Ve středu uveřejnil na svých stránkách prezident Václav Klaus odpověď dvěma vědcům, Petru Hájkovi a Miroslavu Fiedlerovi, pracujícím v Akademii věd, kteří jej žádali o podporu existence Akademie věd a její rozumné financování. Václav Klaus je jedním z nejvýznamnějších našich politiků. Dovolil bych si tedy na jeho názorech, vyjádřených v jeho odpovědi, dokumentovat zkreslený pohled většiny našich politiků i veřejnosti na vědu. Nejdříve bych však poprosil čtenáře, aby si přečetl dopis vědců i odpověď Václava Klause a vytvořil si na ně vlastní názor před tím, než by mohl být ovlivněn názorem mým.
Zvýrazněnou hlavní myšlenkou v odpovědí Václava Klause je: „Je příliš pohodlné trvat pouze na axiomu, že věda má specifické výjimečné postavení, a že se jí proto standardní těžkosti, kterým čelí celá společnost, nemají týkat. Opak je pravdou.“ Ovšem oba vědci ve svém dopise netvrdí, že by věda měla specifické výjimečné postavení. Neříkají, že by vědecké bádání mělo pro „budoucnost České republiky jako celku“ vyšší význam než zdravotnictví, policie či státní správa. I podle mého názoru, a troufám si říci, že i názoru obou vědců, jsou všechny zmíněné veřejné oblasti pro chod a rozvoj naší společnosti nezbytné.
Dovolil bych si ale připomenout, že finance, které se měly odebrat Akademii věd, se neplánovalo přesunout například do zdravotnictví. Jedná se o přesun peněz v rámci jedné části rozpočtu, té určené pro výzkum, vývoj a inovace. Část prostředků určených na základní výzkum se má dát do části určené pro vývoj a inovace hlavně v podnicích. A proti drastickému zásahu do financování české vědy tímto přesunem se Akademie věd bránila. Je navíc jasné, že pokud nejsou podniky ochotné financovat vývoj a inovace potřebné pro jejich vlastní výrobu a vláda se rozhodne jim je zaplatit z prostředků odebraných základnímu výzkumu, tak je těžké si představit, že by Akademie věd měla šanci u těchto podniků získat peníze právě na základní výzkum, jak ji Václav Klaus navrhuje.
A teď bych se chtěl zamyslet nad jedním zásadním nepochopením, které se táhne nejen dopisem Václava Klause. Vědecké instituce se nemohou a podle mého nesmí chovat jako politické strany nebo aktivistická hnutí. Konkrétní vědci mají různé politické názory a představy. Své postoje k prioritám naší společnosti, nejvhodnější míře finančního zasahování státu či míře přerozdělování mohou prosazovat standardními politickými prostředky, jako každý jiný občan. Zde není pro vědecké instituce místo, neměly by zasahovat do politické soutěže ve státě. Václav Klaus vyčítá vědcům, že nevystoupili dostatečně v záležitostech „voluntaristicky expandujících odvětví, různých finančně astronomicky náročných a vědecky nepodložených alarmismů (jako je například „bublina“ tzv. globálního oteplování)“, se skrytým podtextem, že by to mělo být vystoupení v tom „správném směru“. To je ovšem podle mého názoru nepochopení situace. O tom, které cíle se společnost vybere jako prioritní, co bude dotovat, co zakáže, rozhodují politická a občanská hnutí hlavně prostřednictvím svých politických reprezentací. To nerozhodují vědecké instituce.
Věda se zabývá poznáváním přírodních zákonitostí pomocí pozorování, experimentu a uvažování. Poznané přírodní zákonitosti pak lze využít k předpovědím a praktickému používání. Správným výsledkem takového poznání není ten, který by se nám líbil nebo by nám vyhovoval, ale ten, který je potvrzován experimentem a pozorováním. V této souvislosti si vždy vzpomenu na jednoho z kolegů, který se zabývá určováním hmotnosti neutrin. Novinářka se ho zeptala na to, jakou by si hmotnost neutrina přál. Odpověděl, že to není věc, kterou by řešil. On pouze svým experimentálním úsilím klade přírodě pokornou otázku a je pouze na ní, jak odpoví. On tu odpověď přijme, ať je jakákoliv.
Každé měření, a tedy i poznání (naše předpovědní modely), je zatíženo jistou mírou nepřesnosti. A vždy je třeba míru této nepřesnosti uvádět a uvědomovat si ji. V případě rozporných předpovědí nevybere správnou hlasování, politický souboj, hlučnější aktivisté nebo prezidentské rozhodnutí, ale pouze zpřesnění našeho poznání hlavně díky přesnějším experimentálním datům. Pokud se týká zmíněných klimatických změn, měl by Václav Klaus a ostatní politici po vědcích žádat stále přesnější údaje o stavu a trendech vývoje klimatu (množství oxidu uhličitého i dalších plynů, teplot, zalednění, vlivu sluneční činnosti, průmyslu …) a hlavně i s uvedením existujících nejistot ve stavu našeho poznání. Měli by podpořit hlavně rozvoj měřících metod, neboť jedině přesnější měření a experimenty mohou nejistoty zúžit. Politici by neměli výsledek předjímat. Co nejpřesnější poznání, získané vědeckými metodami, je pro ně nutné, protože rozhodnutí, jak případným rizikům čelit, je už rozhodnutí výsostně politické a leží na nich.
Prezident Václav Klaus a ostatní politici by po vědcích a vědeckých organizacích měli žádat výsledky bádání v oblastech jejich odborného zájmu. A to výsledky správné, nejen takové, které by se danému politikovi líbily. Měli by požadovat i ocenění míry nepřesností těchto výsledků a netlačit na jednoznačný výsledek, pokud takový současná přesnost experimentálních dat a našeho poznání neumožňuje. Pochopitelně by politici měli mít možnost vybrat prioritní obory, jejichž pokrok je pro získání podkladů pro jejich rozhodování nebo pro rozvoj společnosti důležitý. Komunikací s vědci a případnou zvýšenou podporou prioritních oborů by si pak měli zajistit dostatek znalostí potřebných pro správu věci veřejných. Nahromadit tak podklady k tomu, aby dokázali řešit či alespoň čelit problémům, které se před společnost staví. Mám však dojem, že v současnosti se politici místo o řešení problémů zajímají pouze o to, co se jim hodí v jejich ideologickém a politickém boji s politickým rivalem. Podmiňování financování vědy, i když zatím jen nepřímé, účastí v té či oné aktivistické či politické kampani, může pak být pro rozvoj naší vědy přímo vražedné.
Veřejnost by měla vyžadovat populární informování vědců o předmětu a výsledcích jejich bádání. Popularizace vědy ve veřejností považuji za věc prioritní důležitosti a tam by opravdu i Akademie věd měla svoji činnost výrazně zlepšit.
