Dnešní svět je čím dál tím nepřehlednější. Svědčí o tom i zpráva, že Rusko a Spojené státy americké uzavřely smlouvu o dopravě celkem šesti amerických astronautů na Mezinárodní vesmírnou stanici v letech 2018 až 2019.

Cena činí údajně skoro šest miliard rublů neboli přes dvě miliardy korun. Američané tak platí za výlety do vesmíru zemi, s níž jsou v řadě závažných problémů mezinárodních vztahů v ostrém sporu a na kterou uvrhli hospodářské sankce – konkrétně kvůli ruské agresi vůči Ukrajině.

Jistě, celá věc má svůj původ též ve skutečnosti, že se Američané podílejí na provozu Mezinárodní vesmírné stanice, jež na oběžné dráze krouží od roku 1998 a nedávno zaznamenala rekordní sto tisící oblet Země.

Ovšem poté, co v roce 2011 skončil program amerických raketoplánů, nemají Spojené státy, stále světová mocnost číslo jedna, vlastní technické prostředky, jak dostat člověka do vesmíru – ztratily tedy schopnost, kterou disponovaly zhruba od roku 1961 po 50 let.

V dohledné době se to má změnit, jak díky projektům pod hlavičkou amerického Národního úřadu pro letectví a kosmonautiku, známého pod zkratkou NASA, tak například díky úsilí soukromé kalifornské společnosti SpaceX. Avšak aktuální dohoda s Rusy napovídá, že sami Američané si nyní kladou reálný termín bezpečného neboli dostatečně otestovaného vysílání vlastních lidí do vesmíru vlastními prostředky někdy k roku 2020.

Do té doby ale musejí spoléhat na pokračování stávající spolupráce s Ruskem a na jeho lodě jménem Sojuz, což znamená svaz. A nikoliv náhodou, vždyť vesmírná plavidla této konstrukce jsou ve službě od konce 60. let minulého století – lze je považovat za hlavní oporu sovětské a později ruské kosmonautiky.

Současné Sojuzy jsou sice modernizované, nicméně jistá zastaralost ruské kosmické techniky svědčí i o tom, že na cesty do vesmíru je zapotřebí hodně peněz.

Vesmír tvořil jednu z hlavních arén soupeření Spojených států a Sovětského svazu a obě supervelmoci pumpovaly do kosmických programů obrovské částky. Především z vojensko-strategických důvodů, ale i kvůli pouhé prestiži. Je lepší socialismus, poněvadž dal světu Gagarina, nebo kapitalismus, jelikož dokázal vyslat člověka na Měsíc? I takto zněly zásadní otázky druhé poloviny 20. století.

Pád komunismu znamenal pro kosmonautiku ekonomické vystřízlivění. Rusko proto stále provozuje sovětské Sojuzy a Američané začali tvrdě šetřit. A třeba projekt raketoplánu Hermes, jenž měl dokázat, že i Evropská unie je suverénní mocností, byl kvůli financím zrušen počátkem 90. let. V poslední době se tak do vesmíru aktivně derou hlavně Číňané, ovšem i jejich lodě konstrukčně vycházejí ze sovětských Sojuzů.

Jedna ze stěžejních otázek dnešní doby proto zní, zda se pozemské mocenské soupeření opět přenese i do vesmíru, anebo zda nákladnost kosmických projektů naopak přispěje k mezinárodní spolupráci.