VĚDA: Pavoučí pradědeček

Při zkoumání nejstarších suchozemských rostlin se ukázalo, že současně s nimi postupovali při invazi na pevninu i živočichové – a jako jedni z prvních pavoukovití.

Ke konci prvohor, v karbonu, tedy v době, kdy vznikala ložiska našeho černého uhlí, byli už pavouci velmi hojnou složkou tehdejší fauny. Přesto jsou jejich nálezy vzácné. Mezi tisíci zlomky rostlin se část pavoučího tělíčka, které se obvykle rozpadlo na části, hledá jen obtížně. Proto se dá konstatovat, že každý nález přináší něco nového.

Jen pár kilometrů za naší hranicí, v polské Nowe Rudě, se při rozebírání haldy kamenouhelného dolu podařil takový nález. Anthracomartus voelkelianus, jak se tento pavouk jmenuje, byl dosud znám jen neúplně. Jak vlastně vypadal včetně nohou, víme teprve teď. Žádné velké překvapení to není - vzhledem se naprosto podobal dnešním pavoukům. A přitom je starý přes 300 milionů let.

Tvar těla a smyslové vybavení pavouků bylo tak dokonalé, že na něm nebylo nutné nic podstatného měnit. Pavouci dokázali to, co se podařilo jen málokteré skupině živočichů. Přežili největší vymírání na konci prvohor, přežili vymření dinosaurů na konci druhohor – prostě jsou tu stamiliony let. A mají se čile k životu.

Pavouci jsou obvykle nenápadní, ale najdeme je skoro všude

Anthracomartus voelkelianus - nejúplnější publikovaný nález

Anthracomartus voelkelianus - kresba podle nálezu nahoře

Anthracomartus voelkelianus - nejúplnější nalezený jedinec

Anthracomartus voelkelianus - nejúplnější nalezený jedinec (protiotisk)

Na závěr přiznání - toho zkamenělého pavouka jsem z Polska propašoval. Přece ho nenechám rozpadnout na hromadě kamení.

Převzato se souhlasem autora z jeho blogu na Drabek.bigbloger.lidovky.cz