Lidé jsou ve svých politických názorech překvapivě flexibilní, pokud nejsou tlačeni do situace, kdy cítí nutnost své postoje obhajovat. Pak názor změní velmi snadno.
Korouhvička! Převlékač kabátů! Na adresu lidí, kteří radikálně změnili politické názory, padají často nelichotivá slova. Zvláště když se zdá, že názorový kotrmelec provedli ze zištných důvodů.
Američtí psychologové vedení Jayem Van Bavelem z Newyorské univerzity ale dokazují, že k veletočům v politických názorech lze lidi přimět jednoduchou manipulací. A člověk si ovlivnění svých postojů nemusí vůbec uvědomit.
„Pokud jde o politické názory, které právě zastáváme, jsme podstatně flexibilnější, než si umíme představit,“ říká Jay Van Bavel v rozhovoru pro časopis Scientific American o výsledcích své dosud nepublikované studie.
Cíleně vybírané informace
Politické názory patří z mnoha důvodů k nejpevnějším rysům naší osobnosti. Významně k tomu přispívá fakt, že cíleně vyhledáváme informace, které nás v našich názorech utvrzují, a vyhýbáme se informacím, které do našich představ nezapadají. To se promítá i do kontaktů s lidmi. Raději komunikujeme s těmi, kteří mají podobné názory jako my, a zastáncům odlišných názorů se vyhýbáme. A když už jsme s nimi konfrontováni, přerůstá výměna názorů zhusta ve spory a konflikty.
„Nehledáme pravdu, ale takové informace, které nám potvrdí naše názory, zatímco od informací, které by nás mohly ponouknout ke změně, se cíleně izolujeme,“ říká Van Bavelův spolupracovník Philip Pärnamets.
K tomuto názorovému rozdělení společnosti přispívají sociální sítě. Zprávy vzbuzující silné emoce se po nich šíří rychle právě mezi lidmi, kteří na danou věc sdílejí podobný názor. Do skupin s odlišným názorem proniká tatáž informace o poznání pomaleji.
Ošálená mysl je flexibilní
Pomohlo by, kdyby lidé začali víc naslouchat politickým názorům svých oponentů? Ubylo by emocí a zmírnilo by se dělení společnosti na nepřátelské tábory? Experiment týmu amerických psychologů vedených Christopherem Bailem z Dukeovy univerzity dokazuje, že výsledek by byl přesně opačný.
V Bailově pokusu dostali dobrovolníci za úkol sledovat na sociální síti Twitter zprávy, které byly v ostrém protikladu s jejich politickými názory. Většina dobrovolníků byla vůči takové argumentaci imunní. Naopak, ještě více se utvrdili ve svých původních postojích. Názory znepřátelených táborů se nesblížily a vzájemné antipatie se ještě vyostřily.
Jay Van Bavel si uvědomoval, jak tvrdošíjně lidé na svých politických názorech lpí. Přesto se pokusil je změnit. Inspiroval ho experiment švédských psychologů vedených Larsem Hallem z univerzity v Lundu, jehož výsledky byly zveřejněny už v roce 2005. Švédové dávali dobrovolníkům na výběr ze dvou portrétních fotografií. Dobrovolník si vybral tvář, která mu byla sympatičtější, a psycholog mu tu fotku podal. Jednoduchým trikem odkoukaným od kouzelníků to ale zařídil tak, že dobrovolník obdržel fotografii, kterou si nevybral.
Zajímavá byla reakce dobrovolníků. Nejenže většina proti záměně portrétů neprotestovala, ale následně byli dokonce ochotni vysvětlovat, proč hodnotili jako sympatičtější tvář na fotce, kterou dostali. Vůbec jim nevadilo, že úplně popřeli svůj původní názor.
Tímto způsobem lze lidi zviklat v názorech na nejrůznější věci. Vedle celkem nevinných manipulací, které zvrátily soud dobrovolníků o chuti marmelády, se v pokusech prokázala možnost manipulovat s názory lidí i v závažnějších otázkách. V experimentu irských psychologů například jen třetina lidí odhalila, že byli tímto způsobem přesvědčeni k riskantní finanční operaci. A americký tým pod vedením Kevina Cochrana z Kalifornské univerzity v Irvinu dokonce přiměl dobrovolníky, aby podali falešné svědectví o události, kterou viděli na vlastní oči.
Politický postoj jako kalhoty
Jaye Van Bavela zajímalo, jestli by podobný trik dokázal změnit politické názory lidí. V pokusu proto dával dobrovolníkům například na výběr z různých názorů na zavedení ekologické daně na spotřební zboží, jehož výroba významně přispívá ke globálnímu oteplování. Když si dobrovolníci vybrali, Van Bavel jim odpověď zaměnil za alternativu, pro kterou se dobrovolníci nerozhodli. Významná část opět neprotestovala a „podstrčený“ názor akceptovala.
Stejné otázky dostávali dobrovolníci ještě s odstupem týdne. Ukázalo se, že manipulace má dlouhodobější účinek. Významná část dobrovolníků, kteří původně souhlasili s vyššími ekologickými daněmi, byla v této otázce ještě po týdnu nerozhodná. Nemalá část dokonce zastávala zcela opačný názor a byla proti této dani.
Proč jsou lidé za těchto podmínek ochotní změnit své politické názory, když za jiných okolností na nich tak pevně lpí? Podle Jaye Van Bavela tady sehrává významnou roli fakt, že ke změně nejsou lidé tlačení kritikou cizích lidí. To jim dovolí zvážit i jiné alternativy a akceptovat je.
„Je to jako když si ráno z dvojích kalhot dáte stranou ty, které si obléknete večer na oslavu, a vaše partnerka vám vaši volbu zkritizuje. Možná budete o to pevněji rozhodnuti si obléci na oslavu právě ty kalhoty, které jste si vybrali. Když ale vaše partnerka nepozorovaně zamění kalhoty, které jste si připravili na večer, za ty, které pro vás považuje za vhodnější, musíte se při oblékání vypořádat s dilematem mezi tím, co si pamatujete, a tím, co vidíte. Každopádně je teď pro vás jednodušší si obléci kalhoty doporučené partnerkou. Když v nich pak stojíte před zrcadlem, snadno si zdůvodníte, proč jsou pro vás lepší,“ vysvětluje Jay Van Bavel pozoruhodné zvraty v ošálené lidské mysli.
LN, 5.12.2018
Autor, profesor České zemědělské univerzity, pracuje ve Výzkumném ústavu živočišné výroby