„Když před čtyřiceti lety probíhal v Praze kongres Mezinárodní astronomické unie, bylo astronomů na dva tisíce,“ uvědomoval si docent Luboš Perek. „Loni už nás bylo pětkrát tolik. Ale tomu neodpovídá překotný rozvoj techniky. Zdá se, že je nedostatek šedé kůry mozkové.“

Tím narážel na obrovský rozvoj astronomické techniky, jak ho v pondělí 14. května vylíčil na zasedání Učené společnosti dr. Jiří Grygar. Prostě množství astronomů nestoupá úměrně tomu, jak se technika kvalitativně zdokonaluje. Jinými slovy: je otázka, kdo bude ty epochální informace, které nám všechny možné přístroje budou o vesmíru hlásit, zpracovávat a vykládat, jestli nedostatek mozků nezabrzdí rozvoj výzkumu vesmíru. Doufejme, dodávám, že astronomům při tom budou stále víc napomáhat výkonnější počítače, takže se aspoň zčásti tenhle nedostatek napraví.

Když jsme potom odcházeli s Janou Olivovou z Karolína, kde Učená společnost zasedala, debatovali jsme o tom, jaké pozoruhodné práce středoškolských studentů tam byly oceněny. Nicméně kolegyně z rádia mi připomněla, že když se podíváme na gymnázia a další střední školy, odkud pocházeli vyznamenaní v minulých letech, zpravidla byli ze stejných míst. A tak jsme se shodli na tom, že existuje nedostatek šedé kůry mozkové i mezi středoškolskými profesory – jinak by se rejstřík těch škol vůčihledně rozšiřoval.

Možná i to nám ukáže výzkum, o kterém byla řeč na tiskové konferenci. Jeden z učenců totiž navrhl, aby Společnost požádala Sociologický ústav AV či jinou instituci o zpracování přehledu osudů vyznamenaných studentů z minulosti. Většina patrně zvolila vědeckou dráhu – a bylo by zajímavé se dovědět, jak na ní uspěla.

14.5.2007

Se svolením autora převzato z www.karelpacner.cz