(předchozí část zde)

Malá doba ledová skončila v r. 1897. Od té doby žijeme v období Malého klimatického optima. To znamená, že se stejně, jako v obdobích předelých klimatických optim, otepluje.

Česká republika a vývoj jejího klimatu (dokončení)

Malá doba ledová let 1619 - 1897

…Malá doba ledová měla globální charakter. V Kanadě a na Sibiři dochází k posunu věčně zmrzlé půdy směrem k jihu, ve Skandinávii a Alpách se začínají opět rozšiřovat horské ledovce. Kaspické moře stouplo o 2,5 m, ale údolí Nilu, saharská oblast a americký středozápad se stávají sušší. Celá Evropa je sužována nezvykle krutými zimami, při kterých zamrzá Baltské moře, švýcarská jezera, Temže v Londýně a v některých letech i Jadran. Sníh padá v Portugalsku, ve Španělsku i v horní Itálii….

Ve Skandinávii, kde vedle krutých zim pronásledovala obyvatelstvo častá neúroda, vyhání klima Skandinávce do nového světa. Na Islandu se v průběhu malé doby ledové snížil počet obyvatelstva na polovinu.

…Existují i teoretické úvahy klimatických historiků, kteří nástupu malé doby ledové přikládají rozhodující příčinný význam vzniku švédské expanze na jih od Skandinávie (včetně účasti Švédů ve třicetileté válce).

Jako každé období měla i tato malá doba ledová své výkyvy. Nejhoršími byly její dva vrcholy – studené klimatické epizody v letech 1655-1665 a 1687-1697. První velmi krutá zima nastala již v roce 1620/21, kdy zamrzlo i moře kolem Benátek a drastické následky měla i zima 1634/35, kdy pomrzlo mnoho vojáků třicetileté války Obě byly spojeny s neobvyklým počtem neúrodných let a v druhém případě vyvrcholily velkým hladomorem v 1696. Naopak období v letech 1698-1725 bylo naštěstí příznivé. Podařilo se tak zacelit demografický propad z let třicetileté války a hladomoru. Sedmiletá válka (1756-1763), následný hospodářský rozvrat a hospodářská recese a následná velmi studená a hladová léta 1763-1771 způsobila pak doslova národní tragedii.

Napoleonův útěk před zimou od Moskvy je už všeobecně znám.

V 19. století pak byla ještě dvě velmi chladná období v letech 1837-1858 a 1887 – 1897.

Kruté studené zimy si vynutily změnu způsobu bydlení. Velké, společné a špatně vytopitelné místnosti nahrazuje členěný dům vytápěný pecí nebo krbem. A zatímco se předpokládá, že dřívější kruté zimy obyvatelstvo v podstatě prospalo, vytopený dům již umožňoval různé činnosti a předpokládá se i zlepšení hygieny.

Podstatně se však zúžila plocha vinic i teplomilných stromů a rostlin.

r.1619
Toho léta 1619 v středopostí (7.3.) a to celého měíce března veliký mrazy a sněhy, pamětníka není. A před tím měsíc tepla znamenitá byly. Vinice řezali, zdvíhali, dědiny vorali, místem síti počali
(Pavel Mikšovič)

1637
V mimořádných letních vedrech v tomto roce bylo množství požárů.
(Antonín Strnad)

1668
Zima byla přenáramná a sněhu takové množství, že lidé z domu ani ven jíti nemohli.
(Jan Rulík)

1743
Byla pak toho roku zima velmi příkrá, takže zemřelých Francouzů od Prahy až do Chebu jako much leželo.
(Jan Rulík)

Současné klimatické optimum

…Jeho první částí je chladné intersekulární období 1897 – 1942, na které navázalo teplé intersekulární období 1943 -1995. Již v chladném intersekulárním období současného klimatického optima došlo k prokazatelným globálním změnám podnebí, které se nejvíc projevily v severních zeměpisných šířkách. V teplém výkyvu, který celosvětově nastal ve dvacátých až třicátých létech, stouply např. v Grónsku zimní teploty až o 5° C a na Svalbardu (Špicberky) dokonce o 8° C. Ze středozápadu Kanady, který byl ještě na počátku 20. století nezemědělskou pustinou, se stává významná obilnářská oblast. Ve druhé polovině 20. století se vody Barentsova moře a Severního ledového oceánu podle ruských údajů oteplily asi o 1,5° C, což vedlo k rozšíření zoogeografických areálů některých druhů ryb.. Pro teplé intersekulární období 1943-1995 byl příznačný tak důvěrně nám známý mírný průběh zim a výskyt teplých vegetačních období. Celosvětově se v tomto teplém intersekulárním období projevovalo prokazatelné pozvolné oscilující oteplování s ústupem většiny ledovců, posunem hranice věčně zmrzlé půdy k severu a pozvolným vzestupem mořské hladiny o 1-2 mm ročně.

Celkově však můžeme říci, že existují flexibilní civilizace, které dokáží přežít i velké klimatické změny i konzervativní společenství, které ohrozí i menší, např. srážkové fluktuace…

Závěrem

Kniha obsahuje ještě další kapitoly týkající se povodní, kyselých dešťů, globálního oteplování a klimatických prognóz, ale myslím si, že pro laiky, jakými většina z nás je, už jsou předešlé stránky faktograficky náročné až dost. Každopádně doporučuji si knihu alespoň někde vypůjčit a přečíst.

Zpracovala: