Neviditelný pes
První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996Diskuse k článku
VĚDA: Obezita jako dědičný hřích
Upozornění
Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.
|
J. Václavíková 27.1.2017 12:53Je fajn, že už se píše i o epigenetice, jen pořád marně čekám, kdy někdo objasní mechanismy těchto změn. A mám pocit, že ten příklad s hladověním matek a cukrovkou už je zmiňován déle. |
|
A. Alda 27.1.2017 10:00Lidé se mají stávat rodiči v nízkém věku, dokud ještě jejich životní styl nestihne zanechat dědičné následky. Když někdo, kdo je do 30 let štíhlý, zplodí děti mezi 20 až 27 roky, a po své čtyřicítce nechutně ztloustne, není to problém potomků. Odkládání rodičovstí na pozdější věk ovšem negativa životního stylu přenáší do dalších generací. Takže: NEODKLÁDAT! |
|
|
P. Boublíková 27.1.2017 4:40Obezita = hřích? :-) V daném kontextu - v článku se píše i o nizozemském hladomoru z roku 1944 - je dobře vidět, jak může mít i biolog posunuté vnímání reality: po celou dobu existence lidstva s výjimkou několika posledních desetiletí byla schopnost hromadit tuk evoluční výhodou - zvyšovala šanci na přežití. Právě proto má při dostatku potravy většina lidí problém s nadváhou, právě proto se vyvinuly i v článku popsané mechanismy epigenetické dědičnosti :-) Je docela škoda celkem zajímavou stať shodit tímto zcela neevolučním a negenetickým pojetím ve stylu módních časopisů (čímž nechci nijak popírat fakt, že pro současného člověka má obezita více nevýhod než výhod - současnost je však jen vteřinou naší minulosti i budoucnosti ). |
|
P. Rada 27.1.2017 8:18Re: Obezita Schopnost "hromadit tuk" se běžně začíná zvláště u dívek projevovat až před pubertou zakulacováním tvarů a souvisí i s následnými hormonálními změnami při nástupu plodnosti. Věstonická venuše proto asi mohla být spíše ideálem opačného pohlaví kterému potomci byli mnohdy i jakýmisi "otroky" a kdy průměrný věk dosahoval asi poloviny dnešního a to hlavně pro vliv infekcí na mortalitu při kterých podkožní tuk nehrál takovou roli jako nešikovnost a pod. V mužské části populace proto převládaly výhody houževnatých, rychlých - tedy bojovných ale s daleko uměřenějšími zásobami tuku. Ten byl navíc pravidelněji potřeba jen v chladnějším pásmu planety ke ale prosperovalo minimum civilizace. I inuité žijící za polárním kruhem nebyli proto žádní tlouštíci - zato si vybudovali lepší schopnost trávit zvířecí tuky. Na fotografiích i malbách které se dochovali s předválečných dob je také výskyt jedinců s obezitou oproti dnešku vzácným jeveem. Geneticky zakodovaný ideál tvarů partnera v sobě nosíme už od nepaměti jako tzv animuse a s totožněním této niterné představy s realitouu v okolí lze např.vysvětlit "lásku na prvý pohled". Mám proto za to, že součastná moda která je sice jakousi "vteřinou historie" není až tak vzdálená od ideálů minulosti ale jen poznamenaná jiným akcentem a naopak právě půlstoletí gradující výskyt obezity determinuje víc anomální kulturní prostředí se sníženou pohybovou aktivitou, změněnými stravovacími zvyky a prosycené nadužívání antibiotik - viz těch "10% člověka". |
|
|
P. Sulc 27.1.2017 4:29Pokud pamatuju, v 50 i 60 letech farmaceuticke tovarny vyhazovali to, na cem rostla penicilinova plisen. Po extrakci penicilinu se to vyhazovlo, bylo to dale nepouzitelne, ale protoze to obsahovalo spoustu bilkovin, davalo se to jako krmivo. A ovsem, obsahovalo to nadale zbytky penicilinu. Nicmene ucel nebyl davat prasatum penicilin, ale proteiny, po kterych rostli jako z vody. |
|
|
P. Rada 27.1.2017 0:44Dědičný hřích? Povídání o genech má v sobě cosi neprůhledného podobně jako pojem "dědičný hřích" ale kus pravdy autor mít může. Daleko pragmatičtější se mi ale jeví statistické pozorování, že vlna obezity přišla do světové populace nikoli dědičně ale spolu s vlnou antibiotik koncem druhé světové války. Takže nehledě na geneticky zakodované se jeví pravděpodobné, že za obezitu může nejen genové vybavení ale možná daleko spíše životní styl a to včetně zavedených zvyklostí používat na kde co antibiotika. V USA, které jsou směsicí národů různého genetického základu je přitom 2/3 populace obézních. Příznačné ale je, že jsou tam doposud v lidské populaci běžně preventivně používána a dokonce do krmných dávek hospodářských zvířat systematicky přidávána antibiotika - což už např evroská legislativa nedovoluje. Zajímavé je, že obezních má evropa jen asi polovinu. Zvířata jsou v chovech USA antibiotiky zabezpečena proti kdejaké infekci... ale hlavně lépe přibírají na váze - za což jin jejich peredátor tleská. Příznačně podobně se antibiotika projevují ale i u dalších savců od myši až po člověka. Viz publikace " 10% člověka". Na potlesk ale všechny dopady u člověka zdaleka asi nejsou a zřejmě hlavně tam, kde nezá v jejich používání "míru". https://www.kosmas.cz/knihy/208002/10-cloveka/ |
