Nádorová onemocnění, obecně zvaná "rakovina", si své oběti většinou nevybírají, byť různé statistiky dokazují genderovou preferenci výskytu toho či jiného jejího typu. Přesto jsou tu limity – dámy bezprostředně neohrožuje rakovina prostaty, pánům se striktně vyhýbá rakovina děložního čípku. Principy léčebných metod jsou však obdobné, mezi těmi moderními stále významnější roli hrají imunoterapie. Využitelné buď již ve formě preventivní, nebo až ve fázi rozvíjejícího se onemocnění. Jaké novinky nám současná věda nabízí?

Oznámení, že i české pojišťovny budou plně hradit vakcinaci mladých slečen či nejlépe panen, s cílem ochránit je v budoucnu proti virové rakovině děložního čípku, lze samozřejmě vřele vítat. A přát si, aby takových zpráv bylo více. I laik ovšem ví, že "rakovina" není jen jedna nemoc, že fatálních typů lidských nádorových onemocnění jsou desítky. Příčinou těchto onemocnění je většinou neschopnost pacientova imunitního systému včas rozpoznat a zničit nádorové buňky, které ztratily kontrolu svého dělení. A nadto jsou schopné se různě maskovat nebo imunitní reakci tlumit. Proto se vědci pokoušejí najít způsoby, jak aktivovat imunitní buňky pacientů a naučit je rozpoznávat buňky nádorové. Klíčovou roli hrají moderní biomedicínské technologie, včetně sofistikovaného genového inženýrství. Tedy té mediálně poutavé "můry i naděje" současného světa – přeber si to každý dle svého pocitu, ale také znalosti..

Přední vědecký časopis Biomed Central Biotechnology uveřejnil ve svém únorovém čísle kritický souhrn Marko Radice: "Armed and accurate: engineering cytotoxic T cells for eradication of leukemia." Tedy volně přeloženo "Vyzbrojené a přesné: použití upravených T-buněk při vymýcení leukemie." Zdá se vám snad tohle sdělení příliš přehnané? Tak poslouchejte.

T- lymfocyty hrají ústřední roli ve specifické lidské imunitní odpovědi. I rostlinný biolog ví, že je jich více typů – a co neví, může se dočíst třebas ve skvělé učebnici prof. Hořejšího a prof. Bartůňkové Základy imunologie, 4.vydání, Triton, Praha 2009. Anebo alespoň stručně v právě vyšlém sborníku přednášek Českého klubu skeptiků SISYFOS (dr. Heřt, doc. Zlatník editoři, název Věda kontra iracionalita 5, vydala Academia 2012). Jedním z těch typů jsou tzv. cytotoxické T lymfocyty. Sám název charakterizuje jejich funkci - nebezpečnou buňku v našem těle, nejčastěji rakovinnou či infikovanou virem, identifikují a zabijí. Předpokladem úspěšnosti těchto T lymfocytů je však včasná a správná identifikace buněk, které mají zničit.

Jak vysvětluje výše zmíněný článek, vědci z Abrahamson Cancer Center, University of Pennsylvania, pod vedením Dr. Carla June s pomocí technologie rekombinantní DNA, vytvořili transgenní cytotoxické T buňky specificky rozpoznávající buňky leukemické a použili je k "na míru ušité" léčbě pacientů s pokročilou lymfatickou leukemií. "Pokročilostí" rozumějme nemoc ve fázi rozvinutých metafáz, tedy v téměř beznadějném stavu.

Jaký způsobem vědci potřebnou "autovakcínu" připravili? Již sama odborná terminologie by měla vyděsit běžného laika, neustále masírovaného mediálními zprávami o nezodpovědných "biomedvědcích". Pacientovi byla odebrána krev a z ní izolovány jeho T lymfocyty. Do nich byla pomocí lentivirů vnesena rekombinantní DNA, vyzbrojující je specifickými receptory schopnými odhalit leukemické buňky a ty pak zničit. Šokem možná bude pro laika také informace, že součástí receptorů se staly molekuly mající původ v HIV-1. Takže vyhánění čerta ďáblem? AIDS použitý při léčbě leukemie? Musíme si prostě zvykat na tyto paradoxy – kde by byla současná medicína např. bez botulotoxinu?

