Na letošním seznamu cen vyhlašovaných nadací Česká hlava chybí cena, která vloni vzbudila bezkonkurenčně největší pozornost. Cena předsedy rady vlády pro výzkum, vývoj a inovace určená pro vědce, kteří se významně zasloužili o popularizaci vědy, se udělovat nebude. Vloni ji odmítl přijmout Jiří Grygar s odůvodněním, že cenu instituce, jež systematicky škodí české vědě nechce. Zastínil tak všechny, kdo obdrželi jiné ceny a spořádaně je přijali. Letos už tuto cenu nedomítne ani Jiří Grygar ani nikdo jiný, protože byla zrušena bez náhrady.
Vyřešení loňských nepříjemností s cenou za popularizaci vědy tak vzbuzuje asociaci s Nohavicovým receptem na to, jak zabránit padání chleba namazanou stranou dolů. Nohavica zpívá: „.. máslo bych zrušil.“ Myslím, že by bylo zavádějící něco takového České hlavě podsouvat. Zcela jistě byla ke zúžení počtu cen ze sedmi na šest motivována snahou nenechat se rozptylovat od hodnocení originálních výsledků vědeckého bádání tím, že by se musela zabývat i posuzováním počinů na poli vědecké popularizace. Také dnes už bývalé členy Rady vlády pro výzkum vývoj a inovace bychom asi neměli podezírat z revanše ve stylu „zlobili jste, tak nic nedostanete“. Takhle snad mohl uvažovat Josef Švejk při analýze politické situace po sarajevském atentátu (po tom, při kterém pod sedmi kulemi padl vévoda Ferdinand, nikoli po tom, v kterém byl zrazen Václav Klaus svými spolustraníky). Švejk došel hlubokou úvahou k závěru, že ze srajevského atentátu bude válka, protože to si nedá Rakousko líbit. Tuším, že Josef Švejk celkem přímočaře konstatuje: „Zabili jste mi strejčka, tak tady máte do držky!“ Tak švejkovsky by se určitě úctyhodná instituce typu Rady vlády nezachovala. Spíše se chce věřit, že dnes už bývalí členové Rady vlády usoudili, že v době ekonomické krize a nedostatku prostředků na vědu, výzkum a inovace je třeba strčit obnos určený na cenu do „kafemlejnku“ a semlít jej na podporu bádání v českých, moravských a slezských luzích, hájích a úvalech.
Zrušení ceny, jež si mohla dělat čáku na „národní cenu za popularizaci vědy", pan doktor Grygar asi neopláče. Jak vloni jasně ukázal odmítnutím ceny, nepopularizuje astronomii pro vyhlídku na tučný obnos, osobní slávu nebo příležitost vystoupit v televizní estrádě, která se při příležitosti předávání „českých hlav“ tradičně pořádá. Popularizuje zjevně proto, že ho to baví, a také proto, že to považuje za prospěšné jak pro astronomy a astronomii, tak i pro nás, kteří jsme v tomto oboru laiky a pocit pochopení tajů vzniku vesmíru, černých děr, explozí supernov a dalších kosmických fenoménů se u nás dostavuje letmo právě při těch příležitostech, kdy nám je přibližuje pan doktor Grygar.
Absence „národní ceny za popularizaci vědy“ má jeden nepříjemný důsledek. Pro udělení prestižní evropské Science Communication Prize (býválé Descartovy ceny Evropské unie za popularizaci vědy) je požadováno, aby kandidát byl nejprve oceněn na národní úrovni. U nás teď takovou cenu nemáme, a tak je jisté, že se Jiří Grygar ceny Science Communication Prize v nejbližší době nedočká, i když si ji zaslouží, slušela by mu a snad by ji i přijal.
Stálo by proto za úvahu, zda by se za zrušenou popularizační Českou hlavu přeci jen neměla hledat seriózní náhrada. Například tím, že by byl vhodně upraven statut některé z cen Učené společnosti České republiky nebo medaile Vojty Náprstka udělované za popularizaci vědy Akademií věd České republiky. Zároveň by bylo žádoucí, aby se případná národní cena za popularizaci vědy neudělovala jen popularizujícím vědcům, jak tomu bylo v loňském nepovedeném ročníku České hlavy. Oceněna by měla být práce vynikajících publicistů, redaktorů a novinářů. Vědci na žurnalisty přibližující vědu veřejnosti často žehrají a hrozí se nad kvalitou zpráv a reportáží o vědě. Národní cena za popularizaci tuto tristní situaci jistě nezachrání, ale ke zlepšení současného stavu může snad přeci jen přispět. Novinářů a redaktorů, kteří popularizují vědu dobře, kupodivu není zas tak málo. Bohužel, jejich neumětelští kolegové se těší mnohem lepším pozicím jak v redakcích, tak i mezi čtenáři, diváky a posluchači. Ti nejlepší čeští žurnalisté z oboru "pop-science" by si národní cenu za popularizaci vědy určitě zasloužili. Světská sláva je sice jen pouhá polní tráva, ale na druhé straně tu platí i příslovečné "komu čest, tomu čest".
Převzato z blogu JaroslavPetr.bigbloger.lidovky.cz se souhlasem autora