19.3.2024 | Svátek má Josef


VĚDA: Omikron budí další fámy(!)

14.1.2022

V roce 1975 izoloval profesor Satoshi Ōmura poblíž golfového hřiště na jihovýchodním pobřeží ostrova Honšú z půdy neobvyklou bakterii. Došlo tak k objevu avermectinu, oceněného Nobelovou cenou.

Nobelovu cenu za fyziologii a medicínu za objev avermectinu a jeho derivátů v roce 2015 švédská komise rozdělila mezi dvojici William Cecil Campbell a Satoshi Ōmura. Původní avermectin Ōmura spolu s dalšími kulturami půdních streptomycet (aerobních tyčinkovitých bakterií), produkujících biologicky účinné látky, poskytl Campbellovi a laboratořím firmy Merck. Díky tomu Campbell tehdy mohl vytvořit ivermectin, polosyntetickou verzi avermectinu B, produkovanou pod obchodním názvem Mectizan. Ovšem v roce 2015 ještě nikdo netušil, že nás zasáhne nový koronavirus SARS-CoV-2 a vyvolá pandemii, přičemž se o tomto širokospektrálním antiparazitiku začne uvažovat jako o léčivu, které by se mohlo uplatnit při onemocnění covid-19.

Je pravda, že leckterý z nadšených uživatelů tento lék občas v nadsázce označil za zázračný. Ve skutečnosti ovšem ivermectin žádným zázračným lékem není, natož pak svatým grálem medicíny, jak jsme se od některých entuziastů mohli dozvídat. Jenže je také pravda, že ivermectin byl v článku Andyho Crumpa z roku 2017, publikovaném v odborném periodiku The Journal of Antibiotics, označen nejenom za mnohostranný, ale i zázračný (v uvozovkách) lék. Zde se také mluvilo o tom, že „Ivermectin stále překvapuje a vzrušuje vědce a nabízí stále více příslibů, že pomůže zlepšit globální veřejné zdraví léčbou nejrůznějších onemocnění, přičemž jeho neočekávaný potenciál jako antibakteriálního, antivirového a protirakovinného prostředku je obzvláště mimořádný.“ Tedy ivermectin v odborné literatuře byl označován za lék s antivirovým účinkem ještě před tím, než byly první osoby infikovány virem SARS-CoV-2 a než se první lékaři rozhodli ivermectin pacientům při onemocnění covid-19 podávat.

V případě ivermectinu je třeba si uvědomit především jeden zásadní fakt: na celém světě to původně nebyl odpor k vakcínám, ale jejich nedostatek, co přivedl laickou veřejnost k ivermectinu. Tento léčivý přípravek, užívaný v humánní medicíně, ovšem nelze zaměňovat s veterinárními přípravky, obsahujícími (spolu s nejrůznějšími přísadami) účinnou látku iver­mectinum, jako tomu mnohdy ve svých argumentech činí odpůrci tohoto léčiva z řad skeptiků. Avšak ivermectin je opředen dnes celou řadou mýtů a vznikají kolem něho fámy. Třeba jako když se objevila zpráva, zveřejněná v loňském říjnu jedním rozhlasovým moderátorem, který jen recykloval dřívější nepravdivé tvrzení, že Japonsko zastavilo používání vakcín proti koronaviru ve prospěch použití léku ivermectin a že přechod tam vedl k vymýcení případů nákazy koronavirem.

Podobné zprávy se šířily po sociálních sítích už dříve, kdy autoři příspěvků tvrdili, že bylo doporučeno japonským lékařům, aby přestali používat vakcínu firmy Moderna a začali předepisovat ivermectin všem pacientům s covidem. Toto nepravdivé tvrzení se prvně objevilo na sociálních sítích v srpnu poté, co Haruo Ozaki, předseda Tokijské lékařské asociace, na tiskové konferenci oznámil, že lék ivermectin může být přínosem pro pacienty s nemocí covid-19, ale musí být dále studován. Přičemž Tokijská lékařská asociace je nezávislou organizací, nejedná se o vládní agenturu a neodráží oficiální postoj japonské vlády nebo jejího ministerstva zdravotnictví. A i když Japonsko v srpnu pozastavilo použití 1,63 milionu dávek vakcíny firmy Moderna pro jejich kontaminaci, nepřestalo vakcíny podávat, neboť aplikace vakcín vyvinutých společnostmi BioNTech/Pfizer a AstraZeneca tímto skandálem nebyla ovlivněna.

