Neviditelný pes
První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996Diskuse k článku
VĚDA: Někdo to rád slané
Upozornění
Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.
|
V. Běhal 11.7.2011 8:14Lékařské pověry Čtyřicetpět let jsem dělal pokusy v oblasti biochemie. Při experimentování je nejdůležitější postavit pokus tak, aby dal, pokud možno, jednoznačný a nezpochybnitelný výsledk. Když čtu, nebo slyším, že to nebo ono má na zdraví kladný, nebo záporný účinek ptám se jak k tomuto závěru došli. Podle mě by museli dělat výzkum na velkém souboru jednovaječných dvojčat a to se, zcela evidentně, nedělo. Další důvod mé nedůvěry je, že různá vědecká" doporučení, byla zaplacena výrobci daného produktu. Co se týče soli a jiných případů se názory "vědcú" mění po cca deseti letech. Další důvod mé nedůvěry k doporučení lékařů: v poslední době bylo zavrženo oživování dýcháním z úst do úst. To těch čtyřicet let lékaři nevěděli, že je to nesmysl? |
|
J. Anděl 11.7.2011 8:42Re: Lékařské pověry Poměrně se o výživu zajímám a vím, že existuje řada oficiálních názorů a doporučení. Ovšem pozor, k těm se obvykle dostanu skrze nějaké obecné články, třeba ve článku o tom, jak si vyrobit ledovou kávu, nechybí názor odborníka, že rozumné množství kofeinu je přijatelné a zdravotně nezávadné, což nelze považovat za zdroj fundovaných informací. Kromě toho jsem četl o řadě výživových systémů, které se s oficiálními názory rozcházejí. O makrobiotice, o čistě syrové stravě, o vegetariánství, o čistě přírodní masité stravě (nějaké paleo, někdo tu na to nedávno dal odkaz) atp. V něčem se shodují, v něčem se rozcházejí. Ty moudřejší obvykle uvádějí, že každý člověk je trochu jiný a co platí pro jednoho, nemusí platit pro druhého. Kromě toho všeho jsem vybaven takovou cennou věcí - vědomím a sebeuvědomováním. Jsem schopný uvědomit si pocity, které cítím. I ty fyzického charakteru. Jsem tedy do značné míry schopen rozpoznat, po kterém jídle mi je dobře, po kterém hůř, po kterém vysloveně špatně, co mi vadí, když jím příliš často. A také jsem schopen trochu analyzovat své chutě, jsem schopen vidět, kdy mi sice něco moc chutná, ale je mi po tom zle, a jindy, kdy chuť naopak skutečně rezonuje s tím, co mi dělá dobře. Asi to není moc běžné, být schopný se alespoň částečně pozorovat, proto musíme poslouchat, co na to téma řekli odborníci - patentovaní garanti našich životů. Připomíná mi to pasáž z jedné knihy o výchově dětí v přírodních národech. Autorka tam píše, že jí najednou připadalo až trapné přiznat se, že u nás o tom, co je pro výchovu našich dětí dobré, rozhodují cizí muži (lékaři) namísto vlastních matek, které jsou vybavené (ó, ten zázrak) schopností cítit, vnímat, vidět, slyšet a uvažovat. |
