miliardy dolarů. Když začal přemýšlet, kde by je nejlépe dál investoval, napadl ho vesmír. V roce 2002 založil na zelené louce firmu SpaceX a najal první inženýry.
Nejdražší je Ariane
Hned na počátku si uvědomil, že doprava do vesmíru je velice drahá – každý start s sebou přináší rovněž zánik nosné rakety; ovšem pokud nepočítal mnohonásobně použitelné raketoplány, jejichž provoz byl rovněž neúměrně vysoký. Ceny za vynesení užitečného nákladu jsou vysoké. Americké firmy nabízely start rakety za 60–80 milionů dolarů, stejně ceny požadují Rusové. Čína byla uprostřed: 70 milionů. Francouzská společnost Ariane, která vynáší nahoru polovinu komerčních družic, požadovala dokonce 100–200 milionů.
Jestliže chce Musk obstát, musí nechat postavit raketu, která může startovat víckrát. Požádal své inženýry, aby mu ji sestrojili. Samozřejmě ne hned, ale postupně s tím, jak budou získávat praktické zkušenosti. Uvědomil si, že musí snížit i náklady na veškerou výrobu. Jak? Jednoduše – všechno bude vyrábět v jedné fabrice. NASA a velké raketové firmy totiž mají rozeseté továrny po mnoha koutech, odkud dopravují jednotlivé díly k závěrečné montáži do jednoho střediska, a tohle všechno hodně stojí.
Obsluha ISS
Za sídlo své firmy zvolil Musk čtvrť Hawthorne v Los Angeles v Kalifornii.
První raketu nazvanou Falcon 1 vysokou 21 metrů začali zkoušet v březnu 2006. Až při čtvrtém pokusu byla úspěšná – 28. října 2008 vynesla družici vážící 165 kilogramů. Ovšem v té době už dokončovali nosič Falcon 9 vysoký 55 metrů. A Falcon 9 uspěl hned napoprvé – 4. června 2010 vynesl do vesmíru maketu lodi Dragon.
Space X vyhrála kontrakt NASA o zajištění dopravy nákladů na Mezinárodní kosmickou stanicí ISS. A dostala dotaci na dokončení Falconu 9 a nákladní verze Dragonu ve výši 278 milionů dolarů. V prosinci 2008 podepsali zástupci firmy s kosmickou agenturou smlouvu na dvanáct letů s nákladem na ISS za 1,6 miliardy dolarů.
První zkušební cestu k ISS uskutečnil Falcon 9-Dragon 8. prosince 2010. Od května 2012 je jedním ze zásobovačů posádky stanice. Poprvé tam dovezl 521 kilogramů potravin, oblečení a elektroniky. Nazpátek s sebou vzal 600 kilogramů materiálu, s nímž přistál v Pacifiku. Loni v dubnu dovezl na ISS už 2,3 tuny.
Cenová válka mezi majiteli raket
Mezitím vynesl Falcon 9 na geostacionární dráhu spojovou družici pro lucemburskou firmu SES – úspěch, s jakým se žádný soukromník nemůže pochlubit. Za to Space X inkasovala 55 milionů dolarů. Od té doby pak tři další spojové družice na geostacionární dráhu.
Začátkem ledna se nezdařilo přistání vypotřebovaného prvního stupně Falconu 9 na speciální plošinu uprostřed Atlantiku. Raketa se sice na plošinu strefila, ale převrátila se. To není nic strašného, havárie v raketové technice jsou – stejně jako při zkouškách jakékoli jiné techniky – běžné. Jakmile tento způsob měkkého přistání firma zvládne, mělo by stát vypuštění rakety neuvěřitelných 5–7 milionů dolarů.
Úsilí Space X vyvolalo cenovou válku. Samozřejmě nasmlouvané starty za staré ceny platí. Avšak do budoucna ohlašuje Ariane snižování cen, totéž budou muset udělat Rusové a Číňané. Ve svém důsledku by to mohlo vést i k revoluci v systému výroby raket podle Muskova vzoru a ke snaze zavést vícenásobné použití prvních stupňů.
Nová sedmimístná kosmická loď
Inženýři Space X pokračují ve vývoji dalších strojů. Letos by měla zkušebně startovat mohutná raketa Falcon Heavy vysoká takřka 70 metrů. Na nízkou dráhu do 600 kilometrů má dopravovat náklad 53 tun a na geostacionární dráhu 12 tun, později dokonce 21 tun. Tím se přiblíží k minulým superraketám, jako byly Saturn 5 a Eněrgija. Její používání by měl zlevnit bezpečný návrat prvních dvou stupňů a jejich opětovné nasazení.