Nicméně nejzajímavější na této epizodě je holý fakt, že Haruo Ozaki, jakožto předseda lékařské asociace, na tiskové konferenci oznámil, že ivermectin může být přínosem pro pacienty s covid-19. Tedy říká to samé, co výše již zmiňovaný Satoshi Ōmura, spolulaureát Nobelovy ceny, který s kolegy v článku Globální trendy v klinických studiích ivermektinu u COVID-19, publikovaném 10. března 2021 v periodiku The Japanese journal of antibiotics, došel k závěru, že převaha důkazů prokázala významné snížení úmrtnosti a nemocnosti u pacientů, jimž byl ivermectin podáván. Zbývá zde ještě podotknout, že za tímto článkem stojí vědecký tým, v němž jsou zastoupeni vědci z Kitasato Institute, ale i Keio University Faculty of Pharmacy. Kitasato Institute je prestižní ústav, který se zabývá kontrolou infekcí a imunologií, cílem Farmaceutické fakulty Keio University je urychlit aplikaci nových znalostí a technik do klinické praxe v předních liniích péče o pacienty. ZDE najdete jejich článek.

Na tento článek pak navazuje odborná stať jiného vědeckého týmu, publikovaná v periodiku New Microbes and New Infections v září 2021 pod názvem Ivermectin: mnohostranný lék oceněný Nobelovou cenou s indikovanou účinností proti nové globální pohromě COVID-19, kde se říká: „Dr. Satoshi Omura, spolulaureát Nobelovy ceny za objev IVM a jeho kolegové nedávno provedli komplexní přehled klinické aktivity IVM proti COVID-19 a došli k závěru, že převaha důkazů prokázala významné snížení úmrtnosti a nemocnosti. Náš přehled těchto důkazů, aktualizovaný s ohledem na několik nových studií, podporuje stejný závěr.“ ZDE k nahlédnutí jejich článek.

Podle jednoho z mýtů, rozšířených mezi laickou veřejností, by ivermectin mohl zabránit velkému počtu nákaz na nás se řítícím omikronem. Jenže při eventuálním včasném podávání tohoto léku cílem není zamezit velkému počtu nákaz, ale velkému počtu vážných případů nemoci, do kterých by se nákaza mohla rozvinout. Tedy předcházet zahlcení nemocnic, kdy dojde k omezování elektivní péče, přičemž řada skeptiků ihned namítá, že toho můžeme dosáhnout podáváním monoklonálních protilátek. Jenže ty byly vyvinuty proti původní variantě viru, zvané alfa.

A jak říkají odborníci, monoklonální protilátky jsou velké proteinové molekuly, které se s vysokou specificitou vážou do velmi konkrétních částí spike proteinu, a tyto části se u omikronu velmi změnily. U varianty omikron působí už jenom sotrovimab, známý též pod obchodním názvem Xevudy, který se podává formou jednorázové infuze, tedy není určen pro domácí užívání. Ostatní monoklonální protilátky se na variantu viru zvanou omikron nevážou dostatečně účinně a nemá smysl je používat.

Naštěstí jsou k dispozici chemické inhibitory, jako je nový lék paxlovid, který by měl fungovat i na variantu omikron (paxlovid se ve skutečnosti skládá ze dvou léčiv, nirmatrelviru a ritonaviru, který se již dlouhou dobu používá v léčbě HIV). Byla by to skvělá zpráva, kdybychom měli tablety chránící před těžkým průběhem onemocnění pro domácí užívání a lék by byl nasazen dostatečně brzy. Jenže nový paxlovid nejenže je velmi drahý, ale pro statisíce našich spoluobčanů v příštích týdnech zasažených omikronem, i vzhledem k možnostem distribuce, dostupný nebude. Ovšem užívat ho zcela běžně či bezpečně nemůže kdekdo, neboť jedna z látek, kterou paxlovid obsahuje, by mohla být riskantní v kombinaci s léky na ředění krve, léky na zvýšenou hladinu cholesterolu v krvi, nebo některá anitdepresiva, jak na to upozornil americký Úřad pro kontrolu potravin a léčiv (FDA).

Ve Spojených státech s rozmachem koronavirové varianty omikron přibývají na sociálních sítích fámy týkající nejen ivermectinu, nebo vakcín, ale už i testů na koronavirus. Rychle se tu šíří nepravdivá tvrzení, že testy mají předem daný výsledek, nebo že testování metodou PCR je ve skutečnosti skrytá vakcinace proti covidu-19. K nám odtud již dorazila fáma, podle níž paxlovid, jako experimentální lék od společnosti Pfizer, je cosi jako převlečená molekula ivermectinu, která se má od tohoto léčiva lišit pouze cenou. Ve skutečnosti jde o další nepravdivé tvrzení. Jak data z některých výzkumů mají ukazovat, ivermektin při běžně podávaných dávkách nezabraňuje virové proteáze v činnosti, ani nezpomaluje produkci viru v buňkách, zatímco lék paxlovid (což jsou ve skutečnosti léky dva) od Pfizeru opravdu dělá obojí. Pokud se tedy prokáže, že ivermectin je i přesto proti covidu nějakým způsobem účinný, jak se domnívá i otec avermectinu a laureát Nobelovy ceny Satoshi Ōmura, měl by podle některých odborníků působit dosud jim neznámým mechanismem. To je však třeba řádně ověřit ve velké, randomizované studii.

