VĚDA: Potopa – obnovený strašák s vědeckým puncem
Čtyři autoři tohoto vědeckého příspěvku, jeden z Mexika a tři z německého Kielu, zjistili na základě studia korálových útesů a útesových bariér v severovýchodní části poloostrova Yucatánu náhlý vzestup – skok hladiny oceánu o 2 až 3 m ke konci Sangamonského (podle americké klasifikace) interglaciálu. Toto poslední meziledové období (interglaciál) je v Evropě pojmenováno Riss/Würm, nebo také eemská doba, která na Zemi existovala přibližně před 130 až 115 tisíci lety. Patří k nejvýrazněji teplým obdobím kvartéru (čtvrtohor). Všechna meziledová období trvala jen asi 10 až 15% času z celých 2 miliónů let nadměrně chladného kvartéru. Ve střední Evropě převládaly v eemském interglaciálu podle paleontologických a paleopedologických nálezů po tisíciletí teploty o zhruba 3oC až 5oC vyšší než jsou současné průměrné teploty. Luděk Vainert převzal katastrofický závěr z Nature o možnosti skokového vzrůstu hladiny moře o 3 metry a přidal podobné varování jako první autor vědeckého článku: „Pokud by ale klimatické změny přiživila lidská činnost, mohl by scénář proběhnout v ještě dramatičtější variantě.“ Kdybych se problematikou globálního oteplování nezabýval podrobně, mohl bych snadno podlehnout sugestivním závěrům ve známém vědeckém časopisu. Proč jsem k tomuto „varování“ kritický?
1. Je Nature opravdu ve všech směrech prestižním vědeckým žurnálem? V oboru globálního oteplování se chová jednostranně a dopustil se několika závažných chyb, které by se neměly u časopisu s takovým renomé objevit nebo by redakce alespoň měla vyslovit opravu a politování nad spáchanými chybami. Například v roce 1998 otiskl Nature článek docenta (Associate Professor) M.E. Manna a jeho spolupracovníků s neblaze proslavenou hokejkou. Dominantou článku byl graf, ve kterém byl na vodorovné ose vynesen čas od roku 1400 do současnosti a na svislé ose byly teploty odvozené z letokruhů stromů. Když se body spojily čarou, vypadal graf od středověku až do začátku 20. století jako vodorovná hůl, a až ve 20. století se zvedá čára vzhůru jako čepel hokejky. Už autoři článku nazvali graf hokejkou. Hokejka se stala častým argumentem o tom, že lidé způsobují současné globální oteplování, a to i ve zprávě Mezivládního panelu pro klimatické změny (IPCC) z roku 2001. Hned po otištění článku proběhla bouřlivá diskuse ve vědeckých žurnálech a ukázalo se, že hokejka neplatí, často se psalo i o podvodu. Redakce časopisu Nature se tvářila, jako že se jí to netýká. IPCC již v roce 2007 pro jistotu hokejku neotiskla.
2. Dán Henrik Svensmark publikoval v letech 1997 a 1998 svou hypotézu, že současné oteplení je podobně jako v minulosti hlavně důsledkem zvýšené sluneční činnosti, a ta že naruší kosmické záření. Tím se sníží množství kondenzačních jader, zmenší se oblačnost a sluneční záření dopadá ve zvýšené míře na Zemi. Hypotéza našla jak podporovatele, tak odpůrce. Švýcar Claus Fröhlich oprášil své dřívější práce a spolu s Britem Mikem Lockwoodem ve Zprávách Královské společnosti (Proceedings of the Royal Society, A) 10. července 2007 hypotézu věcně popíral, a to pouze pokud by se jednalo o současné oteplení za posledních 40 let. Až potud se jedná o řádnou vědeckou diskusi, jak má být. Jenže člen redakce Nature Quirin Schiermeier již 4. července uveřejnil formou „on line“, a 5. července řádně tiskem, článek s bulvárním názvem „Ani slunce neposkytuje úkryt pro skleníkové skeptiky“. Upravil si kritiku Fröhlicha a Lockwooda po svém a pořádně znectil Svensmarka. To je už nepřípustný postup, když se bulvárně zkritizuje dosud nezveřejněný seriózní diskusní článek. Zpráva v Nature byla proto pastvou pro média a způsobila úplnou lavinu v anglických novinách ještě před 10. červencem 2007. Přidalo se i české Právo, byť až 12. července článkem, že globální oteplení není způsobené Sluncem. Svensmark byl v médiích odepsaným vědcem. Takto se však věda nedělá. A proto buďme opatrní, když čteme v žurnálu Nature o globálním oteplení.
3. Z jednoho nepřímého důkazu o náhlém vzestupu hladiny moře není možné vyvozovat, že skutečně najednou (tedy za pár desítek let) hladina moří vyskočila o 2 až 3 metry. Pro minulá období, kdy neexistovala žádná měření, se údaje o teplotách a o klimatu určují nepřímo z letokruhů stromů, podle rozpadu izotopů některých prvků ať již v ledovcích nebo v korálech a schránkách měkkýšů, dále se provádějí pylové analýzy, studují odběry z vrtů ze sedimentů v mělkých jezerech a mořích a z pohřbených půd. Říkáme tomu proxy, podle latinského proximus = nejbližší, velmi podobný. Obvykle se teploty stanoví několika proxy metodami zároveň, aby výsledky byly skutečně věrohodné. Počkejme si proto na víc údajů a publikací na dané téma, jestli se tento ojedinělý nález vůbec potvrdí.
4. Vzestup hladiny oceánů v meziledových dobách je obecný jev, jinak tomu být nemůže, když tají spousty ledu, které vznikly v dobách ledových. Poslední meziledová doba byla zvláštní tím, že teploty byly opravdu vyšší než naše současné a trvaly po tisíc let a více. Z vyhodnocení vrtů na stanici Vostok v Antarktidě víme, že v oblasti jižního pólu byly teploty vyšší než naše současné o více než 2oC po dobu 1400 let. Za tak dlouhou dobu roztaje o mnoho víc ledu, než kdyby se za třicet let zvýšila naše teplota o 2oC a pak přetrvávala několik desítek let. Proto před 120 000 lety byla Skandinávie ostrovem.
Shrnuto: Je fyzikálně nemožné, aby se v období nejbližších 100 let zvedla hladina moře o 2 až 3 metry v důsledku globálního oteplování. Podle dosavadních měření o vzestupu hladiny oceánů můžeme očekávat, že na konci tohoto století bude hladina maximálně o 20 až 30 cm výše než dnes. Dokonce i Mezivládní panel pro klimatické změny (IPCC) předpovídá v roce 2007 vzestup hladiny za 100 let o 18-38 cm, nebo o 20-43 cm, a to podle typu scénáře a modelu. Něco jiného by bylo, kdyby ale Luděk Vainert svým nadpisem myslel, že náhle dostaneme Potopu od Michelangela. Takový obraz bych si jako Pražan u nás v městě přál mít. Jen si nedovedu představit, jak by tu slavnou fresku někdo mohl sejmout ze stropu Sixtinské kaple.