První kontrakty pro Falcon Heavy už zástupci Space X podepsali. Firma Intelsat chce pomocí této rakety vypouštět spojové družice. Rovněž vojenské letectvo a NASA mají zájem.
Loď Dragon od začátku koncipovali pro dvě verze: nákladní a osobní. Nákladní už se osvědčila. Osobní pod označením Dragon V2 by měla zkušebně letět bez lidí koncem letošního roku, s posádkou příští rok.
S tvarem nosu dopravního letadla váží něco přes 4 tuny, je dlouhý 6 metrů a maximální průměr má necelé 4 metry. Do prostoru 10 kubických metrů by se mělo vejít sedm lidí. Po připojení k ISS by mohl zůstat ve vesmíru až sedm měsíců, stejně jako ruské lodě Sojuz. Svými parametry odpovídá toto plavidlo přibližně Boeingu CST-100.
Space X a NASA se dohodly, že jeden start by měl stát 160 milionů dolarů, tedy něco přes 20 milionů za jedno sedadlo. Naproti tomu Roskosmos nyní požaduje 76 milionů za jednoho astronauta. Do praktického provozu by mohli tento stroj nasadit koncem tohoto desetiletí, stejně jako CTS-100.
Výhledy kolonizace Marsu
„Na Marsu můžete vybudovat udržitelnou civilizaci a vytvořit něco opravdu velkého,“ prohlásil Musk v únoru 2012 v Londýně, když mu Královská společnost udělila zlatou medaili za příspěvek ke komercializaci vesmíru.
Podle jeho představy by první osadníci, kterých by nebylo víc než deset, vybudovali první základnu a nejdůležitější infrastrukturu. A potom by za nimi následovali další. Musk počítá s kolonií 80 tisíc lidí, která by žila v podzemních krytech chráněných silnou vrstvou zeminy před kosmickým zářením. Sám Musk, jemuž je nyní čtyřiačtyřicet let, by chtěl strávit na Marsu penzi. Je otázkou, jestli se podaří ještě za jeho života takový gigantický projekt uskutečnit.
Podle původních plánů NASA by výprava lidí na Mars přišla na 500 miliard dolarů. Další nadšenec Robert Zubrin tvrdí, že přímé náklady by se pohybovaly od 30 do 50 miliard dolarů. Ovšem soukromý projekt by byl podle jeho názoru mnohem lacinější – asi 5 miliard dolarů. To se však zdá nepodložené.
Internet zaplatí osídlení Marsu
S výjimkou první výpravy by se daly náklady na jednoho osadníka vyslaného na Mars stlačit na půl miliónu dolarů – domnívá se Musk. Celkové náklady na vybudování kolonie odhaduje na 36 miliard dolarů. Ovšem je třeba počítat s tím, že ceny všech kosmických projektů nikdy neodpovídaly plánovaným, vždycky vzrostly, někdy až mnohonásobně.
Miliardář Musk nemá tolik peněz, aby kolonizaci Marsu sám financoval. Vymyslel však způsob, jak takové prostředky získat. Opět je to převratná myšlenka.
„Počítá s postavením a vypuštěním kolem 4000 družic, které ve výšce 1100 kilometrů vytvoří nový družicový systém pro internetové celosvětové spojení s rychlostí gigabit za sekundu,“ říká Jan Kolář, ředitel České kosmické kanceláře. „Bude to stát 10 až 15 miliard dolarů. Uživatelské terminály se budou prodávat za méně než 300 dolarů. Z jejich prodeje a provozu tohoto internetového systému Musk hodlá financovat budoucí lety lidí na Mars a výstavbu marsovských základen. Dalším krokem k osidlování Marsu bude nová koncepce meziplanetární dopravy. Založí ji na zcela novém technickém řešení, které kosmické cestování výrazně zlevní, Musk ji představí koncem roku.“
Tuhle představu oznámil Musk před třemi týdny v Seattlu při otevírání nové továrny na vývoj a výrobu družic. Měl by tam uplatnit stejně revoluční přístup, jaký Space X s úspěchem používá k výrobě raket. Družice budou určené jak pro vědecký výzkum, tak pro praktické aplikace.
Snílek Elon Musk nepochybně inspiruje revoluci v kosmonautice. Je příznačné, že to nedělá státní podnik, jako třeba NASA, ale soukromý podnikatel, jehož neotřelé nápady nebrzdí žádní politici či vládní úředníci.
Vyšlo v MfD 7. 2. 2015
Se svolením autora převzato z www.karelpacner.cz