O té se vloni uvažovalo i u nás, s voláním po velké studii souhlasil i prof. MUDr. Ladislav Machala, Ph.D., z AIDS centra Nemocnice Na Bulovce, který dnes jako jeden z mála našich odborníků má co říci k ritonaviru coby složce nového léku nazvaného paxlovid a který na 3. lékařské fakultě UK přednáší obor infekčních nemocí. Jenže namísto toho, aby se naši vědci zasadili o řádnou, velkou sdudii dle jejich představ, která by diskutované účinky ivermectinu v případě covidu potvrdila, nebo nadobro vyvrátila (podobně je na tom i lék isoprinosine s účinnou látkou inosinum pranobexum), většina z nich stále dokola jen mluví o tom, že na takovouto studii nemají peníze a že její povolení by trvalo dlouho. Když se totiž někdo rozhodne, že něco nejde, umí si pro to najít skvělé výmluvy a zahrne nás důvody a překážkami, se kterými se zdánlivě nedá nic dělat.

Ve skutečnosti však v souvislosti se současnou vážnou a stále se zhoršující epidemiologickou situací s koronavirem Státní ústav pro kontrolu léčiv (SÚKL) dne 22. 11. 2021 vydal stanovisko k možnosti znovuzavedení mimořádných opatření, kde se říká: „Žádosti o schválení ohlášeného/povolení klinického hodnocení na COVID-19 budou posuzovány přednostně ve zkrácených časech, cca do 30 dnů“. A každému je tak zřejmé, že případná studie s ivermectinem mohla být ještě před masivním nástupem omikronu u nás povolena. Tak mohli být našim vědcům na konci ledna k dispozici ne stovky, ale tisíce spoluobčanů, ochotných v rámci této studie vyzkoušet ivermectin. Vždyť nakonec očkování proti koronaviru má odmítat až 19 procent Čechů. A také řada z nich, postižených některou z komorbidit, mohla patřit mezi dobrovolníky, kteří by se do studie hlásili, neboť si uvědomují, že s největší pravděpodobností se omikronu nevyhnou.

Jeden z argumentů překážek, stavících se do cesty velké studii, pak operuje s cenou ivermectinu, který bychom od farmaceutických firem údajně museli nakoupit za hříšné peníze. Jenže už v loňském roce, kdy se diskutovala možnost velké, randomizované studie s ivermectinem, bylo možné objednat kontejner s tímto léčivem z Indie, kde se ve velkém vyrábí a kde toto gene­rikum nabízí třeba vývozce Roots Lifecare. Při minimálním odběru 10 tisíc krabiček jedno balení tohoto léku tu vyjde na 250 rupií, což v přepočtu činí zhruba 72 korun. Tedy za 100 tisíc balení bychom i s dopravou měli zaplatit zhruba 7,5 milionu korun. Pro srovnání: náš ministr zdravotnictví hovořil o objednávce 100 tisíc dávek léku paxlovid za téměř dvě miliardy korun, přičemž musí nejprve najít zhruba půl miliardy korun na zálohu.

A jaký že je můj pohled na celou věc? Inu, jako pouhý publicista jsem i já zastáncem medicíny založené na důkazech. Ale jsem také zastáncem pravidla, podle něhož vědci hledají cesty jak vědou získané poznání využít ku prospěchu daňového poplatníka a vracet mu tím jeho investici do jejich vědecké práce. Což platí i v případě ověřování možných účinků ivermectinu u prvních příznaků choroby covid-19 při domácím užívání. Přitom se celá řada našich odborníků namísto skutečného výzkumu zabývá jen hledáním nedostatků v zahraničních studiích, pro ivermectin vyznívajících pozitivně. Tedy namísto experimentu, jako skutečného empirického výzkumu, zkoumají daný problém metodou ex cathedra, od stolu, ze své židle za počítačem.

A neváhají pak tvrdit, že i prof. Satoshi Ōmura, spolulaureát Nobelovy ceny a objevitel avermectinu, se ve svých závěrech zcela mýlí. Neboť jsou skálopevně přesvědčeni o tom, že ivermectin, podávaný lidem s prvními příznaky covid-19, pokud není nebezpečný, je úplně na nic. Tedy že efekt tohoto léčiva nemůže být statisticky významný.

Převzato z KarelWagner.blog.idnes.cz se souhlasem autora