Krátce před prezidentskými volbami zveřejnili ve Francii dva sociologové z Centre national de la recherche scientifique (CNRS) předběžné výsledky studie, která se ptala skoro 7000 mladých Francouzů na jejich názor ve vztahu k poměrům mezi náboženstvím a společností. Cílem socioložky Anne Muxelové a jejího kolegy Oliviera Gallanda bylo lepší pochopení dynamiky politického a náboženského radikalismu francouských mladistvých. Jejich předběžná kvantitativní vyhodnocení potvrdila už v řadě prací etablovanou skutečnost, že muslimská mládež má daleko více než nemuslimská tendence k nábožensky-fundamentalistickému světonázoru.

Skutečně zajímavé jsou ale zjištění této studie s pohledem na kausální dynamiku, která stojí v pozadí, skrze náboženský konzervativismus, sociální odloučení a kulturní konfrontaci s většinovou společností zesílené identifikace s dominantním obrazem světa.

Doteď je to jedna z mála oficiálních studií, které jdou konkrétně po relativním významu výchovy a rodinného života ve vývoji identifikace – v rozporu ke standardnímu narrativu politicko-náboženské radikalizace coby vyjádření diskriminací, rasismem, nerovností ve vzdělání a uplatnění poháněné frustrace. Ke štěstí anti-Le-Pen koalice vyjde studie ve své komplexní podobě až po volbách, aby nebyla zbytečně dodána pochybnostem pravicových populistů o materialistickém narrativu o oběti vědecká legitimizace. „Le Monde“ se dokonce ptá, zda si jsou sociologové vědomi, že otevřeli Pandořinu skřínku.

Nápadný „náboženský efekt“

Studie se mezi říjnem 2016 a březnem 2017 ptala mladých mezi 14. a 16. rokem v 21 francouzských školních institutech. Anketa není záměrně reprezentativním míněním všech francouských mladých v tomto věku, nýbrž se koncentrovala na „městské citlivé zóny“: mladí z dělnických čtvrtí, s migračním pozadím a muslimské víry jsou „pře-reprezentováni“. Snahou bylo rovněž zohlednit i jiné demografické faktory, jako pohlaví, druh vzdělání a geografická poloha vzdělávacího zařízení (tedy je-li v městském či venkovském prostředí) . Toto nastavení vede k určitému zkreslení při extrapolaci pravděpodobného obrazu mínění celého muslimského obyvatelstva Francie. Muxelové a Gallandův vzorek reprezentuje především muslimskou mládež ve věku mezi 14 a 16 roky (25 % všech dotázaných), což samozřejmě ponechává stranou často konzervativnější názory starších členů rodiny. Přesto se vyjevují zajímavé kontrasty mezi dynamikou mladického vývoje identity v muslimském a nemuslimském prostředí.

V jednom rozhovoru potvrdili Muxelová a Galland, že zjistili mezi muslimskými dotazovanými zvláštní „náboženský efekt“ - muslimská mládež má trojnásobnou tendenci k „absolutní víře“ než jejich nemuslimští vrstevníci.

Víra je podle sociologů absolutní, když je viděna jako jedině správná, a náboženství vysvětluje svět lépe než věda. 11 % všech dotázaných má podle toho absolutistický náboženský světonázor – přičemž u muslimů to je 32 % (oproti 6 % křesťanských). 33 % muslimských dotázaných „akceptuje“ násilí a deliktní jednání jako legitimní žívotní styl. Podíl muslimských dotázaných, kteří jsou příznivě nakloněni k oběma kategoriím, leží podle předběžných výsledků kolem 12 %. Podle Gallanda „9 % křesťanských gymnazistů a 20 % muslimských gymnazistů je toho názoru, že je legitimní někdy za víru bojovat.“

Silný vztah k islámu koreluje s ochotou k radikalizaci

Důležitější než jejich pohledy na symptomy obzvláštního „religiózního efektu“ muslimských mladistvých je Muxelové a Gallandova inerpretace jeho vzniku. Muxelová říká, že „byla užaslá z významu náboženské socializace v rodinném kruhu pro vývoj muslimských mladistvých: hypotézy o odvrácení se od ateistického či nevěřícího prostředí nebo náboženství, které slouží k legitimizaci radikalizace z jiných důvodů, nejsou přesvědčivé. Právě naopak, tito mladiství dostávají náboženskou výchovu a vzdělání, které mají v jejich všedním životě a rodinném kruhu vysoký kredit.“

Skrze kvalitativní díl studie chtějí sociologové ještě intenzivněji zkoumat spojení mezi silným osobním vztahem k islámu a pravděpodobností radikalizace - spojení, které podle předběžných výsledků existuje.

Galland dále míní, že se nezdá, že by „čistě ekonomické vysvětlení obstálo“. V rámci studie nejsou muslimští mladiství znatelně pesimistější v pohledu na své vyhlídky než jejich nemuslimští vrstevníci. Sice Galland míní, že studie také ukazuje, že „vnímání diskriminace“ je mezi muslimskými mladistvými dvojnásobné a že to potřebuje hlubších analýz souhry identity a pocitu společenského znevýhodnění.

Začátek radikalizace v rodině a výchově

Ale Muxelová upřesňuje výroky svého kolegy, protože podle ní studie ukazuje, že individuální frustrace s vnímanou diskriminací může „náboženský efekt“ v procesu radikalizace pouze moderovat. Mezi dotázanými se „mladí muslimové, kteří se cítí diskriminováni, přiklánějí více k radikálním ideím než muslimové, kteří se necítí býti diskriminováni. Ale jestli se cítí diskriminováni nebo ne, mladí muslimové prokazují v průměru silnější vztah k radikálním náboženským myšlenkám než jiní mladí lidé.“

Tato studie upravuje z velké části efekt postavení oběti nerovnosti příležitostí, sociálního vyloučení a jiných materiálních faktorů. Na konci zbývá islám – jako náboženství, jako světonázor, jako hodnotový systém – jako nezávislá a silná, ne-li nejsilnější radikalizující síla. Počátek radikalizačních a izolačních procesů může být podle oficiálních vládních statistik s velkou mírou lokalizován do rodiny a výchovy. Diskriminaci a nerovnosti příležitostí jsou vystaveny i jiné společenské a náboženské skupiny, které ovšem vykazují daleko slabší tendence k fundamentalismu. Nikoli struktuální vyloučení většinovou společností, nýbrž v rodině předávaná mentalita kulturního odstupu a sebeizolace, vycházející z náboženského konfliktu, je odpovědná za muslimské paralelní společnosti ve Francii.

pro achgut.com

Přeložil Peter Zinga

Oxford