21.10.2021 | Svátek má Brigita


VĚDA: Nečumte nám do nory!

10.5.2010

Ochránci zvířat volají po právu živočichů na soukromí. To pošlapávají například filmaři, když natáčejí nejrůznější tvory v intimních situacích. V tuctovém divákovi přírodovědných filmů vidí ochránci zvířecího soukromí úchyla, který se po večerech ukájí očumováním privátního života goril, lososů nebo stonožek.

Brett Mills učí na University of East Anglia zákonitosti a zásady tvorby televizních komedií. Těžko říct, jestli svou poslední publikaci z časopisu Continuum: Journal of Media and Cultural Studies (Mills B.: 'Television Wildlife: Documentaries and Animals' Right to Privacy'. Continuum: Journal of Media and Cultural Studies 24 (2), 193-202, 2010 ) řadí mezi komediální čísla. Spíše to ale vypadá, že boj za zvířecí soukromí myslí smrtelně vážně. Impulsem k sepsání článku byl Millsovi televizní přírodovědný seriál britské BBC „Nature´s Great Events“, jehož tvůrci se sami holedbají, že s pomocí nejmodernější televizní techniky nahlédli do života zvířat tak, jako nikdo před nimi. A právě to Millsovi vadí.

Využití moderní televizní techniky dovoluje ušetřit zvířata vyrušování a stresu. Živočichové zhusta vůbec netuší, že jsou natáčeni. To s sebou však podle Millse nese nebezpečí, že se jim vloupáváme do života podobně, jako kdybychom prováděli nezákonný odposlech nebo natáčeli člověka skrytou kamerou bez jeho souhlasu.

„O tomto problému je třeba mluvit,“ píše Mills. „Zaprvé, filmové dokumenty z přírody jsou vnímány jako veřejná služba vysílacích stanic, a je proto namístě se zabývat etickým kontextem, v jakém tyto filmy vznikají. Zadruhé, takové dokumentární filmy dovolují lidem „setkání“ s mnoha zvířaty z celého světa a významně tak přispívají k tomu, jak nahlížíme na jiné tvory a jak vnímáme vztahy mezi lidmi a zvířaty. Na rozdíl od lidí neděláme u zvířat rozdíl mezi tím, co je veřejné a co je soukromé. Existuje široká škála zvířecích aktivit, které jsou dokumentaristy hojně filmovány, ale v lidském světě zůstávají přísně soukromé. Páření, porod a umírání jsou v přírodovědných dokumentech neustále zachycovány, ale obdobné lidské aktivity se ve vysílání prakticky neobjevují.“

Mills uznává, že nápad přiznat zvířatům právo na soukromí může působit poněkud nezvykle. Zvířata sice nemohou vyslovit souhlas s natáčením svého života, ale v některých situacích je patrné, že je jim přítomnost lidí a kamer nepříjemná a snaží se jim vyhnout. Právě to je podle Millse jasný projev „touhy po soukromí“. Filmové štáby ale většinou chápou útěk nebo skrývání zvířat jako výzvu a o to víc se snaží živočicha v této situaci natočit.

„Tvůrci filmů o přírodě se permanentně zabývají otázkou, jak zvířata natočit. Nikdy si nekladou otázku, zda máme zvířata vůbec filmovat,“ píše Brett Mills.

Mills by vzal na milost například filmování lovu smečky lvů na africké savaně, protože ti svou aktivitu nijak netají a provádějí ji před zraky mnoha dalších zvířat. To znamená, že lvi nechápou lov jako soukromou záležitost. Natáčet zvíře v noře nebo na hnízdě je už podle Millse vrchol filmařské vlezlosti, protože tyto prostory zvíře buduje i proto, aby se v nich skrylo, a rozhodně ne proto, aby se v nich vystavovalo pohledům z okolí.

„Aspekty vzdělávání a ochrany životního prostředí jsou považovány při tvorbě přírodovědných dokumentů za nadřazené etickým otázkám týkajícím se soukromí zvířat. To je příklad zásadní etické manipulace, kde je v lidské společnosti tolik ceněné právo na soukromí upřeno zvířeti s odůvodněním, že tyto neetické akce podnikáme ve prospěch zvířete,“ tvrdí Mills.

Mills má pravdu, pokud jde o dokumentární tvorbu. Tam se filmaři skutečně sexu, smrti a dalším intimním okamžikům lidského života zhusta vyhýbají. V hraném filmu je tomu ale přesně naopak. Tam hrají záběry s tématikou sexu a smrti často hlavní roli a rozhodují o komerční úspěšnosti filmu. Jde však o sex i smrt kašírované a hrané. Předstírají je za tučné honoráře filmové hvězdy a hvězdičky. Náprava je tedy jasná. Pokud chceme i nadále vídat na televizních obrazovkách tok tetřeva hlušce či uštknutí sysla chřestýšem, musí jít o hrané scény se zvířecími herci. Česká televize už v tomto ohledu předběhla dobu zvířecími večerníčky pana Chaloupka, kde jako herci vystupují medvědi, vydry, rysové a další živočichové. V tomto případě je na pováženou, že zvířecí herci jsou zhusta „nezletilci“ a Brett Mills by asi ČT vytkl, že porušila mezinárodní konvenci o zákazu dětské práce.

Výroba hraných zvířecích hororů, komedií, romantických cajdáků, pornofilmů nebo zvířecích akčních thrillerů si vyžádají zástupy zvířecích herců a hereček, včetně jejich dublérů a kaskadérů. Ti musí bez výjimky absolvovat důkladnou profesní průpravu. Pro začátek by se mohli všichni zapsat do filmařských kurzů Bretta Millse na University of East Anglia. A my dohlídneme, aby Brett Mills nediskriminoval skunky, kteří jsou v přírodovědných dokumentech z blíže neurčených důvodů prezentováni s ostudně nízkou frekvencí.

Převzato z blogu JaroslavPetr.bigbloger.lidovky.cz se souhlasem autora








 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.