VĚDA: Původní příroda a invazní amatéři
V horách Orlických leží krásná obec Sedloňov. Vedle jiných půvabů skrývá jeden unikát – obrovské přírodní alpinum pana Grulicha. Více než 2000 rostlinných druhů, posbíraných doslova po celém světě. Kombinace místních skal, potoka a potůčků, bažinaté louky, mrazivých „kapes“ i trvale chráněných míst dává mimořádné možnosti pro pěstovaní skutečných botanických špeků. Místo známé mezi amatérskými zahradníky i kovanými botaniky. Místo radosti – a také zdroj opakované kritiky typu „tohle do Orlických hor nepatří“. Voda to odnese, ptáci to roznesou – a kde se potom máme dobrat původní pravé přírody?
Kde jest pravda? Bolševník, křídlatka, záhony vlezlých netýkavek kolem našich řek – a další a další invazní druhy varují. Ale lze za takového nepřítele považovat nějakou mrňavou dřípatku či lomikámen někde zpod Nanga Parbat?
Maje obdobné zkušenosti ze svých diskusí na téma „..jak nám mohou utéci do volné přírody ti transgenní trifidi.. „ obrátil jsem se pro odpověď k odborníkům. A radostně zjistil, že tenhle problém již vlastně dost dlouho diskutuje třebas plénum Čs. botanické společnosti. Koneckonců, klepněte si na http://cbs.ibot.cas.cz/forum.htm. S postoji takovými i opačnými, konečně, přesvědčte se sami/samy. Připouštím, že mi byl asi nejbližší názor pana prof. Herbena. Aniž bych mu hodlal jakkoli podkuřovat (kdo umí, umí a není mu toho třeba, že..) velmi oceňuji jeho smysl pro realitu . Jen krátký citát :
„Absurdita rozlišování mezi necíleným a cíleným zásahem obzvlášť dobře vysvitne v různých programech druhové ochrany nebo ochrany společenstev. Existuje řada programů, v nichž vytváříme stanoviště, která v dnešní krajině mizí nebo již neexistují, a čekáme, které druhy se na nich kdy objeví. To se zdá být všeobecně přijatelné. Naproti tomu vysadit tam nějaký ten cílový druh je zapovězeno strašným zákazem. Takže přírodu je možné měnit libovolně tak, aby se v ní dařilo kytkám, jež máme rádi; je možné potlačit jejich konkurenty (třeba cílenou sečí, nebo i vykopáním či herbicidem), nepřímo pomoci cílovým druhů překonat migrační bariéru je také možné (třeba sekačkou nebo ovcemi, na nichž ulpívají diaspory), ale přenést diaspory nebo dospělé rostliny přímo už ne. Proč zrovna tady má být vedena hranice, Bůh suď. K biologii kytky přece patří kompetice a abiotické podmínky úplně stejně jako její šíření; výskyt kytky je možný jen tehdy, pokud jsou splněny všechny tyhle podmínky. Pokud u některých podmínek (třeba té kompetice) je povolena cílená manipulace (a cílenou myslím to, že zlepšuje šanci přežití mé konkrétní cílové kytky, případně přežití vůbec umožňuje), nevidím sebemenší důvod, proč v zásadě stejná cílená manipulace by neměla být povolena u nějaké jiné (toho šíření). Je samozřejmě pořád rozdíl mezi dosetím a vysazením, ale stejný argument lze použít pro to i ono. Myslím si docela silně, že skutečně není žádný vědecký důvod pro to, aby některé manipulace byly povoleny a jiné ne; pokud jsme jako vědci rozhodli vůbec něco aktivně dělat za účelem výskytu nějakého druhu nebo souboru druhů, přistupujme ke všem manipulacím korektně a stejně. ….“
A jako správnému demagogovi mi samozřejmě nedá nepřihřát si vlastní polívčičku: pokud si připustíme významnou úlohu nejen přirozené mutageneze, ale také občasného „horizontálního genového přenosu“ v celém tomhle ekologicko-fylogenetickém kolotání, nevyznívá obdobně absurdně ona diskuse na téma „přirozené/nepřirozené“ u geneticky modifikovaných plodin? Jak že to napsal kolega Herben? „…Myslím si docela silně, že skutečně není žádný vědecký důvod pro to, aby některé manipulace byly povoleny a jiné ne; pokud jsme jako vědci rozhodli vůbec něco aktivně dělat za účelem výskytu nějakého druhu nebo souboru druhů, přistupujme ke všem manipulacím korektně a stejně. ….“
Převzato z blogu Opatrny.bigbloger.lidovky.cz se souhlasem autora
