(předchozí část zde)

Malá doba ledová skončila v r. 1897. Od té doby žijeme v období Malého klimatického optima. To znamená, že se stejně, jako v obdobích předelých klimatických optim, otepluje.

Žijeme v době, kterou nazýváme Holocén

…Nastupuje po poslední době ledové a trvá asi 12 500 let. Představuje zatím poslední interglaciál, který by během několika tisíc let měl přejít do další doby ledové….

V nejstarších dobách holocénu, preboreálu a boreálu, pro lidskou historii v mezolitu, kdy se Evropou potulují nevelké tlupy lovců a sběračů, vyznačuje se rozšířením lesa a teplotou asi o 5° C vyšší než dnes. Léta byla sušší a teplá, takže tu žila dokonce i želva.

Střední holocén, dělený na atlantik a epiatlantik, je obdobím klimatického a lesního optima s teplotami o 1-2° vyššími a s mnohem hojnějšími srážkami než dnes. Lidstvo se dostává do etapy neolitu a počínajícího zemědělství.

… Zatímco dříve archeologové věřili na jednu velkou kolébku zemědělství – na Přední východ s nejstarším městem světa Jerichem, poslední výzkumy ukazují, že zemědělství pravděpodobně vznikalo téměř nezávisle v různých částech světa jako reakce na změněné klimatické podmínky a růst populace….

…Klima v holocénu dosáhlo poměrně rychle – během necelých 3 tisíc let - svého optima, ale pak opět začíná kolísat a celkově se zhoršovat…

Došlo, pravděpodobně 3x – 4x, ke vzniku suchých období trvajících 100 – 200 let, po kterých se na čas vracela období vyšších srážek. Druhá třetina holocénu je tedy poznamenána mnohem větším kolísáním klimatu.

…Vcelku platí závislost zjištěná i v ostatních interglaciálech – první polovina interglaciálu má stabilnější a celkově příhodnější klima než druhá polovina interglaciálů.

Subboreál, subatlantik a subrecent – tři období nejmladšího holocénu.

Subboreál – zhruba 1250 – 700 let před Kristem – klíčové období evropských dějin,

…které můžeme historicky charakterizovat buď rozhraním pozdní doby bronzové a staré doby železné nebo neklidnou dobou mezi dórskou invazí a založením Říma. V subboreálu byly položeny základy evropské civilizace….

A zároveň můžeme hovořit i o první „ekologické krizi“, která nastala zhruba 1000 let před naším letopočtem, v dobách, kterou u nás označujeme jako dobu „lužické kultury“. Doba je charakteristická odlesněním, suchem, přívalovými dešti na podzim a erozí půdy.

Změny v lidské společnosti jsou obrovské. Ve středozemní oblasti zaniknou – s výjimkou Egypta – všechny tehdejší říše pod náporem poněkud záhadných mořských národů. Středozemní klima je díky tomu, že většina dešťů se koncentruje na závěr zimního období mnohem zranitelnější než středoevropské klima. V Čechách dochází ke značnému odlesnění a zvýšené erozi. Erodovaný materiál je ukládán v nivách velkých řek a tím vznikají, na místě členitých niv s mnoha „pahorky“ erozních reliktů a bočními koryty, ploché útvary připomínající dnešní stav a ležící asi o 2 m níž pod současným povrchem.

Středomoří, tedy hlavně kulturu starého Řecka, poškodila klimatická změna zcela nevratným způsobem. Rozvoj pastevectví znamená výrazné odlesnění, výrazné odlesnění znamená sucho a přívalové deště a to obé znamená významnou erozi půdy a nutnost pěstovat hlavně vinnou révu a olivy – tedy rostliny s dlouhými kořeny a jejich produkty vyvážet. Obilí se dováží odjinud, ale počet obyvatel stoupá a obilí je stále méně. Nutnost uživit se vede k zakládání osad kolem Středozemního moře a k rozšiřování řecké kultury.

…Kolonie však zároveň vstřebávaly místní podněty a ovlivňovaly dění v samotném Řecku. Na troskách životního prostředí tak vznikla jedna velká, obdivuhodná civilizace, která změnila svět, ale i přes veškerý pokrok ve filosofii a vědách nikdy nezvládla hospodaření se zemědělskou půdou a krajinou….

Klima střední Evropy však umožňovalo obé. Zemědělství v oblastech s černozemní půdou a pastevectví v podstatě až do nadmořské výšky okolo 500 m. A zatímco řecká civilizace se hroutila a na jejích troskách pomalu vyrůstala civilizace nová, pro střední Evropu a tedy i Čechy znamená ohromný hospodářský i populační vzestup.

…Síť knovízských a lužických “vesnic“ je ve středních Čechách a na území samotné Prahy hustší než síť raně středověkých sídel…

Subatlantik – staletí okolo našeho letopočtu

…opět pozorujeme mírné zhoršení klimatu. Roky jsou celkově studenější a vlhčí. Les se šíří, a to dokonce i na Apeninském poloostrově, kde bychom, v době vrcholícího rozmachu římského impéria, spíše očekávali prohlubující se odlesňování. Vlhčí klima však umožňovalo pěstování obilí i na místech dnes málo příznivých, např. na africkém pobřeží, a Římané tak byli schopni vyvážet své „ekologické“ problémy.

Ale:

…Rozšířily se děsivé zvěsti, že na severské kmeny doléhají nové a větší nehody než obvykle a že v celém prostranství, které se táhne od Markomanů a Kvádů až k černomořskému pobřeží bylo nenadálou silou vyhnáno ze svých sídel množství barbarských národů a ty se potulují se svými rodinami roztroušeny kolem Dunaje…

(Ammianus Marcellinus: Rerum Gestarum Libri, rok 376)

Prakticky celosvětové dlouhotrvající ochlazení, při kterém se zásadním způsobem rozrostly ledovce a hladina oceánů poklesla na úroveň o 2 m nižší než dnešní stav, mělo na svědomí zánik mnoha kvetoucích civilizací včetně indické kultury a „stěhování národů“, které se stalo jednou z hlavních příčin zániku Římské říše.

Dosavadní vývoj spíš nasvědčoval tomu, že změny prostředí, společenské krize anebo i ekologické katastrofy ve skutečnosti stimulovaly lidskou společnost a urychlovaly její vývoj. Připomeňme osídlení obou Amerik Indiány, vznik zemědělství, dálkový obchod apod. Pokrok byl možný, protože bylo kam expandovat a kde zakládat kolonie. Tyto strategie jsou ovšem v dnešním přeplněném světě neuskutečnitelné. Čím víc se blížíme k poslednímu tisíciletí, tím je obtížnější odlišit přirozené a lidmi způsobené změny klimatu…

…Celkově však můžeme říci, že existují flexibilní civilizace, které dokáží přežít i velké klimatické změny, i konzervativní společenství, které ohrozí i menší, např. srážkové fluktuace.

(pokračování zítra)

Zpracovala: