Nejen lidé, ale i zvířata jsou stále více při těle. Neplatí to zdaleka jen pro domácí mazlíčky, které překrmujeme stejně jako sebe. V posledních desetiletích ztloustla i laboratorní zvířata, která jsou krmena stále stejně. Dokonce i „divocí“ volně žijící potkani přibírají s každou novou generací na váze. Něco je vzduchu, ve vodě …

Recept na léčbu obezity se zdá jednoduchý. Méně jíst a více se hýbat. Snížit příjem energie s potravou a zvýšit její výdej fyzickou námahou. Výzkum týmu vedeného Davidem Allisonem z University of Alabama (Klimentis Y. et al. Proc. R. Soc. B doi: 10.1098/rspb.2010.1890) ukázal, že současná pandemie obezity má zřejmě mnohem rozvětvenější kořeny a podstatně komplikovanější řešení. Za posledních padesát let neztloustlo jen lidstvo, ale i zvířata.

Skutečně rychle „kynou“ šimpanzi držení v zajetí. Jejich populace je každých deset let v průměru o 33 % těžší. Populace drobných opic kosmanů ztloustnou v zajetí každých deset let o 9 %. Populace laboratorních myší „ztěžknou“ za stejnou dobu o 12 % . Laboratorní potkani jsou na tom relativně nejlépe. Jejich populace tloustnou tempem 3 % za deset let. To populace divokých potkanů žijících v okolí Baltimore nabírají každých deset v průměru 7 % tělesné hmotnosti. Naši domácí mazlíčci na tom zdaleka nejsou tak zle, jak by se mohlo zdát při pohledu na některé zvláště vypasené exempláře. Populace domácích koček tloustne v průměru o 10 % každých deset let. Psí populace nabírá deka a kila tempem 3 % za dekádu.

Nejděsivější je zjištění, že s postupem doby tloustnou i populace zvířat, u kterých je měřen jak kalorický příjem, tak i kalorický výdej a o kterých se díky tomu ví, že konzumují a vydávají stejně energie jako populace jejich hubenějších předků. Nabízí se proto otázka: „Z čeho tato zvířata tloustnou?“

„Na vině musí být nějaký jiný faktor z podmínek životního prostředí,“ řekl David Allison v rozhovoru pro The Scientist.

Na Allisonově seznamu podezřelých faktorů stojí nejvýše znečištění životního prostředí a viry. Především chemikálie ze skupiny tzv. endokrinních disruptorů, jako je například komponenta mnoha plastů zvaná bisfenol A, dokážou významným způsobem zamávat s křehkou rovnováhou hormonů v těle a narušit ustálenou látkovou výměnu. Některé studie dokazují, že infekce určitými typy adenovirů zdaleka nevyvolávají jen nepříjemné nachlazení. Z rýmy se sice vyléčíme, ale obezita, kterou nám virus v těle „zažehnul“, nám zůstane jako nepříjemné dědictví „týdne plného kapesníků“.

Nemůžeme hodit veškerou vinu za naše „pneumatiky“ v oblasti pasu a dvojité či trojité brady na viry nebo endokrinní disruptory. Není pochyb o tom, že bychom měli méně jíst a více se pohybovat. Podobně jsou na tom asi i „divocí“ potkani z Baltimore. Dá se předpokládat, že mají dneska u popelnic mnohem bohatší stůl, než jaký se jim nabízel před půlstoletím, a při shánění potravy toho pak i méně naběhají. Ale neměli bychom si být tak moc jistí, že příčinám pandemie obezity do detailu rozumíme. Ostatně není to tak dávno, co byla tuberkulóza připisována podvýživě, prionová onemocnění, jako je Creutzfeldt-Jakobova choroba, byla dávána za vinu virům a horečku omladnic odmítaly i přední lékařské kapacity uznat za „nemoc špinavých rukou“ porodníků. A ještě dnes se najdou blouznivci popírající úlohu viru HIV při vzniku choroby AIDS.

Lidský adenovirus AD36 vyvolává u pokusných zvířat tloustnutí a lidští tlouštíci jsou jím nakaženi třikrát častěji než hubeňouři. A tak visí ve vzduchu docela zajímavá možnost, že obezita je infekční onemocnění a mohla by nás proti ní chránit vakcína. Pokud by se prokázal významnější vliv endokrinních disruptorů, pak by zase léčba obezity mohla kromě diety a propocených triček zahrnovat i stěhování na místo, kde ještě tolik endokrinních disruptorů není. Jenže ani to by nemuselo zabrat. Již zmíněný endokrinní disruptor bisfenol A je s to měnit aktivity některých genů. Takto změněnou funkci genů pak zdědí potomci. Generace odkojená z láhví, z jejichž plastu se uvolňoval bisfenol A, může tíhnout v důsledku pozměněné aktivity genů k obezitě. Generace jejich dětí, které už sály náhražku mateřského mléka z lahví nesoucích nálepku „Bisphenol A- free“ čili „prosté bisfenolu A“, může mít aktivitu genů pozměněnou stejně. Jednoduše zdědily „rozhozené“ geny od svých bisfenolem odkojených rodičů.

Navzdory tomu, co říká nejnovější výzkum na poli vzniku obezity, si ale ani dneska neosladím kafe a radši se projedu na kole. Co kdyby se nakonec ukázalo, že se David Allison a jeho kolegové kardinálně „sekli“ a my máme své „pneumatiky“ a druhé brady přeci jen pevně pod kontrolou.

Převzato z blogu JaroslavPetr.bigbloger.lidovky.cz se souhlasem autora