Samotná léčba také není pro pacienta právě selankou. Po zpětném vpravení geneticky upravených T-lymfocytů do krevního oběhu pacienta proběhla silná systémová reakce organismu, projevující se vysokou horečkou, zimnicí, bolestivými křečemi. Není divu – pacienti dostali 15 milionů až 1 miliardu aktivovaných, na boj s nepřítelem nažhavených T lymfocytů, a nadto po styku s antigeny se T lymfocyty nadále množily (až 1000x). I další čísla jsou pro neodborníka fascinující – každý z těch lymfocytů by měl pobít až tisíc nádorových buněk.. Boj imunitního systému s nádorovými buňkami trval jeden až dva týdny. Během něj se organizmus mj. musel vyrovnat i s obrovským počtem mrtvých buněk, které bylo nutné z těla vyloučit, "zabrat" dostaly zejména ledviny. Imunoterapií povzbuzený imunitní systém byl totiž schopný zničit během terapie odhadem 1 kg nádorových buněk - taková účinnost nebyla zatím dosažena žádnou srovnatelnou metodou. Pokud pacient tento nápor vydržel, pak po třech týdnech lékaři zjistili takřka zázračný výsledek – "počet nádorových buněk nižší než je detekovatelná hranice".

Zní to jako pohádka – ale má svá úskalí. Zatím bylo testováno jen několik málo pacientů – u jednoho došlo jen k postupnému zlepšení, dva pacienti po 6-11 měsících nevykazují žádné příznaky návratu choroby. Samozřejmě existuje i obava z nežádoucích účinků terapie. Ovlivněny jsou i další složky imunitního systému – např. B-lymfocyty - a zvyšuje se také riziko vzniku autoimunitních reakcí.

Ale to je již trvalý průvodní jev moderních biomedicínských věd. Od prvních pokusů a teoretických poznatků vede k přípravě schváleného léčivého přípravku dlouhá a náročná cesta. I v tomto případě začal příběh chimérických T-receptorů téměř před čtvrtstoletím. V současnosti probíhá 25 různých klinických zkoušek možností i rizik jejich použití. A právě tato fáze, jak každý odborník ví, je extrémně finančně náročná a s nejistým výsledkem…

V této souvislosti nemohu nezmínit jiný nádorově-léčebný příběh týkající se přednostně nás pánů a České republiky.

V deníku E15.cz ze 4. ledna tohoto roku, pod titulkem Kellner má lék na rakovinu, byla uvedena zmínka o "… nové biofarmaceutické firmě Sotio, která testuje zatím ve druhé fázi klinických studií své přípravky na léčbu různých stádií rakoviny prostaty s cílem prokázat jejich bezpečnost a účinnost…." Autor článku dále tvrdí: "… Letos Sotio plánuje pokročit do třetí testovací fáze, kdy budou její léky podávány stovkám až tisícům pacientů v několika zemích. Až poté, pokud bude testování úspěšné, může Sotio pomýšlet na registraci léčiv a jejich prodej k běžnému klinickému použití..."

S výše uvedeným leukemickým povídáním má tento příběh hodně společného. V prvé řadě na jeho počátku také stály výborné výsledky týmu prof. Bartůňkové, přednostky Ústavu imunologie na 2. lékařské fakultě University Karlovy. V rámci mnohaletých vědeckých studií byla vyvinuta metoda léčby nádorového onemocnění prostaty, při níž jsou výchozím materiálem opět buňky izolované z krve pacienta. Tentokrát tzv. dendritické buňky, zodpovědné za aktivaci specifických T lymfocytů. (Podrobně si lze o nich počíst mimo jiné v článku Spíšek/Bartůňková: Dendritická buňka v imunitě; Její role při regulaci imunitní reakce. Vesmír, duben 2003, roč. 82.) Pacientovy dendritické buňky jsou v laboratoři naučeny, jak prezentovat nádorové antigeny T lymfocytům. Poté jsou zpětně aplikovány pacientům, kde plní své zadání: specificky aktivovat cytotoxické T lymfocyty a navnadit je tak, aby se vrhly na buňky nádoru. Jde o méně drastický způsob, než je ten výše uvedený. Výhodou přístupu používaném v Sotio je také fakt, že imunoterapie je používaná současně se standardní léčbou, jejíž účinek potencuje.

Je skvělé, že tento český projekt má šanci nejen ukázat světu návod léčby, ale díky odvaze investorů i překonat (při potřebné dávce štěstí a, připusťme, také financí) úskalí náročných klinických zkoušek a postarat se o její uvedení mezi pacienty. Jde o dlouhodobou záležitost vyžadující nejen nadměrné úsilí samotného Sotia, ale také úspěšnou spolupráci s lékaři – urology a onkology – a potažmo pacienty. Zde se trochu obávám: Čechy nejsou USA, a tak i dostupnost pacientů pro klinické zkoušky může narazit jak na konzervativní přístup lékařů, tak na nepoučenost samotných pacientů. Ale možná i tenhle blog nebude pro své čtenáře jen obecně zajímavý, ale také prakticky informačně cenný. A sama tato na míru šitá imunoterapie nejen rakoviny prostaty obecně dostupná dříve, než za dalších deset (?) let …

Převzato z blogu Opatrny.bigbloger.lidovky.cz se souhlasem autora