10.12.2022 | Svátek má Julie


Výpis zvoleného vlákna.
Zobrazit příspěvky: Všechny podle vláken Všechny podle času
R. Meišner 8.9.2022 8:23

a to se dnes vážně nedá zjistit uhlíkovou metodou, jak stará je Věstonická venuše?

R. Dubravský 8.9.2022 8:38

Dost možná nedá. Radiokarbonovou metodou se dá zjistit stáří organického materiálu. Pokud je venuše z hlíny, hmmm, těžko. U té druhé z mamutoviny by se dalo zjistit, jak starý je materiál, ale ne kdy z něj byla vyřezána soška.

V. Výmola 8.9.2022 11:12

Pro určení stáří keramiky je možné použít například termoluminiscenci. Nevím ale o tom, že by takto byla datována Věstonická venuše, nebo že by to někdo plánoval. Asi už jenom proto, že termoluminiscence je do značné míry destruktivní metoda, čemuž soška obětována určitě nebude.

R. Polášek 8.9.2022 12:47

Vypálením proběhly určité chemické a fyzikální změny a rovněž se po vypálení rozběhly určité procesy stárnutí. Mělo by jít tak snadno odlišit, jestli to vypálení proběhlo před několiak tisíci lety nebo před 100 lety.

U mamutoviny to je jiné, pokud se soška vyřezala z příslušně staré mamutoviny a na pár let třeba zahrabala do půdy s příslušným správným složením, aby povrch správně zestaral. tak by se to muselo zjišťovat podle mikrostop nástrojů nebo podle mikrovzorků znečištění vneseného do sošky nástrojem při vyřezávání sošky. příapadně by se musela posoudit síla vrstva zestařené po vyřezání, jestli odpovídá několka tisícům let nebo jednotkám a desítkám let. Ale to by musela být k dispozici originální soška.

R. Polášek 8.9.2022 13:20

Je zajímavé, že my jsme se ještě učili, že Věstonická Venuše byla vypálena ze smesi hlíny a kostní drti. Trochu divný mně připadá ten vápenec, protože pokud nebyl extrémně jemný, musel se vápenec při vypalování vypálit v oxid vápenatý, který by materiál sošky deintegroval. Protože je práškovitého charakteru. Další deintegrace by nastala, pokud by se soška dostala do vody či silné vlhkosti dříve, než by se ten oxid výpenatý zase vlivem vzdušné vlhkosti a oxidu uhličitého nepřeměnil zpět na uhličitan vápenatý. Došlo by k poškození toho vypáleného materiálu vlivem žíravého hydroxidu vápenatého Ca(OH)2. Smysl by to dávalo jedině pokud by se jednalo o vápenatý jíl, tedy jílovitou hlínu s vysokým obsahem vápníku, volného velmi jemného uhličitanu vápenatého, nalezenou někde v blízkosti vápencových skal. Potom by se při těch vypalovacích teplotách ten jemně dispergovaný vápník chemicky spojil se silikátovými jílovitými materiály, které by tak vytvořily soudržnou hmotu. Vliv uhličitanu vápenatého by potom materiál sošky poněkud odlehčil tvorbou mikrodutin a poněkud zvýšil teplotu slinování ž tání tohoto materiálu. Na druhé straně by do určité míry mohl vylepšit povrch sošky, protože vlivem mikrodutin by materiál sošky fungoval při vypalování víc jako tepelný izolant, který by při vyšších teplotách a v méně kvalitním menším ohni zabránil většímu pronikání tepla dovnitř sošky. Zvnitř sošky by tak došlo pouze k základnímu slinování sošky, který by umožnil základní integritu materiálu a tudíž sošky, zatímco na povrchu by došlo k natavení materiálu a tudíž k vytvoření na tuto dobu kvalitní hladké vrstvy. Ovšem taky mohlo dojít kontaktem s popelem ze dřeva, kterým byla soška vypalována, za slinovací teploty k průniku draslíku z dřevěného popela do povrchové vrstvy sošky a ten by snížil teplotu tavení toho keramického materiálu a tím taky zapříčinil stavení povrchové vrstvy sošky v hladký povrch.

Ten povrch mohl pravěký uživatel ještě doleštit, schválně nebo dlouhodobým nošením.